The Phantom of the Opera at the Royal Albert Hall
VOD (1)
Obsahy(1)
Velkolepé provedení slavného muzikálu Andrew Lloyd Webbera z londýnské Royal Albert Hall k příležitosti 25. výročí prvního veřejného uvedení. Fantom Opery (anglicky The Phantom Of the Opera) je muzikál z roku 1986. Jde o adaptaci stejnojmenného románu francouzského spisovatele Gastona Lerouxe, jenž poprvé vyšel v roce 1909. Světová premiéra muzikálu proběhla 27. září 1986 v Her Majesty's Theatre v Londýně, kde se uvádí dodnes. Jedná se o druhý nejdéle uváděný muzikál na světě, hned po světové jedničce Bídníci. Dva roky po světové premiéře se muzikál uvedl na Broadwayi, kde ho taktéž diváci mohou vidět i dnes a drží prvenství jako nejdéle uváděný titul Broadwaye. Divácké rekordy láme po celém světě, vidět ho totiž mohli diváci již více než v 25 zemích. Kromě mnoha hudebních nahrávek vznikla také celovečerní filmová verze muzikálu z roku 2004. Film získal tři nominace na ceny Oscar. Nejznámějšími písněmi z muzikálu jsou ústřední duet The Phantom of the Opera, árie Fantoma Music of the Night, sborové Masquerade nebo romantický duet Christiny a Raula All I Ask Of You.
2. října 2011 uspořádali A.L.Webber a producent Cameron Mackintosh speciální představení v londýnské Royal Albert Hall k oslavě 25. výročí premiéry muzikálu. Tato velkolepá show nabídla nejen dokonalé představení, ale v jeho závěru se na jevišti postupně sešli všichni tvůrci a hlavní představitelé z prvního uvedení v roce 1986.
(Česká televize)
Recenze (50)
4 hvezdicky za kazdy gol Southamptonu do site Arsenalu. Je potreba rict, ze to mohlo byt i pet. ()
Dokonalé! Naprosto dokonalé. Sierra Bogges je úžasná, nádherné zpívá a její podání Christine je skutečně perfektní. Co se týče Fantoma, Ramin Karimloo má neuvěřitelné charisma i pod tou rouškou make-upu a masky vypadá dobře a neuvěřitelně zpívá, a jeho fantom vypadal vzhledově opravdu ošklivě. Emotivní podání fantoma dohánělo skoro až k slzám. Husí kůže mi naskakovala už jen z jeho zlověstného hlasu, úžasné. S takovým fantomem bych šla do podzemí hned, nemusel by mě ani přemlouvat :).Mezi ústřední dvojici to pořádně jiskřito. Shrnuto a podtrženo: Výborný zpěv, nádherná hudba,impozantní kulisy, úžasné herecké a pěvecké výkony , Fantom neodolatelný a děsivě šílený, závěrečné vystoupení fantomů famózní ()
Nemohu si pomoci, i přes všechna pozitiva tohoto představení, která jsou objektivní a nezpochybnitelná, jsem se po velkou část stopáže hodně nudil. Zdá se mi, že problém bude v samotném jádru. I na muzikál je tu totiž strašně málo děje. A i to málo za moc nestojí, celou dobu jsem se nějak nemohl ztotožnit s Christininým dilematem. Navíc i když hudba se mi převážně líbila, přišlo mi, že celou dobu hrají nějaké 3 hlavní melodie pouze v různých variacích. No a v neposlední řadě je zde faktor, že v televizi to prostě nemůže z podstaty věci být tak dobré, jako když je člověk přímo uvnitř. A u Royal Albert Hall to bude asi platit dvojnásob. (HD, orig.) ()
Jako vždycky úchvatné. Člověk prostě neustále musí žasnout, co všechno se dá na jevišti vytvořit. Ovšem i tady se najdou takové nedostatky, které nedokázaly vzbudit ty pocity, které mám při sledování filmu. Některé výstupy Christiny a Fantoma, Carlotta u které jsem si nebyla jistá jestli má být víc ustrašená nebo arogantní, nesourodá dvojice Firmina a Andrého, poslední záběr na Meg s nalezenou maskou... Výrazně mě ale zklamala píseň PrimaDonny, tam jsem očekávala něco víc nebo Maškarní bál, který byl alespoň zakončen bravurním výstupem Fantoma v nádherném kostýmu smrti, to předčilo i filmové zpracování. Pro mě zůstane nejlepším fantomem Gerard Butler, protože tahle role pro něj byla velmi zásadní, v žádný jiný se neukázal jako přitažlivý nebo půvabný (ač je to fantom a měl by nahánět strach). Naopak zde jsou skvostná všechna vystoupení Raoula v podání Hadley Frasera. Celkový dojem je fantastický. ()
Jedna z nejúžasnějších věcí, co jsem v životě viděla! :) Neuím si představit nikoho lepšího než je Ramin a Sierra, jako ústřední dvojci pro další generaci. ()
V titulcích pořadu uvedeno: český název Fantom opery z Royal Albert Hall; režie Nick Morris; divadelní režie Laurence Connor. ()
Nikdy jsem neviděla originální obsazení v podání Michaela Crawforda a Sarah Brightman a ani mě to nemrzí protože duo Sierra a Ramin je moje nejoblíbenější. A stejně tak patří přesně tohle zpracování mezi mé neoblíbenější. Royal Albert Hall sice nedovoluje tak megalomanské kulisy (přecijen je to primárně koncertní hala, nikoliv divadlo), ale to vůbec nevadí. Protože co tomuhle zpracování chybí v kulisách herci naprosto perfektně nahrazují v emocích. Přijde mi, že Ramin, Sierra i Hadley ze sebe vydávají naprosté maximum, několikrát mi po zádech běžel mráz. ()
Naprosto dokonalý zážitek, obzvláště Fantomův výkon stojí za zhlédnutí!! ()
Jedna z největších muzikálových klasik konečně na DVD. Nesrovnatelně lepší než filmová adaptace, do původní londýnské divadelní inscenace tomu chybí komornější operní atmosféra, ale i přesto toto zpracování stojí za zhlédnutí. Takto má vypadat profesionální muzikál, který stojí na ohromujících výkonec. Zde producenti vybrali asi nejúspěšnější dvojici posledních let - Ramina Karimloo a Sierru Boggess - skvělí pěvecky, ale především také herecky. Muzikálová špička, rozhodně musí vidět všichni, kteří se alespoň trochu zajímají o divadlo, ale myslím, že si z toho odnese své i naprosto nedivadelní a nemuzikálový typ diváků. ()
Nemusím operu,ani muzikály a přesto mne to chytlo a líbilo...to znamená,že je v tom něco víc. ()
Naprosto úchvatné včetně všech vystoupení, co následují po konci vlastního představení. Skvělá atmosféra, která přímo sálá i z obrazovky. ()
Naživo to musel byť silný zážitok, lenže ja mám rovnako silný pocit, že som sledovaním tohto záznamu, dostal čosi naviac :) ()
Jeden z mých největších kultrurních zážitků. Mně se film od Schumachera hodně líbil, ale tohle pro mě mělo ještě lepší atmosféru a mnohem lepší pěvecké i herecké výkony. Zejména představitelka Christine se mi vryla hluboko pod kůži, ale fantom taky. A hlavně tohle bylo živé představení a já mohl doma u televize jen zoufat, že jsem nemohl být přímo v Albert Hall. Úžasný zážitek! Určitě nezůstane u jednoho zhlédnutí! ()
Dokonalé, naprosto dokonalé. ()
Film se mi vždycky hrozně líbil, hudba je prostě dokonalá, ale tenhle záznam to hravě strčí do kapsy. Pěvecky na mnohem lepší úrovni a ačkoliv mám Butlera ráda, tak odteď je pravým Phantomem jedině Ramin Karimloo. Běhal mi mráz po zádech... ()
Pro mě osobně jsou dvěma nejlepšími muzikály všech dob My Fair Lady (Lerner- Loeve) a Phantom of the Opera (Webber). Jejich písně a melodie se mi nikdy neomrzí a mohou se poslouchat stále. Bohužel toto srovnání nesnesou jejich filmové přepisy. Filmová Fy Fair Lady je klenot (v době uvedení navíc zdůrazněný projekcí v 70mm panoramatických kinech), ale Fantóm opery (2004) bohužel nesnese toto (přísné, uznávám) srovnání. A proto je mnohem vydařenější tento "přepis" , natočený jako záznam slavnostního představení v Royal Albertt Hall ()
Krásná a krásně zpívající představitelka Christine, pohledný Raoul, famózní Fantom. Super hudba, skvělá výprava - zejména kostýmy. Orchestr "na balkóně" nad jevištěm. ()
Bohužel jsem neviděl žádnou jinou divadelní reprízu, ale tato je podle mě dokonalá. Nejméně 100x lepší než filmové zpracování. ()
Pustil jsem si to, abych měl srovnání s českou verzí muzikálu. A je vidět proč bylo tak těžké získat licenční práva, když je výsledek skoro stejný. Přesto je tahle původní verze hodně lepší než ta česká, a také se mi víc líbí hlas Sierry Boggess proti Sarah, a to i v porovnání s jejími starými nahrávkami. ()
Skvělé! Zasloužený plný počet. Srovnání s filmovou verzí je ale nasnadě a já musím přiznat, že se mi film líbil více, možná prostě proto, že jsem ho viděla dříve. Zde bych měla pár výhrad. Zvláště v první polovině byly momenty, které mi vadily, představovala bych si jemnější, pozvolný nástup. Ale když už byla hra v plném proudu, kritické připomínky v mojí hlavě vesměs utichly. Ústřední postava fantoma zde pro mě nemá takový šarm a charisma jako ta filmová, ale to je dáno spíše scénářem, ve kterém není dostatek prostoru, než hereckým obsazením. Hlasový potenciál má Ramin velký, hlas má bezchybný, ale z nějakého důvodu mě to tolik nechytlo za srdce. Stávalo se, že jste si s postavou notovali díky chytlavé melodii (pan Webber umí), ale co do hloubky to bylo jak hitparadová odrhovačka (eh, až tak zlé to zas není), to se týká třeba titulní písně, která je po technické stránce skvělá, ale postrádala jsem takový ten náboj. Jednoduše řečeno, když Gerard Butler začal zpívat, úplně jsem chápala, jak se fantomovi podařilo svým hlasem hypnozivat a svádět, a o Raminovi Karimloo to říci nemohu. Stačilo by aby trochu ubral, ve Wandering Child má hlas nádherně konejšivý, škoda ze takových míst je poskrovnu. Pak se mi nelíbila přílišná agrese ze strany Erika, Raoula, ale i Christine nebo Meg. Zvlášť u té mi to vyloženě lezlo na nervy, mám ji zažitou jako jemnou, něžnou dívenku a ne jako takové ztřeštidlo, které se pokaždé odněkud přiřítí a strhuje na sebe pozornost. Když Erik přivede Christinu do svého podzemního chrámu poprvé, místo aby ji jemně uvítal uvědomujíc si, jaká je to křehká bytost a ze strachu, že by ji snad mohl vyplašit, s ní jednal opatrně jako s květinou a dítětem, které miluje – jako je tomu ve filmu, tady sedne za varhany a vypadá to, jako by ho popadl amok. Čemuž nerozumím. Tím se úplně setře rozdíl mezi tím, kdy je fantom něžně láskyplný a kdy nepříčetný nebo bolestně zlomený. Filmový fantom dokáže být taktní, empatický, vlídný a nejen ze strachu si zachovává odstup, tento jde na vše moc zhurta a celkově má hra velmi rychlé tempo. Tvůrci se asi chtěli vyhnout těžkopádnosti a utahanosti, ale mně to připadalo uspěchané, místy jako zrychlené. Ústředním motivem je nešťastná láska a vy jste věděli, že fantom trpí, ale nestihli jste trpět s ním – emoce nestihly plně doznít. V každém příběhu je třeba střídat napětí a uklidnění a to se tu moc nekoná. Na druhou stranu scény, kde byl fantom rozlícený a pomstychtivý, byly zvládnuté na jedničku. Jako Red Death byl oproti filmu děsivější, démoničtější a přesvědčivější, to mělo větší náboj. Líbili se mi ředitelé, zvlášť André, Raoul mi připomínal Lockarta z Harryho (hehe). Christina nezůstala pozadu a také byla poněkud ráznější než ve filmu, ale jinak se mi zamlouvala vzhledově i projevem, příjemná a sympatická. Vůbec jsem se nezlobila, že při scéně na hřbitově nebyl Erik Raoulem poražen (narozdíl od filmu) a skvělá byla úžasně barevná a vyšperkovaná maškaráda. Fantomovo znetvoření mnohem přesvědčivější než ve filmu. Méně agrese a zvolnit tempo (ač to už k živému ztvárnění na prknech patří) a bylo by to perfect. () (méně) (více)