Válečná generace

Famózna, filmová mini séria s vojnovou tematikou, ktorá teda rozhodne nepatrí medzi moje najobľúbenejšie. Nuž ale, keď tento snímok disponuje snáď všetkým, čo má vojnový film predstavovať, ponúknuť. Kam sa hrabú tie americké kokotiny s grcoidným, vlasteneckým nádychom o hrdinoch, ktorí sú jebnutejší ako ten najväčší retard zo špeciálky (Hacksaw Ridge). (03.06.2022)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)

Pro zemi, která byla ve válce agresorem a nota bene tu válku i prohrála, je choulostivější se s podobným tématem vypořádat, zvlášť když je na krku obvinění z genecidy a slušná várka válečných zločinů. Německá televize se pokusila s kostlivci ve skříni vypořádat ambiciózní minisérií. Nejlepší a v podstatě jediná rozumná cesta, jak se s bolestnou minulostí vypořádat, je prezentovat vítězství Spojenců nikoliv jako porážku Německa, nýbrž jako porážku fašismu a osvobození země od nacistické diktatury. Viděl jsem už dost německých filmů, kde se to jen hemžilo antifašisty, kteří neměli na práci nic jiného než zachraňovat Židy před transporty a pomáhat odbojářům, kde si člověk jen říkal, odkud se ten režim vzal a jak mohl fungovat, když evidentně neměl žádné stoupence. Nemyslím si ale, že jde o tento případ. Můžu sice Našim matkám, našim otcům vytknout řadu drobností, ale když si spočítám všechna pro a proti, jde podle mého soudu o zatím nejlepší německou práci na dané téma, minimálně v seriálu pro široké vrstvy diváků. Samozřejmě indoktrinace nacismem byla díky dlouhodobému působení Hitlerjugend na mladé vojáky větší než seriál předjímá, ale to podstatné sděluje přesvědčivě. Kdyby se každý národ vyrovnával s běsy minulosti aspoň takhle, můžeme si v mnoha ohledech oddechnout. Příběhy pětice seriálových kamarádů pomáhaly v Německu těm, kteří 2. světovou válku osobně nezažili - a těch je v dnešním Německu konec konců drtivá většina - vytvořit si názor na nejtemnější období svých moderních dějin a z postav podobným těm ze seriálů učinit vzor a součást poválečné demokratické a antinacistické identity. Na čistých 5* to sice nevidím např. proto, že tam absentuje německá herecká extraliga (tím ale rozhodně neříkám, že by herecké výkony byly špatné), nebo proto, že scénárista, jak už to u podobných rozsáhlejších děl bývá, někdy ujede. Např. to, jakým způsobem se scénárista vypořádal s koncem Friedhelmovy válečné databáze, vypadá určitě strašně hezky a pateticky ve scénáři, ale v praxi to odporuje duchu postavy a realitě posledních válečných dní říše. Daleko praktičtější a pravděpodobnější by byla kulka do zad při pokusu o přechod do zajetí. Na druhou stranu, ten nedokonalý seriál je mi tak sympatický, že asi zamhouřím oko. Každopádně podle mého soudu jeho kvality výrazně převyšují populární německý snímek Stalingrad. Celkový dojem: 85 %. (06.06.2014)

No, nestačím se divit !! Další podivný, leč poměrně očekávaný hype, na něž poslední dobou narážím stále častěji, který se mi nezdá až tak kontroverzní, jak by se třeba z typických reakcí diváků z Polska dalo očekávat, jako spíš scenáristicky velmi naivní a nesympaticky mechanický.. Válečná generace dost často při akčních scénách naznačuje, že mají tvůrci v čele s režisérem Philippem Kadelbachem značně nakoukaného Vojína Ryana či Bratrstvo neohrožených, o opravdu velmi kvalitním řemesle rovněž nemůže být ani sporu, stejně jako o skutečnosti, jak velká svině může být selektivní paměť.. (31.10.2015)

(Mini)seriál se dá s trochou ironie shrnout tím, že to přece vlastně byli docela slušný lidi, no ne? A taky fajn frontoví kamarádi. Jasně, občas bylo potřeba zastřelit nebo pověsit pár místních, no ale oni by se s nima taky určitě nepárali. A kromě toho, většinu toho nejhoršího dělali SS. Nebo Ukrajinci... A Poláci taky byli docela dost svině. :) Abych nebyl zlý, docela mě bavilo na to koukat, příběhově je to fajn, herecky je to fajn, válečné scény jsou fajn. Trochu mi vadilo, že se pětice kamarádů (včetně žida na útěku a berlínské zpěvačky!) během posledních dílů neustále potkává někde po východopolských lesích a nikomu ze zúčastněných to nepřijde divné a neřeknou aspoň něco jako Hansi, co tu děláš? Něměl jsi být teď v lágru/v kavárně na Unter den Linden? Pokud se zajímáte o osudy lidí, kterým se v národně socialistickém zřízení nežilo dobře a něco se proti tomu snažili i dělat, koukněte možná spíše na tenhle český miniseriál podle knihy Hanse Fallady. (15.08.2014)