Temnota

S Tenebre jsem do dnešních dnů pořád váhal, to asi nejspíš těmi ne zrovna nadšenými ohlasy. Očekával jsem nejspíš pomalou detektivku ve stylu Ptáka s křišťálovým peřím. Bože, jak já se mýlil! Tohle je Argentovo mistrovské giallo, které mě vzalo dokonce víc, než tolik opěvovaný Deep Red. Mordů je na giallo až překvapivě hodně, jsou brutální (sekera rulezzz) a gradující finále se mění v pořádný masakr, kde se prolije to správné množství životodárné tekutiny. Herecké obsazení je nadstandardní a skvělá Daria Nicolodi mě opět přesvědčila, že její křik nemá obdoby. Občas najdeme i malinko akčnější scénu (pěkně nasranej dobrman), režisérovo klasické vychytávky (stříkající krev z odseknuté ruky) a ta grandiózní hudba má pro mě schopnosti návykovější, než některé kousky od Morriconeho. Tenebre je prostě super a jedno z nejlepších giall, s kterými jsem měl tu čest. (25.03.2011)

Formou asi nejvycizelovanější mistrovo dílo, tím pádem možná nejčistší giallo vůbec. První dvě třetiny jsou čirá filmová radost. Hudba, brutální vraždy, honící představy s fetišem na červené lodičky, to celé velmi umně natočené. Myslím, že z voyeurské kamerové jízdy po baráku u druhé vraždy by měl radost i Brian De Palma. V neposlední řadě to i geniálně (ne)zestárlo a v dnešní woke době tam jsou až neuvěřitelně vtipné neplánovaně satirické narážky. Argento jede a třeba i z líně napsané scény, kde se postava někam dostane totální náhodou vykřeše klenot díky agresivnímu akrobatickému dobrmanovi. Bohužel v poslední části to ztratí dech a dojede to na rádoby šokantní scénář. Vypadá to pořád skvěle, dobře se na to kouká (třeba jen obyč scéna, kde týpek čeká na náměstí a kouká kolem dokáže zaujmout), ale kouzlo se vytratí a cítíte promarněný potenciál. Rozhodně doporučuji, ale vzhledem k umu tvůrce to ke konci mohlo být i lepší. (04.02.2023)

Sympatická vyvražďovačka s mým oblíbencem Johnem Saxonem ve vedlejší roli. Potěší netradičně velký počet vražd a i jejich značná originalita. Hudba Goblinů je také skvělá a logika je zde na vyšší úrovni, než to bývá u jiných italských giallo snímků. Tenhle film mě pobavil stejně jako další Argentovo podceňované dílo, 4 mouchy na šedém sametu. Jen tak dál Argento, jen tak dál. (14.06.2011)

Přišel čas udělat si další „zářez“ z Dariovy filmografie. Tenebre jsem dosud nikdy neviděl a jelikož gialla patří mezi moje oblíbené subžánry, nemohl jsem si tento film nechat ujít. Tyhle ty „drsnější detektivky“ mě nikdy zrovna moc neokouzlily svými příběhy (tím však nechci v žádném případě říci, že by byli špatné), ale především svými propracovanými mord scénami a v tomto ohledu jsem neodešel zklamán ani tentokrát. Dario zkrátka vždycky věděl, co na jeho diváky platí a hlavně ve většině případů uměl vytvořit opravdu zajímavou atmosféru – což v mém případě platí dvojnásob. Kombinace parádní atmosféry, povedených vražd a pohledných dívek mě dokáže „uspokojit“ téměř vždy. Je ovšem pravdou, že mé senzory zde několikrát zaregistrovali jistou nelogičnost v některých momentech, což byla trochu vada na kráse. Přece jenom jsem na podobné věci háklivý, ale Argento měl sakra štěstí, že tady nešetřil s krví ani mordy, takže si to u mě částečně vykompenzoval. Navíc se brutálnost stále stupňovala a přesně tohle je moje krevní skupina. Takže jsem byl ochotný i ledasco mu odpustit. Občas se sice atmosféra lehce zadrhla a následovala poněkud nudnější pasáž, ale on vždy vytáhl z rukávu další trumfy, kterými dokázal udržet misky vah v pomyslné rovnováze. 70% (06.03.2018)

Argento nesklamal, giallo ako z katalógu. Máme tu záhadu okolo tajomného vraha, dobrú atmosféru umocnenú fantastickou hudbou (typická muzika 80. rokov), ľahké erotično (u talianov normálka) a krvavé mordovačky (bolo ich tu veľa, niektoré celkom brutálne, hlavne s tou sekerou). Identita vraha bola až do poslednej chvíle neznáma čo udržiavalo po celý čas v napätí. Ja som spokojný, giallo síce moc neobľubujem, ale toto sa podarilo. 75/100 (25.09.2014)