Prezidentské volby

Naprosto pocitvý, věrohodný film, kterému věřím každý dialog, každé hnutí emoce v obličeji, každé gesto. Popisuje americké volby prezidenta zevnitř volebního štábu i zvnějšku, nic neodsuzuje, ani nedémonizuje, zjevuje střídmě americké způsoby, aniž je vnucuje jako recept pro všechny. Julianne Moore, Woody Harrelson a Ed Harris jsou zcela bezchybní, dávají svým postavám svůj dech i srdce, všechno plyne přirozeně, dramaticky - volby sice nevyhráli, ale lepší být nemohli. (27.09.2012)

Mám menší problém s adjektivem „politický“, jež si automaticky spojuji se snímky ideologicky zřetelně vyhraněnými, které určité politické smýšlení buď zatracují, nebo oslavují. Prezidentské volby se oproti tomu jasným politickým stanoviskům obratně vyhýbají (i když by se daly zařadit mezi filmy post-obamovského vystřízlivění) a tehdejší volby transformují v rise-to-stardom příběh ortodoxní dámy z Aljašky. Tvůrci sympaticky nezůstávají u představení Palinové ze zákulisního pohledu (tedy jako oběti hry mocnějších), ale ukazují, že i tak skromnou holku z hor, jakou byla guvernérka, dokázala politika semlít. Právě tahle proměna, znamenitě zahraná Julianne Moore, pohání vyprávění, k jehož dynamičnosti dále přispívá pučící konflikt mezi Palinovou a jedním z prezidentových poradců (Woody Harrelson). Stejně jako komplexnější Clooneyho Dny Zrady se i Roachův film nezabývá konkrétní ideologií (v dnešní post-ideologické společnosti celkem příznačně), ale samotným mechanismem moci, což je škoda, neboť čerpání z reálného historického základu a premiérové odvysílání v roce dalších prezidentských voleb k popostrčení diváků určitým směrem vybízelo. Teprve pak by tohle drama nevynikalo jenom hereckým obsazením, ale taky jistou dávkou provokativnosti, čím se vracím k první větě, neboť schopnost přimět diváky k občanské angažovanosti pokládám za jeden z elementárních atributů politického filmu. Ale samozřejmě existuje film politický a film „politický“. 75% Zajímavé komentáře: Eddard, sinp, Fancipal (27.08.2013)

Je to už dlouho, co jsem nějaký film sledoval s takovým intelektuálním zaujetím a estetickým požitkem najednou. O americkou politiku se zajímám dlouhodobě a prezidentskou kampaň z roku 2008 mám ještě v živé paměti. Tehdy jsem ji sledoval skrz optiku demokratického tábora a stejně jako pro mnoho lidí po celém světě byly i pro mě ony volby hlavně o osobě Baracka Obamy. I tak si dobře vzpomínám jakou kontroverzi v té době budila Sarah Pallinová. Game Change nabízí pohled na události právě z jejího (respektiva McCainova) republikánského volebního týmu - od chvíle, kdy McCain začíná hledat kandidáta na víceprezidenta až po moment, kdy v tiskovém prohlášení uzná volební porážku. Dvě zásadní otázky rozhodující o kvalitách takového filmového podniku pak jsou - na kolik se scénáristům podařilo postihnout realitu kampaně a vykreslit osobnosti jejích aktérů - především pak Pallinové; a jak se tohoto nelehkého úkolu (hrát postavu někoho, kdo je nejenom naživu a zdráv, ale nádavkem velice vlivná politická osobnost určitě není pro herce dvakrát pohodlné) zhostili herci? Faktografickou věrnost a minimum fabulace samotného příběhu potvrzují lidé z vedení kampaně, včetně reálného Steva Schmidta (hlavní postava filmu), další otázkou je jak jsou tato fakta prezentována? Liberálnější kritika filmu často vyčítá přílišnou shovívavost k Pallinové (poukazují například na to, že počet a kvalita vědomostních průšvihů, kterých se v kampani dopustila byly nesrovnatelně vyšší); přičemž ta konzervativní se tradičně odvolává na liberální (pro-demokratickou) zaujatost Hollywoodu - celkově ale lze říct, že i z politického hlediska jde především o snahu vyprávět příběh o tom, jak funguje americká politická kultura. Ozdobou a hlavním motorem celého filmu jsou ovšem herecké výkony. Woody Harrelson v roli Schmidta je stoprocentně solidní a jeho postava je tou, s kterou se asi budeme identifikovat nejvíc (navíc dává trochu naděje politickým cynikům po skepsi z Goslingovi postavy z Ides of March), většinu pozornosti si pro sebe ale zcela zaslouženě zabírá Julianne Moore, která dává slovu doppleganger zcela nový a reálný význam. Pro mě osobně velká filmová událost a silný zážitek - 90% (04.03.2013)

O politiku se moc nezajímám, ale filmy z tohoto prostředí se mi většinou líbí. Pro mne tedy i velice obohacující snímek, protože z této události jsem věděl pouze kdo stál proti komu a kdo volby nakonec vyhrál. Každopádně zfilmování celého volebního období se HBO skutečně povedlo, herecky to hlavní trio zvládlo perfektně. Hlavně tedy Julianne a Woody. A ono to vlastně ani o ničem jiném není. Nebýt takto přesvědčivých výkonů, které vtáhnou do děje, asi bych se unudil k smrti. Mixování se skutečnými záběry nebylo na škodu, vždy byly vsunuty správně tak, aby nepůsobily jako pěst na oko. Nemám v podstatě, co bych vytknul. 80% (10.07.2012)

Politická témata mě nikdy zvlášť nebrala, ale na tohle jsem se těšila, hlavně kvůli Julianne Moore, která mě neuvěřitelně překvapila. V některých scénách jsem jí opravdu stěží poznávala a říkala si, jestli je to vůbec ona. Zahrála to vážně neuvěřitelně skvěle. Ed Harris byl také vynikající. Navíc film krásně drží svoje tempo, chvíli je to dojemné a vtipné a tím pádem jsem se nenudila. (08.01.2017)