Válečná generace

Válečné panoptikum, ke kterému nebylo nic přidáno a kterému také nic nechybí. Na první pohled mistrovský válečný film, ale skoro v každé sekvenci se ozývají jakési falešné tóny. Nechme je ale zatím znít, a podívejme se, jak si 2. válku zobrazují Němci v 21. století, tedy skoro po 70. letech – a proč... Nejdříve proč: Německo se stalo v rámci a díky EU největší evropskou mocností, ekonomickou cestou dosáhli v podstatě (až na to nejžádoucnější: Ukrajinu) toho, co chtěli dosáhnout válkou, i když získat něco hospodářskými prostředky má menší hodnotu, než když je to získáno vojensky - při nejmenším nelze tak snadno děli lidi na pod- a nad-. A tak je třeba tuto válku konečně dějinně zakotvit, vklínit do učebních osnov a paměti lidí, protože žádní pamětníci už nežijí... A nyní jak: Především každý měl své chyby - Židy nenáviděli nejvíc Poláci, Rusové stříleli nemocné a znásilňovali ošetřovatelky, a Němci samozřejmě (i přes četné snahy o soucit s druhými) také občas šlápli vedle (ty největší šlápoty - např. SS-Einsatzgruppen - film pomíjí) Ovšem podobně jako v 1. válce (viz Remarque) je tu proslulé německé kamarádství, které mnohé omlouvá, a které jiné národy v tak vyhraněné formě (Kameradenschaft) zřejmě vůbec neznají.... Gudaulin mluví o tom, že je na tuto válku třeba hledět jako nikoli na porážku Německa, ale na "osvobození země od fašistické diktatury". Toto tvrzení film akcentuje především, ovšem je to sporné tvrzení, které evokuje otázku, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce. Zda si Hitler vymyslel Německo nebo Německo Hitlera. Mně vedou veškeré indicie k druhé variantě. (21.03.2015)

Je päť priateľov, je vojna a každý z nich ma v nej určite miesto i úlohu a dali si sľub, že do Vianoc sa všetci stretnú, ale ako to pri takýchto sľuboch býva, sú v rovine zázrakov a tu sa žiadny nekonal. Po tomto stretnutí už nič nebude také ako predtým,ani oni nebudú taký ako predtým. Práve pri takýchto filmoch som rad, že sa môžem zobudiť, lebo tu sa dá zivot ľahko stratiť. Par postáv, par príbehov, jedna z nich bude mesačná hviezdička a ostatný budú bojovať na fronte alebo vo vlaku do koncentračného tábora. Vidíme tu postavy plne ideálov, ale ako film pokračuje tak sa radikálne menia ich postoje a charaktery a to čo si predstavovali je nenávratne preč. Je tu všetko čo si predstavujem pod pojmom vojna ako beznádej,krutosť,nenávisť,strach a smútok. Tie chvíľkové upútavky z tej doby sem náramne pasovali. Len mi tu veľmi vadili dve veci, jedna je ta, keď bratia bojovali na fronte, vždy nejakým zázrakom prežili, zdalo sa mi to prehnané, neveril som tomu, že je to možné a za druhé nenávisť Poliakov k židom, je pravda, že k mi veľkú náklonnosť nechovali, ale bolo veľa Poliakov,ktorí stratili život práve kvôli záchrane života židov, tak nechápem prečo ich vykreslili ako nenávistne svine, naozaj všetci neboli taký, toto dosť zneuctili. Všetci piati mali strašne šťastie,vo vojne musí byt vždy, ale v takejto miere určite nie,to už hranici z naivitou.Tieto dve záležitosti pripravili film o jednu hviezdu, ale aj tak ako celok je impozantný. (29.04.2016)

Pro zemi, která byla ve válce agresorem a nota bene tu válku i prohrála, je choulostivější se s podobným tématem vypořádat, zvlášť když je na krku obvinění z genecidy a slušná várka válečných zločinů. Německá televize se pokusila s kostlivci ve skříni vypořádat ambiciózní minisérií. Nejlepší a v podstatě jediná rozumná cesta, jak se s bolestnou minulostí vypořádat, je prezentovat vítězství Spojenců nikoliv jako porážku Německa, nýbrž jako porážku fašismu a osvobození země od nacistické diktatury. Viděl jsem už dost německých filmů, kde se to jen hemžilo antifašisty, kteří neměli na práci nic jiného než zachraňovat Židy před transporty a pomáhat odbojářům, kde si člověk jen říkal, odkud se ten režim vzal a jak mohl fungovat, když evidentně neměl žádné stoupence. Nemyslím si ale, že jde o tento případ. Můžu sice Našim matkám, našim otcům vytknout řadu drobností, ale když si spočítám všechna pro a proti, jde podle mého soudu o zatím nejlepší německou práci na dané téma, minimálně v seriálu pro široké vrstvy diváků. Samozřejmě indoktrinace nacismem byla díky dlouhodobému působení Hitlerjugend na mladé vojáky větší než seriál předjímá, ale to podstatné sděluje přesvědčivě. Kdyby se každý národ vyrovnával s běsy minulosti aspoň takhle, můžeme si v mnoha ohledech oddechnout. Příběhy pětice seriálových kamarádů pomáhaly v Německu těm, kteří 2. světovou válku osobně nezažili - a těch je v dnešním Německu konec konců drtivá většina - vytvořit si názor na nejtemnější období svých moderních dějin a z postav podobným těm ze seriálů učinit vzor a součást poválečné demokratické a antinacistické identity. Na čistých 5* to sice nevidím např. proto, že tam absentuje německá herecká extraliga (tím ale rozhodně neříkám, že by herecké výkony byly špatné), nebo proto, že scénárista, jak už to u podobných rozsáhlejších děl bývá, někdy ujede. Např. to, jakým způsobem se scénárista vypořádal s koncem Friedhelmovy válečné databáze, vypadá určitě strašně hezky a pateticky ve scénáři, ale v praxi to odporuje duchu postavy a realitě posledních válečných dní říše. Daleko praktičtější a pravděpodobnější by byla kulka do zad při pokusu o přechod do zajetí. Na druhou stranu, ten nedokonalý seriál je mi tak sympatický, že asi zamhouřím oko. Každopádně podle mého soudu jeho kvality výrazně převyšují populární německý snímek Stalingrad. Celkový dojem: 85 %. (06.06.2014)

Ať si říká kdo chce co chce, já si z těch čtyř a půl hodin užil každou minutu i sekundu. Ač by se tak dle námětu mohlo zdát, minisérie se nevyžívá v sentimentalitě a patosu, ale skutečně prezentuje krutost války z německého pohledu, což, přehlcen americkou a sovětskou/ruskou produkcí, vždy velmi ocením. Zvlášť, když je to tak povedené jako Unsere Mütter, Unsere Väter... (27.05.2014)