ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Když se ve filmu potkají tři z mých oblíbených filmových témat (sport, politika, násilí/agrese), nemůže to dopadnout špatně... slušné 4* + bych přidal detail, co se mi fakt zamlouvá, film jde proti aktuálním trendům zvyšujícím oblíbenost těch "rádoby akčních" filmů poslední doby (jako jsou krásné ženy, postelové scény, atd..) a striktně se zaměřuje jen a pouze na dané téma... (13.07.2012)

Nad očekávání dobrej film. Je to vyprávěno z pohledu římských těžkooděnců, jejichž denní chleba jsou bitky se zdivočelými tifosi, dohled nad deportací nelegálních imigrantů, vystěhovávání chudých obyvatel z bytů a další chuťovky, co vám zrovna na náladě nepřidají. Soustředí se to na jednotku čtyř kolegů a jednoho, co ho v minulosti od policie vyhodili. Všichni mají depky z práce, a do toho řeší docela husté osobní problémy, na kterých se dobře ilustruje dilema, kdy jste ještě dobrý policajt, a kdy už překračujte určitou mez. Film nevynáší soudy, neglorifikuje policii a zároveň jí nekritizuje. Snaží se to na určitých, podle mě dobře vymyšlených, příkladech ukázat, jak složitá může problematika hooligans, nelegální imigrace a z ní proudícího rasismu a následné policejní brutality být. (04.04.2015)

Všichni kdo od toho čekají podobný zážitek jako v Hooligans, tedy výborný film z fotbalového prostředí a fanoušků, okamžitě ruce pryč, protože o tomhle tam jde v úplně v poslední řadě. Bohužel jsem nečetl komentáře a jako vášnivý fanoušek se nechal zlákat názvem filmu, který se autorům asi jako jediný povedl :) V podstatě je to o bordelu v Itálii a čtveřici policajtů, kdy jeden má problém se svým nevychovaným synáčkem, druhý se ženou, třetí sám se sebou a čtvrtý s vystěhováním z bytu. Neskutečna utahaná nuda, tohle už nikdy víc. Chybami se člověk učí :) (31.07.2013)

Příjemné překvapení, až nečekaně promyšlené. Konečně film, kde je pravda o multikulturalismu a zdegenerovaném politickém systému. Těžko hledat v současnosti větší protipól k Intouchables. Správné bylo zařadit i případ Gabriela Sandriho. 75%. PS: Byla sobota odpoledne 11. listopadu 2007, na dálničním odpočívadle poblíž toskánského Arezza, se potkala skupina fanoušků Juventusu a Lazia Řím. Během dopoledne si pro šestadvacetiletého mladíka přišla smrt. Průběh, jenž předcházel úmrtí Gabriela podle vyšetřovací komise vypadal nejpravděpodobněji takto: Při setkání na dálničním odpočívadle došlo na ostré výměny názorů a konflikt mezi oběmi "fans". Byli značně hlasití, čehož si všiml náhodný policista a dav se snažil rozehnat varovným výstřelem do vzduchu. Strážník se následně pokusil dohonit partu fanoušků Lazia, prchající do auta. Při rozjezdu z odpočívadla však zanechal běhu a z namiřené zbraně, kterou po varovném výstřelu nezajistil, nechtěně vyslal nábojnici mířící do zadního sedadla auta. Kulka zasáhla Gabriela Sandriho do krku. Během okamžiku na místě umírá. Spekuluje se, zda zásažení do krku Gabriela "nepomohl " odraz náboje, jenž se mohl otřít o plot. Gabriel Sandri se živil jako DJ, pocházel a bydlel v hlavním městě Itálie. Pro širokou veřejnost byl jeho nedobrovolný odchod z tohoto světa velkou ranou. Jakmile se informace o zastřelení fanouška policistou rozkřikly, začli ve velkých italských městech nepokoje. Tifosy napadly policejní stanice, kolem Olympijského stadionu v Římě. V Bergamu se málem nedohrálo střetnutí, nejdrsnější jádro fanoušků demolovalo skleněnou zeď, pod tribunou, aby na případ, který se u Arezza stal brali protagonisté utkání Atalanta-Milán ohled a zápas odložily. Stalo se tak pouze v případě Inter-Lazio, kam Gabriel Sandri měl namířeno a Parma-Juventus. Italští tifosy vyhrožovali válkou mezi nimi a policií. Carabinieri musely proti těmto chuligánům používat donucovací prostředky nejtěžšího rázu, aby potlačily ničení ve městech. Došlo k vysokým škodám na majetcích. Před policejními stanicemi se schromažďovalo velké počty "ultras" a provolávali hesla jako: "assasini,assasini " (vrazi) a podobně. Radikálním fanouškům v celé zemi vadilo, že na rozdíl od února, kdy byl po střetech zabit policista, vedení soutěže v tomto případě nezrušilo celé ligové kolo. (zdroj: www.sslazio.cz) (10.07.2012)

Tvorba filmů o složitých společenských problémech klade na filmaře vždy velké nároky už ve fázi rozmýšlení, jak danou tematiku uchopit. Dobrý film by ji neměl nepřístojně zploštit a v ideálním případě by na ni měl přinést nějaký podnětný náhled (namísto toho, aby jen suše konstatoval "takhle to prostě chodí"). Zatímco ve zdejších komentářích vzpomínaná Tropa de Elite, respektive její zdařilejší pokračování, zaujímá subjektivní hledisko militantně smýšlejícího kapitána Nascimenta, přičemž ho zároveň konfrontuje se silným ideovým protivníkem, ACAB se pokouší na etické otázky spojené s prací pořádkových policejních jednotek nahlížet z různých stran a skrze různé postavy. Bohužel se tím chytá do pasti, která je s takovým přístupem často spjatá - dopouští se příliš schematického a nuceně působícího ideologického vyvažování: Když nám třeba film ukáže zlé přistěhovalce, které je třeba zpacifikovat, hned na to nám pro uklidněnou představuje přistěhovalce hodné, na nichž je pácháno příkoří zlými nácky. Papírem také šustí celá linie s vedoucím jednotky a jeho neonacistickým synem, která končí u velice předvídatelné pointy. Film tak nadhazuje množství morálních dilematech, ale nenaznačuje žádné odpovědi, což v jeho případě není ani tak plodem snahy o nějakou vyváženost, jako jeho nevelkou objevností. ACAB ovšem dobře funguje jako působivý a empatický vhled do práce pořádkové policie, která už z principu nebývá nikde moc oblíbená - a v Itálii, zemi, která plodí mnoho politického napětí a jejíž kinematografie je poznamenaná silným levicovým proudem, to jistě platí dvojnásob. (08.07.2013)