Bůh žehnej Americe

A já si myslel, že jim musím dát svolení, když o mně chtějí natočit film. Dobrá no, jsem přeci jen mladší generace, tudíž nejsem (až) tak radikální, ale Frankovo vnímání světa se od toho mého příliš neliší. Prvních cirka dvacet, dvacet pět minut je naprosto geniálních. Zoufalost, čišící z Frankova výrazu, je tak výmluvná, že jsem nevěděl, mám-li se (škodolibě) smát, nebo z dnešní doby zvracet. Následně už to není tak dobré, ale námět přesto zůstává skvělý. Vážené popové hvězdičky a jim podobné populární zrůdičky, nepřejte si, abych dostal rakovinu (což vzhledem k mému kouření může velice lehce nastat) a jako bonus revolver k tomu... 80% (26.08.2012)

Žádné sofistikované uchopení sžíravé společenské kritiky jako v případě Volného pádu nebo Takových normálních zabijáků se nekoná, na to je God Bless America příliš povrchní, prvoplánový a vše v něm musí zaznít až příliš explicitně, aby vyšlo najevo, co tvůrci chtějí říct. Přesto se ale nemůžu ubránit pocitu, že to je vlastně strašně nezávadná a zábavná road-movie s kupou výborných scén. Tam se počítá hlavně silný úvodní monolog, který filmu nastolil laťku, jenž se mu už bohužel nepovedlo překonat. Když Frank potká Roxy, už je to přeci jen docela epizodní vybíjení slavných tvářiček, kde si logika trochu dává dovolenou (jak vystopovali všechny ty lidi, když u sebe neměli ani mobil, jak to že si nikdo jejich brutálního zabíjení nevšiml apod.) a do popředí se dostávají dialogy, jenž si explicitně vylévají "srdce" nad současnou zkaženou společností konzumentů. Brilantní závěrečné zúčtování však leccos napraví a nechává diváky v příjemném šoku nad tím, co zhlédli. Každopádně nelze Goldwaithovi upřít to, že tak hezky a výstižně shrnul denní chléb americké popkultury do jednoho celku. Internetový hit jak vyšitý. 7/10 (02.05.2012)

Do ultimátní komediální společensko-kritické řachandy ještě krůček chybí, ale i tak je to prostě fajn film. Alespoň tedy pro ty, kteří někdy zažili (lépe: opakovaně zažívají) ten pocit, že všude kolem je plno hovad, která si zaslouží přinejmenším pěstí mezi oči. Sluníškoví lidiškové toto, obávám se, nedocení. God Bless America má svěží dialogy, je příjemně nekorektní a zábavný. Škoda jen, že úplně nejsilnější je už v úvodních neakčních minutách, kdy hlavní postava vede velmi zajímavý monolog v kanceláři. V delší akčnější části mému rejpavému já vadilo především to, že to té dvojici mstitelů až moc hladce vychází. Nechci přeceňovat policejní síly, ovšem vzhledem k tomu, jak neopatrně se na své pouti Frank s Roxy chovali, byli by v reálu zastřelení nebo zatčení nejpozději druhého dne ráno. Doufám. PS: Pokud si při sledování nebudete v mysli skládat vlastní kill-list, nejste normální :-D (12.04.2012)

Člověka úplně láká napsat nějaký vtipný komentář. (Pokud by se mu film líbil.) Mě bohužel vůbec nenadchl! Ty dvě sluncata, která jsem mu dal, jsou za celkový nápad, protože si to zaslouží. To je ale všechno.:-( Herci naprosto nesympatičtí, navíc jsem vůbec nevěřil, že by se tahle ústřední dvojice mohla kdy vytvořit, takže celý systém scén a situací z mého pohledu padá. Navíc bylo vykradeno několik dosti povedenějších snímků. Režie také dosti mizerná, scénář se potácel mezi genialitou a naprostou demencí. Za mě 45% (09.08.2013)

Slibuji dnes přede všemi, že pokud mi bude datum ukončení mého pobytu na zemi oznámeno s dostatečným časovým předstihem, tak velmi civilizovaně popravím několik pečlivě vybraných celebrit, před jejichž skandály se nelze schovat ani na veřejných záchodcích. Takže díky Frankovi a Roxy za inspiraci, výtečnou zábavu, skvěle padnoucí hudbu a ať Bůh dál žehná Americe - zejména tím, že ji vrátí do rukou indiánů. Howgh! (17.07.2012)