Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Recenze (504)
Krásne natočené a zostrihané. Skutočne "velká krása". Ale o čom to bolo ? Respektive o kom. O zhýralých, marnotratných a pokryteckých pseudo filozófoch, ktorí nevedia ako minúť svoje miliony. Z tzv. smotánky je mi vždy len na zvracanie. Dalo by sa povedať, že to bolo o "veľkom hnuse". Nepopieratelné, filmárske kvality film má, ale ironický výsmech funguje len čiastočne. Mne sa k veľkej filmárčine žiada aj trošku uchopiteľnejší príbeh. Nie som fanúšikom ani Felliniho filmov. 54 % ()
Výtvarně nádherný, obsahově ale dost na hovno. ()
V prvních minutách jsem přemýšlel, že Velkou nádheru vypnu. Záměrně artový úvod a následující dlouhá taneční scéna, která ve mně evokovala Bollywood, mě nutily k názoru, že směr, kterým se tenhle film vydal, nebude nic pro mě. S každou další minutou jsem si ale uvědomoval, že se pletu a že tenhle film je něčím výjimečným. A to nejen díky skvělému soundtracku a dokonalým římským kulisám, pro které je La grande bellezza známá. Bez mučení přiznám, že tohle byla má první zkušenost s Paolem Sorrentinem. Neměl jsem proto prakticky žádná očekávání. A možná i díky tomu mě snímek tak zasáhl. Kvůli zápletce to přesto nebylo. Popsat základní kostru příběhu není nic těžkého – stárnoucí umělec, který má za sebou jen jedinou knihu, jež je považována za přelomovou, tápe, kam nasměrovat konec svého života. Ale – k mému příjemnému překvapení to nedělá jakkoliv sebelítostivě. Životem proplouvá s nadhledem, umí si užívat, stojí pevně nohama na zemi, věčně pozoruje a hořkosladce všem promlouvá do duše. Zatím však doufá, že někdo nasměruje i jeho. Série epizod, které záměrně spojuje jen věčné téma hledání smyslu bytí, drží pohromadě úžasně pitoreskní tón vyprávění. Ke konci, kdy začíná být až surrealistický, mě měl už kompletně ve své moci. Tuhle uvolněnou fantasknost a nenucenou opulentnost já dokážu ocenit. Postavy trpasličí šéfredaktorky novin či uhrančivé, více jak stoleté Svaté dávaly filmu další rozměr. Buď lidský, anebo právě ten spirituální. Scéna, v níž Svatá sedí na terase a kolem ní odpočívají plameňáci, byla skvostná. A stejně takové byly i všechny ty okamžiky, kdy se hlavní hrdina jen tak prochází různými místy a nechává promlouvat své němé okolí. Kdybych měl shrnout, o čem film je, použil bych citát, který se v něm několikrát objeví: „Vše je jen trik“. Umění je trik, láska i krása také a on i život sám je také jen přeludem, co jednou pomine. Svět římské smetánky, večírků, uměleckých instalací, dokonalých historických budov je ve Velké nádheře podmanivou freskou, která není jen kulisou pro bezduché filosofování na téma oné pomíjivosti. Film se dotkne mnohých dalších motivů, vždy však s nadhledem a vždy s určitou mírou sdělnosti. Kolem a kolem byl tohle jeden z nejlepších filmů o hledání smyslu existence a podstatě umění, jaký jsem kdy viděl. Byla to vlastně taková kniha. K literatuře měl totiž velmi blízko různými odkazy či jmény postav. Není to nejkomplikovanější snímek na světě, určitě existuje velké množství hlubších dramat (která jsou však dost často nudně sterilní), ale tenhle mě svou pestrostí a plasticitou zcela pohltil. ()
Až mne ta krása dohnala k slzám. ()
Perfektní kamera a střih, bizarní obrazy a pod tím vším rekapitulace toho, co má v životě vlastně smysl, kam kráčí moderní umění a co všechno člověk v životě nestihl. Jedna hvězda za záměrnou rozvláčnost některých scén, kdy se autor bezděčně dostává do pozice, kterou kritizuje. Kdyby se vynechalo tak dvacet minut záběrů, kterými se snaží film zdůraznit už jasné věci, byla by to pecka, ()
Velka nadhera je vizual filmu... Je to nieco neskutocne... Az tak, ze som sa v tom celom nejako stratila a prestala vnimat "dej"... Bez toho uzasneho vizualu by som film ani nedopozerala... Skoda, mala som vacsie ocakavania... ()
Nestáva sa mi to často, že po prvých desiatich minútach filmu dávam plnú paľbu, ale toto je DOKONALOSŤ po každej stránke. Takže inšpirovaný "Dnes večer urobím dve veci : zjem polievku a zatrtkám si."✓ ()
Sorrentino mě nadchnul Mládím a zklamal Boží Rukou. Rok a půl jsem od něj nic neviděl a dnes konečně nastal čas na další snímek. Hned první scéna je mimo děj a jen diváky zmate (má prý naladit tón a poukazovat na Vedi Napoli e muore, ale je prostě navíc.) Od druhé se scény se už chytám a postupně se všechno zlepšuje. Nejlepší část nastává po představení prostitutky (zasnění nad ztrátou panictví, chození po tajných místech). Pak je to zas trochu o ničem. Hudba parádní. Italština mrštná. Toni Servillo umí hrát a Sorrentino točit, ale občas si neuvědomí posloupnost nebo návaznost. Co dodat? Dokonalé i slabé chvilky, ale bylo jich dost, abych ubral hvězdu. ()
Ryzí filmová pozéřina o zbytečnejch lidech, co neví co se životem. Hezky se na to kouká, ale to neni úplně zásluha Sorrentina - ten Řím nepostavil. ()
Viděno podruhé po čtyřech měsících v pražském Světozoru a pořád skvělé. I když už to bohužel postrádalo tu úžasnou atmosféru Velkého sálu, kdy se u závěrečných titulků nepohnul jediný divák. Rozhodně je to film pro velké plátno s kvalitním ozvučením. ()
Krasny obraz nakresleny osklivymi barvami a podepsan uzasnou hudbou. Po dlouhe dobe snimek, u ktere se da jeste i po odezneni sahodlouhych titulku dlouho premyslet. Dokonale poskladany mix fantasknich obrazu do celkoveho dojmu. To neni film, ale basen. Basen, ktera jednoho otravi a druheho povznese. ()
Film, kde téměř cokoli vytknete ději, vytýkáte to v ten moment i sami sobě. Silná studie (ne analýza!) lidství a lidí - a že vás to občas bude bolet... Jedno z děl, které by bylo nejlíp vidět napřed když je člověku 20, pak ve 40 a v 60 - vsadím se, že pokaždé bude jinak zajímavé. Čtvrtou hvězdičku dávám za nenápadně úžasné "okamžiky té velké nádhery" (však si jich všimnete sami), a za velmi dovedně zachycenou atmosféru podvečera - vyhmátnout to typické světlo nemůže být jen tak. P.S.: I když se tak trochu tváří, film není o Římu - a přes pár trefných hlášek a scén ani o církvi či politice: a tady je to dobře. UPDATE po deseti letech: ani po třech zhlédnutích nad tímhle nepřestávám žasnout - je to film umělecký, nedějový, ale obrovsky lidský a o lidi se zajímající. No a navíc: opravdu vám chce předat tu velkou nádheru života a světa kolem nás, která tu přes všechny jeho mizérie je. Jen je potřeba vidět a poslouchat. Mimochodem: už to, že i dnes pořád tenhle kousek občas dávají v kinech, mluví samo za sebe. ()
Je třeba znát Řím, a ještě lépe milovat Řím, aby člověk film pochopil a docenil na 100 procent... ()
To je tedy "umění". ()
Dvěma slovy prostě velká nádhera. Na Toniho Servilla bych se mohla dívat a poslouchat ho ještě další dvě hodiny. Několik scén, které ve mně zůstanou ještě hodně dlouho. Po dlouhé době "velký film". Tečka. ()
Čo toto kurva malo byť!!!???30%. ()
Je dobré, že to Italové stále uměj. Oslava života a jeho prázdnoty. Každopádně zážitek. ()
Vytvarne a emocne krasne podany film, ktory s lahkostou a sarkastickym nadhladom paroduje mestsky zivot. K tomu napomaha fantasticka kamera. Film, ktory vobec nemusi byt ukecany a dokaze povedat tak vela. Zatial u mna film roka 2014. A bud to pochopis a si to uzijes, alebo nepochopis a hejtujes... ()
Na tento film netreba pozerať ako na film, lebo je to umelecké dielo. Nádherný epos, obraz života nasnimany neskutočnou kamerou s krásnymi obrazmi, perfektnymi strihmi a skvostnymi hereckými výkonmi. Kto bude čakať komédiu bude sklamaný, kto však hľadá krásu a hlboké myšlienky o živote, jeho zmysel a význam lásky, dozvie sa veľa ... Krása :) ()
Jednou za čas si velice rád pošmáknu na tomto žánru. Tento kousek vypadal víc než nadějně a i já jsem byl přes pár drobných detailů po určitou část díla velmi spokojen. Ale pak se objevilo až moc částí k domyšlení. Potažmo nejdříve je divák přiveden do okamžiku kdy váhá nad realitou, načež následně je víceméně ujištěn o reálnosti, aby posléze byl konfrontován s tím, že to opravdu realita nebyla. To často vede člověka k zamyšlení, že buď je takový "hňup" že to hned nepochopil a nebo se jedná o skvostné dílo o čemž ho přesvědčují jiné výborně zvládlé artové části filmu. Pro mne ani jedno ani druhé a k dokonalosti tomu chybí více než se zdá. 67% ()
Reklama