Odhalený přístav

Nějakých třicet minut mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých dějových liniích a jejich propagonistech, ale s každou další minutou mě to vtahovalo víc a víc. Tahle koláž, ne zrovna sluníčkových lidských osudů, je o to působivější, s oč větším chladným odstupem je na jednotlivé příběhy nahlíženo a pár scén mě nakonec dostalo tak, že přemýšlím i o hodnocení nejvyšším, každopádně lepší čtyřka je to určitě. Ale tu závěrečnou písničku bych klidně oželela a nechala ten konec otevřený, to by mu přeci jenom dodalo větší sílu. (16.09.2014)

,,VŠICHNI TOUŽÍME BÝT ŽÁDOUCÍ, POTŘEBNÍ. CÍTIT DOTEK…“ /// Mozaika příběhů na téma život, poskládaná z reality dětství, mládí, manželství… a lidí plnejch problémů bez rozdílu věku a pohlaví. Žádná filozofie. Příběhy všedních dní ze zasněženejch Helsink, který se nemusej vodehrávat jen ve čtvrti Vuosaari. Nemusej se vodehrávat ani ve Finsku. ,,CO SE TO S NÁMI STALO.“ Věta, která může zaznít všude (aha, takže si nemám myslet, že Finové jsou depresivní alkoholici se sklony k fetu a šikaně? Podle těch jejich dramat…). Stejně jako Zamrzlá země, zajímavá vážná podívaná. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pro slávu udělám cokoliv (A kolik ti je? Aha, 55. Tak to nějak zajímavě umři… Další!...). 2.) Fotrovi se zdá, že tlustej. A tak nesmím jíst nic tučnýho. 3.) Thx za titule ,,Calixos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.02.2014)

Rôzne príbehy ľudí z predmestia Helsínk, ktoré vôbec so sebou nesúvisia, ale existujú vedľa seba. Sú smutné, zdajú sa byť bez východiska, ale nie pri všetkých to skončí zle. Presne ako v živote. Všetky príbehy ma naozaj bavili, trochu menej tá s tými drogovo závislými, lebo slečna hysterka mi nesmierne liezla na nervy. Chvíľu to trvá, kým si vás film získa, ale potom je už len výborný ... obyčajný, zo života, veľmi pravdivý. (Filmová výzva 2016 - 1frida2) (02.04.2016)

Naprosto výstižný název, Odhalený přístav. Všechno je bez příkras, syrové, naprosto realistické. Žádná selanka, či romantika, jen koláž příběhů, které jsou, byly a budou. Smutných, někdy zoufalých, ale hlavně s malým světlem na konci tunelu. Každý by chtěl být milován a objímán, je jen na každém z nás, jakou cestu k tomu zvolíme. Tahle rozhodně nebude jednoduchá... (20.09.2014)

To je tady normální, že tady všichni spolu takhle šukáme... Evropské art-drama v tom skoro už pejorativním významu, s nímž mám hlavně dva problémy: a) všechny dějové linie se tváří, že spějí ke climaxu, který ale buď nenastane nebo je strašně nevýrazný, protože pozornost je dělena během dvou hodin na více než deset postav téměř stejným dílem. b) příběhy o tom, jak obyčejní, hloupí lidé svojí pasivitou ke štěstí dojdou jsou imo nehodny filmového zpracování. (04.03.2014)