Bůh žehnej Americe

Pátou kolonou požíračů horkých psů v jejich tažení za světovládou je jejich zasraná, pokřivená pseudokultura, kterou pod heslem "Co nedobudeš, zdegeneruj!" úspěšně exportují do celého světa. Spěje to k tomu, že nakonec nezbude nic, než banda na hamburgerech vypěstovaných, agresivních vyžraných trosek visící na sociální síti, která běží na monopolním operačním systému, bombardovaná podprahovými reklamami na čističe hajzlů, vložky, sajrajty na posílení erekce a prostatického Vašuta. A pokud se budete potřebovat odreagovat od toho milého, sociálního shonu, můžete to vždycky hodit do lišty a odskočit si brutálně vyvraždit pár stařenek, vdov a sirotků v nějakém tom Géteáčku nebo si prostě jen tak vyhonit s tou virtuální krasavicí, co ukazuje 24/7 kundu na Skajpu. Takže se buď přizpůsobíte nebo nebudete mít jinou možnost, než si v nějakém tom e-shopu pořídit Kalashnikova a vyjít si prostě "mezi lidi". Zedovo angažované memento, zdající se teď dohnané ad absurdum, se může za pár let změnit v nemilé reality show. Tak doufám, že se Mexiko a Kanada konečně domluví na nějaké té vyhlazovací invazi. (05.06.2012)

Žádné sofistikované uchopení sžíravé společenské kritiky jako v případě Volného pádu nebo Takových normálních zabijáků se nekoná, na to je God Bless America příliš povrchní, prvoplánový a vše v něm musí zaznít až příliš explicitně, aby vyšlo najevo, co tvůrci chtějí říct. Přesto se ale nemůžu ubránit pocitu, že to je vlastně strašně nezávadná a zábavná road-movie s kupou výborných scén. Tam se počítá hlavně silný úvodní monolog, který filmu nastolil laťku, jenž se mu už bohužel nepovedlo překonat. Když Frank potká Roxy, už je to přeci jen docela epizodní vybíjení slavných tvářiček, kde si logika trochu dává dovolenou (jak vystopovali všechny ty lidi, když u sebe neměli ani mobil, jak to že si nikdo jejich brutálního zabíjení nevšiml apod.) a do popředí se dostávají dialogy, jenž si explicitně vylévají "srdce" nad současnou zkaženou společností konzumentů. Brilantní závěrečné zúčtování však leccos napraví a nechává diváky v příjemném šoku nad tím, co zhlédli. Každopádně nelze Goldwaithovi upřít to, že tak hezky a výstižně shrnul denní chléb americké popkultury do jednoho celku. Internetový hit jak vyšitý. 7/10 (02.05.2012)

Podle prvních asi tak 30 minut a při první vraždě mi to přišlo jako výborná, totálně přestřelená komedie, ale pak se ve filmu začne pseudomoudře žvanit a taky Frank s Roxy střílejí lidi na základě trochu podivných parametrů. Posledních 30 minut už jsem jen skákal po živějších scénách.... Každopádně, pokud jste měli někdy chuť vzít kvér, ideálně samonabíjecí útočnou pušku, a jít vykostit všechny ty zjevy ze superstár a reality show, minimálně u dvou tří scén si budete rochnit blahem. (23.05.2012)

Guilty pleasure. Goldthwait nepřináší nic světoborného, ani nehledá řešení problému nebo objektivní pohled. Jen všechno zveličuje a dělá si z toho srandu. A to mu jde zatraceně dobře! Takže odpustíte filmu slabší momenty a když přistoupíte na tvůrcův záměr, tak si to neuvěřitelně užijete. (23.05.2012)

Veľmi som sa tešil na tento satirický kúsok, ale musím sa priznať, neužil som si ho tak, ako som dúfal, že si užijem. Na začiatku je síce výborne zhrnuté všetko, čo (aj podľa môjho názoru) robí zo života v tejto úchvatnej spoločnosti peklo na Zemi, no akonáhle príde na zabíjanie, nie je to tak zábavné, ako by to mohlo byť. Chyba je v tom, že film je točený ako vážna indie dráma, čo síce pridáva body k dobru v dialógoch medzi hlavnou dvojkou, no zo zabíjania kreténov robí namiesto želanej zvrátenej fantázie často len obyčajné zabíjanie. Absurdnosť a pointa však z filmu kričí jasne i napriek tomu, no ak by som si mal všetko maximálne vychutnať, musel by sa film uberať trochu iným smerom. (10.05.2012)