poster

Cesta času

  • Francie

    Voyage of Time: Au fil de la vie

  • USA

    Voyage of Time: Life's Journey

  • Slovensko

    Cesta času

  • Austrálie

    Voyage of Time

Dokumentární / Drama

Francie / Německo / USA, 2016, 90 min

Režie:

Terrence Malick

Scénář:

Terrence Malick

Kamera:

Paul Atkins

Hrají:

Cate Blanchett (vyp.)
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (37)

  • Ant
    **

    Malick je pro mě téměř něco jako filmový bůh, ale tohle je hodně těžký úlet. V podstatě tu máte dinosauří scénu z Tree of Life and scénu s monolitem z 2001 natažené do 90 minut s hlasem Cate Blanchett, co se neustále ptá, proč je k nám matka příroda tak krutá. Radši si pustím Planetu Zemi od BBC. (LFF 12/10/16)(12.10.2016)

  • POMO
    ***

    Príjemná existenciálna meditácia, ktorá vám síce nezodpovie žiadne otázky, ale uvedie vás do pokojnej nálady "sme len mikrosúčasťou kolosálneho vesmírnu a naše problémy sú iba malicherným produktom našich myslí". Väčšina filmu pozostáva z pekných National Geographic záberov prírodných javov, sprevádzaných Malickovymi filozofickými, alebo skôr životnými replikami, čítanými Cate Blanchette. Do toho sú ale prestrihávané rušivé vsuvky "videokazetových" záberov civilizačnej chudoby z Indie či blízkeho východu. Ako kontrast podľa mňa nefungujú. Godfrey Reggio v jeho trilógii kontrastuje kompaktnejšie, a i bez slov je výhovornejší a obsažnejší.(8.9.2017)

  • pan Hnědý
    **

    Výpověď vizionáře Terrence Malicka pod mikroskopem. Záběry sopky fascinující, padající meteorit a jeho dopad mrazivý. Vesmír Malick zachytává dokonale, jakoby se fotky z Hubble Space Telescope začali pohybovat. Voyage of Time má svůj čas a nemá začátek, ani konec. Ale raději volím v téhle sekci kolekci BBC. [Aff, 2017](18.6.2017)

  • Dadel
    ***

    Matko? Co jsme to viděli? Matko? Málo hudby. Prázdný vesmír. Proč tak málo dobré hudby, matko? Hudba povznáší duši. Slovo. Mnoho prázdných slov. Prázdný vesmír a prázdná slova. Proč tolik prázdných slov, matko? Zrození. Krása obrazů. Málo krásných obrazů. Proč tak málo krásných obrazů, matko? Nevyrovnanost částí je zhoubou pro celek. Kam kráčíme, matko? Cesta času? Brzké zapomnění.(5.9.2017)

  • Rimsy
    ***

    Hvězdičkové hodnocení v tomhle případě nedává žádný smysl. Nejedná se o dramatický film ani informativní dokument. Malickova báseň je požitkem pro smysly a ztělesněným peklem pro netrpělivého (či ospalého) diváka. Pokud si však chcete vyčlenit chvilku pro své dumavé nitro, vhodnější prostor v kině k tomu momentálně nedostanete.(16.8.2017)

  • Lavran
    *****

    „Matko. / Beru tvou ruku do své. / Nemusím již snít. / Jsme spojeni. / Jako list s větví. / Větev se stromem. / Láska nás poutá k sobě." Ticho, poklid a nespěchavost, to vše jsou kvality, které máme s přírodním světem již od nepaměti nerozlučně spjaty a kvůli nimž se také – respektive za jejich léčivou, blahodárnou mocí a prožitky s nimi spojenými – „do přírody” zpravidla uchylujeme. Ty jsou ale paradoxně něčím, s čím se v přírodopisných filmech – a na mysli zde mám zvláště ty televizní – obyčejně nesetkáme. Namísto toho je nám příroda (především v zájmu sledovanosti: vždyť koho by bavilo dívat se hodinu či dvě na lenošící lvy nebo poklidně se pasoucí stádo antilop?) prezentována jako akcí napěchovaný spektákl ve stylu hollywoodských blockbusterů, kde většinu pozemské existence zobrazovaných živáčků vyplňují nervy drásající střety a klání či neméně napínavé honičky na život a na smrt. To ale rozhodně není případ Malickovy Cesty času, oné novodobé katedrály mezi umělecky laděnými přírodopisnými filmy. <> <> Ačkoli ani zde jisté dramatické okamžiky pochopitelně nechybí (ve filmu kupříkladu spatřujeme majestátní výbuch sopky, dopad meteoritu, několik bouří, sluneční erupce či divoký tanec kolidujících galaxií), tvoří velkou část snímku pokojně působící krajinné výjevy, u nichž si navíc můžeme v mimořádně detailním zvukovém mixu vychutnat i náležité přírodní ruchy a hlasy: tiché šplouchání vlnek na březích řeky, kapky vody odkapávající z tajících ledových ker, vítr s šelestem ženoucí zrnka písku po písečné duně, ševelení travin a listí v lehkém vánku nebo rozmanité hlasové projevy ptáků, obojživelníků a hmyzu. Tak i živáčky samotné Malick ukazuje namnoze ve chvílích odpočinku nebo při zcela nevzrušivých všednodenních aktivitách (vidíme nerušeně se popásající slony stepní, impaly a Grévyho zebry, sépii kladoucí vajíčka mezi korály, šimpanze vydlabávající ze starého kmene termity pomocí utržených větví, bahníka nadechujícího se nad hladinou nebo žraloka velikého líně požírajícího mořský plankton). A když už náhodou Malick některé z živáčků zpodobuje ve vzájemných konfrontacích (s křikem a v oblaku vzedmutého prachu se vzájemně prohánějící paviáni, dva soupeřící štíři, lovící terejové, delfíni, mořští rackové, tuleni, plachetníci a marlíni), jsou záměrně nasnímáni v dlouhých statických – nebo přinejmenším staticky vyhlížejících – celcích a portrétováni bez užití prvoplánovitě dramatizujícího hudebního doprovodu, tedy (a tu bych si dovolil dát pomyslný vykřičník) podstatně blíže tomu, jak by se nám takové scény jevily ve skutečnosti. Jaksi příznačný je pro celý snímek zejména způsob, jakým Malick zachycuje gepardy štíhlé, jedny z nejrychlejších zvířat na Zemi: ty v jedné z vrcholných pasáží filmu nejprve vidíme, jak polehávají ve vysoké trávě kdesi v africké buši a posléze, jak na docela jiném místě společně pořádají již dříve skolenou kořist. Namísto chvatu a dravosti nabízí tedy Malickův snímek pomalost a prodlévavost, namísto akce a rozhodnosti zdrženlivost a mírnost. <> <> Jak napovídá již oficiální plakát k filmu, na němž je planeta Země vyobrazena jako modrobílá skleněnka kýmsi nedbale upuštěná do písku na pláži a tam něžně omílaná pěnivým mořským příbojem, je Cesta času především filmem s výrazně ženskou, měkce vodní energií – a to dokonce natolik, že bychom v žánru přírodopisných filmů, jakkoli širokém a mnohotvárném, druhý takový jen těžko pohledali. To ostatně potvrzuje nejen výše řečené, ale také mateřsky jemný, zahloubaný, básnivý komentář v podání australské herečky Cate Blanchett, jehož klíčovým motivem je vztah Matky a Dítěte, Přírody a Člověka, zdůrazňování zásadní role lásky a spolupráce v evoluci veškerého vyššího života (a z toho také plynoucí důraz na propojenost, spjatost, jednotu veškerého Stvoření) a konečně nápadně časté obrazy tekoucí i stojaté vody (mořských vln, jezer, vodopádů, zurčících potoků a bystřin, bublajících horkých pramenů), oné, jak praví Tao te ťing, nejpoddajnější ze všech látek. Obecně je pak Malickova přírodopisná opera spíše než na uchopování světa skrze rozum (touze jej do posledního atomu, posledního smítka prachu popsat a vysvětlit) založena na emocích a dojmech; zobrazované, ať už je to formování první generace hvězd, měňavka (améba) přijímající potravu pomocí fagocytózy, zakřivení prostoročasu kolem rotující černé díry nebo dokonce někteří z dávno vyhynulých tvorů, rostlin a hub (dunkleosteus, pikaia, rhynia, taktaalik, prototaxites), není nijak a nikým vysvětleno a jednotlivé obrazy nás tak (samozřejmě v těsné součinnosti s hudbou a zvukovým doprovodem) v prvé řadě oslovují svým emocionálním nábojem, svou náladou, svým tajemstvím. <> <> Svým povýtce orfickým, kontemplativním, hrouživým a skrznaskrz romantickým filmem (v jednu chvíli se koneckonců dočkáme i parafráze verše z Shelleyho Adonise) totiž Malick na rozdíl od mnoha jiných přírodopisných podívaných netouží nikterak poučovat (je-li divák zvědavý, dohledá si dodatečné informace, podobně jako autor těchto řádků, sám), ale naopak jím v srdcích a myslích diváků probouzet a živit čirý, dětsky nezkalený úžas: úžas nad krásou a bohatstvím živých i neživých tvarů a podob, nad způsobem, jakým se živé i neživé věci pohybují, jakým se klikatí, smršťují, rozpínají, kroutí, vinou, nadouvají, vlní a plynou a konečně nad samotným tajemstvím zázraku světa a onou čímsi povědomou jiskrou, která se skrývá za pohledem jednoho každého z nás i všech našich mimolidských bližních: vorvaně, loděnky, lemura, pštrosa, měsíčníka, pyskouna a mnohých dalších, kteří se ve filmu postupně objevují. Zároveň je to ale snímek – a osobně si troufám říct, že v tom je vůbec jeho největší a skutečně nadčasová hodnota –, který nám kromě možnosti tajit dech nad nádherou a velikostí všeho, co bylo, co jest a dokonce i toho, co bude, umožňuje také (nebo snad právě proto!) jaksi volněji dýchat; cítit se s tímto světem – s touto rozkvetlou zahradou, kolébkou a lůnem – o něco více spřízněni, ba dokonce pociťovat za jeho nekonečně dobré dary a krásy vděčnost, více jej milovat. A jak už dobře víme z předešlých Malickových filmů, láska člověka osvobozuje ze zajetí a iluzí vlastního ega a umožňuje mu pozdvihnout se k tomu, co je věčné a nepomíjející: k samotným nebesům, jejichž obrazem Cesta času symbolicky začíná a končí. Podobné filmy: The Animal World, L'arche et les déluges, Genesis(14.9.2016)

  • HAL
    ***

    Mallickův pokus o další Koyanisqatsi utopený v hromadě ezoterického tlachání. Je vážně zvláštní zrovna Mallickovi vyčítat že málo vypráví obrazem a zbytečně je pro diváka doslovný, ale je tomu tak. Přitom obraz a poetika se u něj jako vždy blíží dokonalosti.(30.9.2017)

  • WillBlake
    ****

    Víc ryb, míň lidí. Nemůžu si pomoct, ale s příchodem (pra)člověka dokument znaivněl a tak nějak nalezl pojem o čase (který tak rád ztrácím), což mu trochu ubralo na kouzlu. Do kina se každopádně vrátím rád, už jen kvůli meditativním vizuálům, voiceoveru Cate Blanchett a celkovému uchopení času/bytí. Řekl bych, že se Malick může po třiceti letech konečně v klidu vyspat. Přeju mu to.(3.8.2017)

  • Bachy
    ****

    Přesně - víc ryb, míň lidí. Platí pro film i planetu.(3.8.2017)

  • hanakonochi
    **

    "Všichni, kdo dosáhli opravdové znamenitosti v nějakém umění, mají jednu věc společnou; totiž mysl ochotnou naslouchat přírodě, být s přírodou zajedno po všechna roční období."~Terrence Malick, Správce Sanšo. Ja sa ale pýtam, kde je režisérove empatické cítenie k prírode, o ktorom hovorí? Veď rukopis človeka na jej zdraví a vitalite sa za posledných niekoľko dekád zmenil natoľko, že môže mať pre životaschopnosť našej planéty priam fatálne následky! Za predpokladu, že Malick je naozaj "ochotný naslouchat přírodě", prečo nás teda nevaruje pred dôsledkami ľudského konania, minimálne v takej forme, ako povedzme Ron Fricke v Barake, Odysei Zeme? Práve Frickeho Baraka má vierohodnú a presvedčivú výpovednú hodnotu o stave života na Zemi a od roku 1992 si ju Malick mohol pozrieť snáď tisíc krát. Sám za seba musím povedať, že som skutočne unavený z krásnych filmov a krásnych záberov a to nehovorím o tom, že scenár Voyage of Time: Life's Journey je na úrovni šikovnejšieho gymnazistu. Človek totižto rád klame seba samého a Malick dosiahol, citujem: "opravdové znamenitosti" vo filmovom umení - a to tým, že klame všetkých svojich divákov. Rozhodne medzi nich viac nepatrím.(20.6.2017)

  • pepo
    ***

    Hodinu a štvrť som na to čumel s otvorenou hubou a bol totálne nadšený. Úžasná kamera, strih, zvuk, hudba, myšlienka aj atmosféra. Proste všetko, čo na Malickovi zbožňujem. Poslednú desaťminútovku ma to však stratilo a na konci filmu som akurát pokrčil ramenami a cestou cestou z kina som smutne zistil, že to vo mne nič nezanechalo a vôbec to vo mne nedoznieva. Pocitovo 6/10, no veľmi dlho som mal pred očami čistú stovku.(20.6.2017)

  • ScarPoul
    ***

    Množstvo pekných obrázkov a podobenstiev. Malick ale pláva po hladine. Do hĺbky sa mu buď nechce, alebo to v tomto smere nedokáže.Takéto filmy by mali mať pridanú hodnotu. Nejaké finále, ktoré by ale umocnilo ekologický charakter sa tu nenachádza a vsuvky z nejakej doku kamery celý koncept zbytočne narúšajú. Blanchettová má dobrý hlas, ale predostiera nám úvahy, ktoré si podľa môjho názoru spirituálne založený človek v 21. storočí nepotrebuje klásť.(13.9.2017)

  • Anderton
    ****

    Pokiaľ má podľa vás spojenie vzniku našej planéty, života na nej, našej súčasnosti a vzťahu k matke Zemi s ťažkotonážnym pátosom logiku, môže byť toto váš film roka. Úžasné zábery, myslím, že celkom logicky prepojené, sprevádza patetický, ale premyslený galadrielovský komentár Cate. Možno ak sa nielen zapozeráte, ale aj započúvate do slov scenára, Cesta času vo vás zanechá viac, ako iba opulentý vizuálny zážitok. Ale asi som nepochopil, či zábery mrakodrapov majú dokazovať ľudské úsilie a myseľ, alebo sú rovnako našou kritikou ku vzťahu k samým sebe a prírode ako zábery zbedačených ľudí. KIno je absolútna nutnosť, škoda, že asi nikoho nenapadne to premietať v Imaxe a najlepšie v 3D.(30.7.2017)

  • a.keram
    **

    Terrence v tomto dokumentu dává člověku docela dost pro zamyšlenou, bohužel ve formě která na většinu diváků v temném kině působí více jako ukolébavka než jako film.(21.9.2017)

  • hygienik
    ***

    Veril som, že toto bude režisérov návrat ku koreňom, teda akýsi druhý Strom života. Čiastočne to tak je, ale toto doku veľdielo mi ukázalo, že vlastne ani neviem, kým Malick je, v čo verí. Zdá sa byť všetkým pre všetkých a ničím zároveň. A je dosť možné, že pán režisér točí tie filmy tak, aby si do nich ľubovoľný divák projektoval výhradne svoje vlastné pocity a nadobudol tak mylný dojem, že mu Malick dokonale rozumie.(30.8.2017)

  • Wormboy
    ***

    Malick uplne upustil od akejkolvej snahy o klasicke rozpravanie a predklada z mojho pohladu nahodne zabery prirody v jej jednotivych aspektoch. Kamera je vsak tak uchvatna, ze sa to neda nedopozerat...Ako vizualny podmaz k prijemnemu rozhovoru, je film funkcny. Ak by som ho vsak mal sledovat v kine, asi by som si obhryzol ruky od nudy...(25.9.2017)

  • Stanley
    ****

    Cesta času je jako velký audiovizuální Rorschachův test. Na toto projekční plátno si coby reakce na sledování filmu každý divák promítne to své - své postřehy, své názory, postoje, emoce a celkově rozličnou směs produktů mysli. Veškeré zpozorované, zachycené a případně i zformulované postřehy nevypovídají ani tak o Malickově filmu jako spíš o tom, kdo se dívá. Dalo by se totiž říci, že film sám o sobě příliš nic neříká, k ničemu neinklinuje, k ničemu nás nenabádá a nic okatě konkrétního nám nechce sdělit - pouze nám předestírá nekomentovaný náhled na vznik a vývoj naší Země a života na ní. Nejde o klasický přírodopisný dokument (přestože je natočen s maximální vědeckou přesností), ani o filmovou báseň (přestože nepostrádá poetickou formu), ani o žádnou ideologickou výpověď, a právě to může být jeho největší devizou. Dokument jednoduše zobrazuje prostý náhled na vývoj přírody na Zemi a diváka nechává, ať si o tom myslí, co chce, a ať si z toho pobere cokoli, co odpovídá jeho vlastnímu nastavení. Je to jako sledování přírody samé – nemluví k nám naším vlastním jazykem, nikdo nám nic u toho neinterpretuje a jsme při tom odkázáni jen sami na sebe – na to, co se nám při pozorování přírodních procesů jeví a co se z nás samých vyjevuje. Film nepokládá žádné otázky a nedává žádné odpovědi. Nebyl by to však Malick, aby nevytvářel prostor k tomu, zvědomovat si vlastní niterné otázky týkající se základních témat života a člověka na Zemi: Kde se tu vzal život? Co určuje jeho vývoj? Kde jsme se tu vzali my lidé? Kdo vůbec jsme? Jak se zde vyskytla inteligence a vědomí? Co to vůbec je inteligence a vědomí? Odkud a kam to všechno pramení? Kdo a proč vlastně pokládá tyto otázky? A jaký je smysl toho všeho? ...Při sledování tohoto filmu můžeme brzy pocítit, že mlčící příroda je vůči našim otázkám dvojsečná. Pro toho, kdo zůstává při konfrontaci s náhledem na obrazy přírodních procesů u lidských slov a lidského myšlení, dostává se v konečném důsledku k rezignujícímu tichu a bezradné prázdnotě. A u toho, kdo umí alespoň trochu nahlížet napříč lidskými slovy a lidským myšlením vstříc jazyku přírody, může spatřit náznaky něčeho, co je taktéž jen o rezignujícím tichu a bezradné prázdnotě. To první však má vlastnosti bezvýznamnosti, to druhé má charakter zázraku...(15.11.2017)

  • JohnMiller
    ***

    Čo sa týka samostatných záberov, tie sú geniálne, ako klipy by som hodnotil za 5*. No lenže ide o samostaný dokument a problém nastáva pri tom, že to vôbec nedrží pokope. Na roztrieštenosť v poetickej mysli Terrenca Malicka som si zvykol a pri spirituálnych pochodoch mi úplne sedí, no nesedí mi to pri dokumente o zrode sveta ako ho poznáme. Prakticky som sa nič nového nedozvedel iba som sledoval geniálne zábery ktoré boli prerušované amatérskym videom z nejakých osláv zo sveta. A to som si najprv myslel, že to tam naschvál nasekal človek ktorý film hodil na net. Bohužiaľ som troška viac sklamaní ako som očakával.(21.8.2017)

  • kaylin
    ***

    Popravdě mám pocit, že je to jeden z nejpřístupnějších filmů Terrence Malicka, který jsem v jeho tvorbě za poslední dobu viděl. Jasně, je to v podstatě dokumentární báseň, ale právě vizuální stránkou Terrence Malick ukazuje, jak je schopným tvůrcem. Neukazuje nic vyloženě nového, ale jeho kompozice jsou místy krásné.(28.9.2017)

  • kristianzen
    *****

    Mistrovství.(24.9.2017)

  • Redi
    ***

    Dokázal bych si představit duchaplnější scénář pro Cate Blanchett, než jen "Matko, matko…". Kino Hvězda; 09\2017)(25.10.2017)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace