Transformers: Zánik

No to mi protlač hovno uchem! Bay se vzpamatoval! Podle všech dostupných informací a po katastrofický trojce, jsem očekával sračku na entou a ejhle, dostalo se mi jednoho z nejlepších blokbásterů poslední doby. Scénář se konečně zaměřuje na otázky robotí mytologie (kde se vzali, proč se vzali) a i přesto, že to nedává skoro sysel, tak je to zábavný jak prase (klasický Bayovský ftípky samozřetelně nechybí, ale díkybohu narozdíl od předešlých dvou dílů neruší, ale pozvedávají na vyšší úroveň - hlavně mistr Stanley Tucci). Akce konečně dokonale přehledná (barvy robotů zřetelnější, výbuchů je méně, takže je i vidět koho kdo propíchnul, popř. prostřelil) tudíž nezačla nudit a celý finále je opravdu bombastický (od epickýho feelingu, přes Jablonskyho hudbu). A jako třešnička na dortu poslouží dokonalý song od Imagine Dragons. Nikdy bych nevěřil že to řeknu, ale těším se na další díl. (21.09.2014)

Ve světě střídmých devadesátiminutových stopáží mohlo jít o zdařilý blockbuster nárokující si titul "nejlepší díl ságy"; materiál tu na to nesporně je. Ze záhadných důvodů to však neopodstatněně nabobtnalo do rozsahu rovnou dvou celovečeráků a tak tu na každou jednu povedenou minutu/scénu/hlášku připadají dvě až tři minuty/scény/hlášky, které jsou nudnou bezpředmětnou vatou (v tom lepším případě) či ad absurdum dovedenou bayovsky kýčovitou infantilitou (v tom horším a bohužel i častějším případě). (21.09.2014)

Transformers: Průnik, aneb Bay už počtvrté se zuřivostí i slastí přiráží do ústí chromovaného výfuku Optima Primea. Bolí to mě, bolí to ctnostného šéfa, co se mění v tahač a bolí to už bohužel i obdivovatele Michaelovy komerčně úspěšné činnosti, protože ta repetitivnost vysušila veškeré zbylé mazivo. Pokud se mi něčím blockbustery hnusí, tohle je katalogové dílo. Jenže když tržby pětinásobně převýší neskromný rozpočet, proč by ho tam šoumen Míša šéfovi Autobotů nešoupl zase. A pak znova. A znova.. (24.07.2017)

Potřeboval bych jointa, pastelky a umělecké vedení dvouletého autisty, abych vyjádřil svoje pocity z Transformerů. A kdo ví, možná bych pak po takovéhle dílně dostal chuť zavolat na Pláž a říct mu "hele, Míšo, pojďme natočit pětku!" Pozorovat tři hodiny roboty, roboty, další roboty a Wahlberga by mohlo být povznášející, kdyby se všechno točilo z podhledu skrz nekonečně dlouhé nohy Nikolky. Že ale takový podhled byl jen jeden, zůstává tenhle novodobý Ohňostroj marnosti spíš zarážející. (Dunedin, NZ) (19.07.2014)

V kolonce „americký blockbuster“ pravděpodobně nejvýživnější sbírka toho nejhoršího, co lze v současném Hollywoodu najít. Koukat na nové Transformery je jako otevřít všechny muniční sklady US Army a dát je do ruky těm, kteří by si rádi do filmařské Mekky kopnuli. Je to téměř nadpozemsky paradoxní, že je tak činěno rukama člověka, kterého jsem v téhle disciplíně bezmezně obdivoval, a až doposud platil za vrcholnou metu v umění proměny filmového políčka v dolar. Nemyslím si, že Bay ztratil soudnost. Předchozí fitnes pumpování jasně křičelo, jak moc dobře to za kamerou umí. Jenom ztratil veškerou pokoru a bezhlavě tři hodiny dojí krávu, která to má dávno za sebou, jen ji stihli nabalzamovat. První hodinu, kdy se jakože představují postavy stylem, který by šel dát za deset minut, jsem si říkal, že moje míra trpělivosti ještě má svoje rezervy. Že je to impotentní dějově, herecky úplně mimo (OK, Stanley Tucci si to kopírování Johna Turturra docela užívá) a hudebně absolutně hluché, ještě beru. Ale pak dojde na akci, která pro nové vydání výkladového slovníku redefinuje pojem „digitální bordel“, a mě praskla osobní pojistka. Po všech destrukčních hodech, které jsem si za poslední roky v kině tolik užíval, jsem si začal přát, aby tahle éra šla bez milosti do... (24.09.2014)