Válečná generace

Ja osobne vôbec nemienim riešiť, čo týmto Nemci chceli povedať, povedali a nepovedali, nemienim riešiť ako vykreslili Poliakov, ja som pri tom nebola a ani to nemám naštudované, na oboch stranách barikády by sa našli rôzni ľudia, rôzne príbehy ... pre mňa je toto film, ktorý si zaslúži odo mňa plný počet hviezd, výborne natočené, výborná hudba a herci (predovšetkým Schilling), príbeh výborne prepletený, ani na minútu som sa nenudila ( a to bolo tých minút požehnane), koniec nepokazili ... ohromná preohromná vec. (25.04.2014)

KONEČNE. Konečne som objavil vojnovú drámu s obdobia druhej svetovej vojny ktorá sleduje aj tú spoločnosťou odsúdenú "zlú" stranu a nie je nejako ponížená trápnou Nemeckou angličtinou, hraním sa s kontextami alebo čisto iba negatívnymi zobrazeniami a tak. Ide o krutú a chladnú realitu ktorá je nakrútená tak nesmierne autenticky, že sa mi ani nechce veriť, že ide o televíznu produkciu. Epizóda 1 Hneď na začiatku sme vtiahnutý do náročných bojov, autenticky zobrazených minimálne tak dobre ako v snímke Zachráňte vojaka Ryana. Beriem to ako také predstavenie, privravte sa , táto cesta do Moskvy nebude jednoduchá. Hneď na to je boj uťatý a dostávame sa do Berlína v roku 1941. Tam sledujeme päť priateľov, dvaja vojaci, žid, speváčka a sestrička, ktorých rozdelí vojna. Každého príbeh je jedinečný a niekedy sa prelínajú v zaujímavých sledoch. Opakujem sa ale niečo tak autentického som nevidel hádam nikdy.. Prvá epizóda mi vypálila svojou kvalitou mozog s hlavy.***** Epizóda 2 Príbeh, hlavne pri konci, sa už ťahal do trocha nereálneho poetického gulášu pri stretnutí zostávajúcich priateľov. Ale zase naopak scény s frontu boli ešte epickejšie ako v prvej časti. Nemcom došli sily a na zostávajúcich vojakoch bola frustrácia jasne badateľná. V poslednom dobíjaní zostali v jednotke už iba dvaja vojaci, potom nastal ústup... Je to sila 4,5* Epizóda 3 Od bojov sa už viac menej upustilo a skôr sa tu zakončujú psychologické pochody ľudí zničených vojnou. Malo to svoje neskutočne silné momenty ale aj tak mi prekážali mnohé nelogické činy postáv. To mi tu strácalo tú správnu realistickosť. Škoda, že boje v Berlíne neboli absolútne vyobrazené.. Dokonca ani príchod Rusov a Američanov. Zase ale na druhú stranu tu celkom delikátne vyobrazli Rusov ako bandu nevychovaných haj*lov ktorými, ako inak, boli. Koniec bol takisto skôr v tom symbolickom ponímaní ale nezdráham sa názoru, že to bola jedna s najlepších vojnových drám aké som kedy videl 4* za poslednú časť. (13.01.2015)

Tragický alibismus dnešních Němců, který si nehezky vyprojektovali do tohoto filmu, jenž ze zcela nepochopitelných důvodů dostal punc sebereflexe, kterou jsem v těch třech dílech neviděl ani z vlaku. Skutečnost byla taková (a dle nedávného detailního procházení záznamů Wehrmachtu samotnými německými historiky), že válečných zločinů se na východní frontě dopouštělo až 80 % všech divizí (jednotky SS započítané pochopitelně nejsou), a co jsme z této skutečnosti mohli vidět za ty tři díly? Kolaborantské Ukrajince, kteří střílejí a odváží židovské děti (vojáci Wehrmachtu protestují), příkaz zastřelit politického komisaře (voják Wehrmachtu protestuje), permanentně zhnusené vojáky Wehrmachtu z toho, že střílí lidi (vždy ale divákovi výstřel zdůvodní: "oni by to udělali taky", "chtějí nás zabít"), Němku, která zachraňuje žida, naproti tomu polskou partyzánskou skupinu, která opovrhuje židy ještě víc než samotnými Němci a skoro jednoho popraví, i když s nimi bojoval celou dobu, udavačskou Němku, která ale v závěru nasazuje vlastní život za záchranu kolaborantské Rusky, udanou židovku odvezenou na popravu, ze které se ale nakonec vyklube komunistický voják Rudé armády velící ožralým prasatům chtějíc znásilnit zdravotní sestřičky (Němky), běžného ruského vojáka ošetřovaného v německé polní nemocnici, kde dochází prostředky i pro samotné Němce... Mám pokračovat? Všechny díly v podstatě svalují vinu na ty neurčité "nacisty", případně alibisticky hlásají: "Poláci nesnášeli židy stejně jako my" a z hlavních hrdinů (Němců) dělají buďto naivní pitomečky (věří propagandě, ale jinak jsou v základu hodní) nebo zcela čestné muže ve zbrani, kteří šli bojovat proti Rusku za svojí vlast... Ani náznak všeobecné "nálady" v řadách Wehrmachtu nezastavitelně se valícího při operaci Barbarossa na východ, kdy sami vojáci pod tíhou propagandy a vlastních úspěchů považovali sami sebe za nadlidi, nadřazené bytosti, které čistí prostor pro dokonalého Němce (výpovědi samotných přeživších veteránů z východní fronty). Proboha, kdyby alespoň za něco stál ten scénář a všechno nestálo na tragických postavách kámošů z Berlína, kteří se nahodile potkávají po celé východní frontě dvakrát za díl někde v lese, nemluvě o té účelové čestnosti, která jim vždy trčela až z prdele. Nepovedený pokus o Bratrstvo neohrožených, s tím rozdílem, že tady jsou v hlavní roli náckové ... Pardon, udatní a čestní němečtí vojáci a pak pár odporných nacistů, kteří jim občas přikázali někoho popravit, což obratem zkritizovali. Německý divák tedy bude vědět to podstatné, "Unsere Väter" nebyli zločinci a "Unsere Mütter" nebyly udavačky, všechno to byl ten Hitler a pár ostatních pomatenců. 40% (21.04.2013)

Válečné panoptikum, ke kterému nebylo nic přidáno a kterému také nic nechybí. Na první pohled mistrovský válečný film, ale skoro v každé sekvenci se ozývají jakési falešné tóny. Nechme je ale zatím znít, a podívejme se, jak si 2. válku zobrazují Němci v 21. století, tedy skoro po 70. letech – a proč... Nejdříve proč: Německo se stalo v rámci a díky EU největší evropskou mocností, ekonomickou cestou dosáhli v podstatě (až na to nejžádoucnější: Ukrajinu) toho, co chtěli dosáhnout válkou, i když získat něco hospodářskými prostředky má menší hodnotu, než když je to získáno vojensky - při nejmenším nelze tak snadno děli lidi na pod- a nad-. A tak je třeba tuto válku konečně dějinně zakotvit, vklínit do učebních osnov a paměti lidí, protože žádní pamětníci už nežijí... A nyní jak: Především každý měl své chyby - Židy nenáviděli nejvíc Poláci, Rusové stříleli nemocné a znásilňovali ošetřovatelky, a Němci samozřejmě (i přes četné snahy o soucit s druhými) také občas šlápli vedle (ty největší šlápoty - např. SS-Einsatzgruppen - film pomíjí) Ovšem podobně jako v 1. válce (viz Remarque) je tu proslulé německé kamarádství, které mnohé omlouvá, a které jiné národy v tak vyhraněné formě (Kameradenschaft) zřejmě vůbec neznají.... Gudaulin mluví o tom, že je na tuto válku třeba hledět jako nikoli na porážku Německa, ale na "osvobození země od fašistické diktatury". Toto tvrzení film akcentuje především, ovšem je to sporné tvrzení, které evokuje otázku, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce. Zda si Hitler vymyslel Německo nebo Německo Hitlera. Mně vedou veškeré indicie k druhé variantě. (21.03.2015)

Každý pokus o sebereflexi, zejména jde-li o tak závažné téma, jakým jsou zločiny, jichž se jeden národ dopustil na mnoha jiných, je třeba ocenit. Na druhou stranu by však tato snaha měla být nanejvýš upřímná a měla by hrát zcela otevřeně. Celá ta počáteční naivita a iluze by byly možná snadno uvěřitelné někdy ve dvacátých či třicátých letech u mladých lidí, kteří ještě nnebyli vtaženi do soukolí válečné mašinerie, ale těžko lze tomuto vykreslení uvěřit v případě poručíka Wehrmachtu nebo židovského krejčího v roce 1941, tři roky po křišťálové noci, v případě zdravotní sestry na východní frontě v roce 1943, po bitvě u Stalingradu, či v případě Žida směřujícího v dobytčáku do koncentračního tábora. To, čeho se pak hlavní postavy dopouštějí je do jisté míry skrýváno za ne zcela špatné úmysly, jako je povinnost, aby mohli být třeba správnou německou ženou, slavnou zpěvačkou, válečným hrdinou nebo prostě jen dobrým vojákem. I proto nejuvěřitelnějším dojmem působí příběhy Viktora a Grety, jejichž charaktery a osudy velice dobře vystihují atmosféru doby. Příběhy ostatních potom vypovídají spíše o válečných hrůzách, i když jen částečně, proměně lidí, kteří jimi prošli, a reálných prožitcích vojáků bojujících v první linii. Přesto však není možné přijmout několikrát opakovanou myšlenku, že válka dělá z lidí bestie, protože válka ve skutečnosti dělá z lidí pouze to, co z nich zbyde, když to skončí, nikoli to, kdo jsou, když to začíná. Hlavně v poslední třetině je tak sice vidět skutečné úsilí vyrovnat se alespoň trochu s minulostí, přestože ten odraz v zrcadle mohl být ještě mnohem drsnější. 75 % (17.11.2015)