Newyorská romance

Oscar 1 nominace: Píseň -"Lost Stars" (16.01.2015)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu. (02.07.2014)

9/10. Mou největší filmovou slabostí jsou indie feel-good dramedy... a i letos jsem se zamiloval do jedné z nich. Má to své nedokonalosti (skoro až absence žánrového dramatu) ale emoce vyhrávají nad rozumem. Tak, jak to u podobných snímků bývá. S citem natočený příběh plný krásné hudby, uvěřitelných charakterů a nepřikrášlené lidskosti. Keira i Ruffalo u mě neskutečně stoupli - dlouho jsem nesledoval tak reálně uchopené postavy. Fakt paráda! (19.12.2018)

Režisér se evidentně vyžívá v prostředí muzikantů, protože tenhle příběh byl natočen s tak obrovskou lidskostí, že jsem se s tím hodně dlouho nesetkal. Sice Love Song dávám pět hvězdiček, ale zároveň netvrdím, že Once bylo o dost horší. Tam vládla především hudba, ale příběh byl trošku na druhé koleji. Tady vládne nejenom hudba, ale i nápad a především jeho zpracování. Je vidět, že Keira Knightley nebo Mark Ruffalo jsou naprosto perfektní herci, protože ty jejich postavy tady prostě neměly chybu. Bylo vidět, že to byly naprosto obyčejní lidé z masa a kostí, se svými sny, ale i problémy a osobně musím říct, že tak opravdové postavy jsem ve filmu děsně dlouho neviděl a nesmírně jsem jim fandil. Do toho ta atmosféra New Yorku, u které jsem měl pocit, jako kdybych při sledování byl jeho součástí. Všechno to do sebe tak parádně zapadlo spolu s příjemnou muzikou, že mi ve výsledku nevyšla jiná známka, než pět kulaťoučkých hvězd. (08.06.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $16,170,632║Tržby Celosvetovo $63,464,861▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $374,764 //počet predaných kusov 19,101║ Tržby za predaj DVD v USA $1,756,980 //počet predaných kusov 74,009║ taký jednoduchý skromní filmík a opäť to náramne vyšlo režisérovi John-ovi Carney-mu, aj keď tento krát už zo zvučnejším obsadením ale krásne tu zafungovala chémia a tak tu máme ďalší pohodičkoví pesničkoví hraví film /75%/ (28.12.2014)

Síla města NY♥, síla písniček♥, síla úsměvu Keiry♥, ale ta zámořská producentská šablona prostě za srdce nebere a celek tak zůstává usazený v pohodové, ale jen lehounce nadprůměrné hladině hudebních filmů. Daleko za přirozenou realitou z Once. (15.10.2014)

I ♥ NY Kýč jak New York, který si navíc v samotném základu odporuje. Což nic nemění na tom, že jsem se do něj zamilovala na první pohled. Stejně jako do města, který nikdy nespí. I ♥ NY (31.07.2014)

// Distribútor: Weinstein Company // Počet premietajúcich kín v USA: 1,302 // Otvárací Víkend v USA: $2,820,839 // (12.12.2015)

Natočit další životní obrodu, ve které hraje hlavní roli hudba, bylo to nejlepší, co mohl John Carney udělat. Oněch sedm let od Once totiž vyplnil dvěma filmy, které nikdo neviděl a svůj um - tedy dodat divákům optimismus minimálně na rok dopředu - na sebe nechal čekat až právě do Love songu. Carney ale překvapivě dospěl, obrousil formální hrany a nemá potřebu dávat v každém záběru najevo, že točí tu nejnezávislejší romanci, jakou kdy kdo potkal. Díky dýchajícím a zcela dokonale obsazeným ústředním postavám Gretty a Dana tak stvořil něco snad ještě lepšího. Scenáristicky sevřenějšího, životně snad ještě o chlup odhodlanějšího a tím, jak je člověk zase o něco starší, tak i intenzivněji do duše promlouvajícího. (09.11.2014)

// Wow! Kombinace usmívající se Keiry Knigtley a prosluněného New Yorku mě absolutně dostala a mám pocit, že se chci nechat dostat hned teď ještě jednou! Tak zase zatím ahoj. (14.12.2014)

Pěkná story kterou táhnou hlavní role - skvělý Ruffalo, sympatická Keira a kouzelný New York. A je to další film o tom jak jste jednou dole, nic se nedaří, ale stačí trocha štěstí a narazit na toho správného kolemjdoucího. O tom navzájem se nabít pozitivní energií, žít pro ten moment, postavit se na nohy a jít dál. (26.10.2014)

Love song je pro chviličkáře. To znamená, že chviličkář má rád tyhle filmy pro některé jejich chvilky nebo momenty, které můžou s přehledem ovlivnit jejich hodnocení směrem nahoru. A to je můj případ. Jako celek bych ho zařadila zřejmě do průměru, myslím, že na Oskara zrovna není, ale když jsem viděla Dana s Grettou, jak si pouští staré songy v noci na nábřeží a pak skončí na parketu, tak mně bylo moc fajn u srdce. A o tom to celé je. Film stojí samozřejmě na písničkách, na slovíčkách, některých moc pěkných dialozích a právě na těch bezva chviličkách. Mark Ruffalo je sympaťák a i když se ta jeho placatka z jeho ruky téměř nehnula, tak hrál hudebního producenta parádně a pro mě byl natolik důležitou postavou, že nebýt jeho, nevím, nevím. Trochu jinak jsem to cítila s Keirou, tam jsem váhala nad tím, jestli ta role jí padla na tělo jak ušitá. Z mého pohledu bych tam asi dosadila někoho jiného, ale já tomu zase až tak nerozumím, tak to nebudu hrotit, jinak jí mám ráda. A ještě nechci zapomenout na kamaráda Gretty, který jí poskytl azyl, protože to byl kluk srdcař a takový lidičky mám ráda......Pojďme se opít z našich slz...." (16.09.2014)

Má noha nikdy nevkročila do USA a navždy to tak zůstane. Přesto mám k městu New York nefalšovaný odpor, neboť bych nechtěl ani minutu žít mezi 10.194 pestrobarevnými obyvateli na kilometr čtvereční. Tady se však přelidněné město opěvuje a neopěvuje se špatně, neboť se jedná o příjemnou hudbu od srdce a pak je jedno, že nesmrdí přílišnou genialitou. Zejména mne bavily oživlé nástroje v opilcově fantazii a nahrávání alba v ulicích taky nemělo chybu. Jinak se toho zase tak moc nedělo, ale pocit pohody mne neopouštěl takřka po celou dobu a toho si cením. (20.03.2015)

„Jakou hudbu máš v mobilu?“ - „Svoje písničky ti nepustím, je tam až moc osobních a zahanbujících věcí.“ - „To v mém taky. Podle playlistu můžeš říct o člověku hodně věcí.“ - „Já vím, proto se toho tak bojím.“ - „Tak jdeme na to?“ - „Jasně, jdeme na to!“ Že tento snímek, který mě chytl prakticky hned od scény s „přiděláváním hudebního doprovodu“, natočil režisér Once, jsem zjistil až po zhlédnutí. A příjemně mě překvapuje, jak je atmosférou v porovnání s výše zmíněným na jednu stranu stejný a přitom tak odlišný. Není tak procítěný a smutný, Begin Again má však v sobě tu a tam i nějaký ten humor, spoustu pohodové hudby a nenucených rozhovorů. Sázet může i na velmi sympatický ústřední pár, jehož vývoj se mi moc líbil. Stejně jako všechny ty nahrávky na různých místech, nebo třeba jen takové disco klubové poslouchání si vlastní hudby ve sluchátkách. „Titulkový“ konec bych snad i oželel, ale budiž, ke zbytku filmu (resp. naturelu 1 z postav) se docela hodí. Emočním dopadem se film Once rovnat nemůže, ale silné 4* mu rád dám. (17.02.2018)

Hudební filmy mě téměř vždy donutí sehnat si soundtrack a Love song není výjimkou. Nejen výborné texty, ale hlavně melodie dodávají herectví dvou hlavních protagonistů a jejich časté improvizaci (místy nervózní Keiře Knightley i jako vždy pohodovému Marku Ruffalovi) ten punc něčeho navíc, dokonce mě donutily odhlížet od Danova alkoholismu a od jeho vztahu s dcerou a spíše si film užít jako koncert, než jako filmové dílo, což je trošku škoda. Emoce tak šly mírně stranou a zůstaly jen smysly a vjemy (sluch, zrak). Tohle je snad ten jediný (ale zato zásadní) důvod, proč nedávám plné hodnocení. Jinak jde o malinký film, vyrobený podle šablony z výrobní linky nezávislého amerického filmu, který vysoko nad průměr pozvedávají hlavní představitelé a hudba, stejně jako Dan pozvedl nenápadnou píseň z baru v možný obrovský hit. PS: Od scény s posloucháním playlistů z mobilních telefonů se se sluchátky na uších dívám na svět kolem sebe trochu jinak. (22.09.2015)

Občas i s tím nejzlomenějším srdcem lze dokázat velké věci! Nejromantičtější neromantický film roku! (07.08.2014)

Keira se vzdává korzetů a osvojuje si džíny a v tomto případě to není úplný průser. Miluji NY a miluji Keiru, ale tahle kombinace mi zkrátka tak úplně nevoní, raději ji vídám v dobových dramatech. Každopádně musím neochotně přiznat, že tahle role Keiře padla. A velice mile mě překvapila svým zpěvem, opravdu jsem netušila, že má tak krásný hlas. Fakt se mi líbí, že mě v každém svém filmu umí něčím vyvést z míry. Jinak mě zaujal nápad o nahrávání desky v ulicích NY a celkově mě hodně vtáhnul začátek, bohužel jsem opravdu válčila s posledními 40 minutami. S přivřenýma očima ale uděluji 4 slabší hvězdičky kvůli soundtracku a nepřeslazenému konci. Já vážně čekala, kdy se ti dva dají dohromady a ono nic. Mimochodem kdyby Levine hrál ve skutečnosti tak dobrou hudbu jako tady, tak si ho i poslechnu.. (16.09.2014)

NYC, strhující hudba a Keira jako z pohádky tak, jak jí máme nejraději. Spontánní, nespoutaná. Stoprocentní USA romantika a vynikající pocitovka. (08.10.2017)