Holy Motors

Na tuhle filmovou erekci nebyl svět ještě připraven. Možná, že se jedná o pseudointelektiální žvást, který by chtěl sdělit tolik, ale neříká prakticky vůbec nic, ale mě osobně Holy Motors oslovilo jako už dlouho nic. Hravá hříčka, kterou není těžké pochopit a milé pomrknutí na do sebe se hroutící společnost. Mnoho rolí, mnoho tváří a čím dál tím méně času - v které kůži se ale cítíme skutečně doma? (04.07.2012)

HOLY MOTC RS. *** Jako tak často – varuji – můj komentář čtěte leda až poté, co jste film viděli. *** Ačkoli pokud jste si přečetli některou zdejší oficiální anotaci, jste už dílem stejně nahraní. *** Na YT visí dokonce oficiální video s „finální scénou filmu“, jsme-li u spoilerů, a je to fantasticky výmluvné, v řádu přístupu prostředních lidí k tvorbě každého génia, protože ve skutečnosti se o finální scénu nejedná, ta ve filmu následuje až pak. Jenomže si úplně čistě odmítli připustit, že by filmový opus vůbec mohl končit infantilním žvaněním mašinek, totiž limuzín :) Historie se (zase) opakuje, stejně jako bylo pověstně nepřípustné, aby Leos Janáček skončil operu proslovem koktavé žáby ;) *** Mnohem větší smůla je v tom, jak je film anotovaný zde na Čsfd – neuvěřitelným spoilerem, který předem jedním šmahem zboří celou tu jemně vystavěnou síť postupného odhalování, do níž se má divák nechat s rozkoší polapit, jelikož je divákem – naštěstí jsem to četla až pak, takže bylo na mně, kdy rozechvěle a nadšeně pojmu první podezření a kdy s úžasem a ďábelským chechotem pochopím, že ten člověk byl ve všech doposud viděných scénách „jenom“ hercem, a kdy se to znovu otočí s vědomím, že teprve tímhle herectvím se ve společnosti toho času po svém prodírá ke všem možným (i doposud nemožným a jinudy nedosažitelným) životním rolím člověka a ve všech scénách je tedy především živým, dokonale se života chápajícím, život nově dourčujícím – člověkem (ne pouhým hercem). *** Nejhlubší porozumění Leose Caraxe nepatří filmu, ale filmem životu, a proto může dokonale absorbovat film – zároveň tak obojí obsáhnout a překročit, dosáhnout dosud neexistujících možností filmu, a jimi života, a proto zároveň s obrovským vypětím, nejladnější elegancí i nejulehčenějším smíchem plným zmoudřelé, vážné radosti i nejčistšího, pořád nově se rodícího okouzleného nadšení. A to mluvím o monsieur Oscarovi, o Leosi Caraxovi, i o sobě. Krása. Film je znovu mrtev, ať zase žije film. *~ (23.11.2012)

Poznámka k tejto časti gudualinovho komentára: "Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. ". Lenže, čo ak mám z filmu práve len priemerný pocit ? Na úžasnú prvú polovicu nadväzuje akási romantická linka s príšernou pesničkou na streche ošarpaného obchodného domu s lacným posolstvom o stratenom dobrodružstve lásky, oddaniu sa prežívania naozajstných citov a ich uprednosťovaní pred zničujúcim kolobehom práce a nasadzovania si rôznych masiek v záujme udržania sa na mieste (samo) živiteľa rodiny. V kontexte diela, snažiaceho sa postihnúť zmätený dnešok v komplexnosti jeho plytkosti a dočasnosti, mi táto časť nechýbala a spolu s niekoľkými nadbytočne predlžovanými momentami - ničnehovoriacimi kudrlinkami umenia pre umenie dávam filmu hodnotenie zodpovedajúce čistému priemeru. Nie je to alibizmus, sebaklam ani zámerné klamanie iných - len pocit z videného. (23.02.2013)

To je fakt zábava koukat na film, který nemá hlavu ani patu. A ještě k tomu to má takové hodnocení. Lidi, proberte se. (16.01.2016)

Obecenstvo zas raz radikálne rozdelené na dva tábory. Prvý nadšene mlaská z onoho extrovného skĺbenia "pod nechty zaliezajúcej" depresívnosti, po dlhej dobe naozaj trefne provokatívnej zvláštnosti a ceľkovo sa teší z odvážne demoštrovanej umeleckej frivoľnosti. Druhý od zlosti hýka kedže sa mu nedostalo z fleku pochopiteľného výstupu, resp. decentne vedeného žánrového cvičenia a po neplánovanej pauze opäť bez váhanie tasí slovíčko "pseudo." Asi sa niekde s odstupom aj objaví, že ide o (v posledných pár rokoch tak módne vykrikovaný) rakovinotvorný art, ale z toho si netreba nič robiť, my "čo z toho robíme vedu" si naše teórie po svojom obhajíme a druhú stranu hlavou krútiť prinútime. Veď sranda musí byť, že ano.:)_______Neskonale magické, svetové! Príznačne teatrálny, nešetrne pitoreskný a predovšetkým nespútaný/á povzdych/pokora nad únavou z dôsledku zvolenej životnej cesty, nad nekonečným hľadaním seba samého, nad potrebou ovplyvňovania/zasahovania a takisto spoločenského uväznenia v spároch (fenoménom virtuálnosti paralyzovaných) osobnostných premien či pretvárok. Maska ako neodmysliteľná súčasť deformačnej metamorfózy ľudského organizmu, dočasný únik pred tvrdou realitou alebo len "zakázané" rozptýlenie v pomyselnom rytme chytľavých harmoník a (bez)gravitačného pohybu. Nasadzovaná a odnímaná v divadelnom predstavení večného univerza, kde sa cicavce menia v konfúzne figúry, stará láska hrdzavie, otcovstvo je na bode mrazu, krás(k)a je opäť glorifikovaná zvieraťom, tam kde hrdinovia opakovane zabíjajú sami seba a onen akt usmrtenia v jednotlivých sekvenciach alegoricky odostiera ďalšie (z minulosťou späté) osudy._______Zarmucujúci podtext a intenzívne vyznenie (zo cinefilného pohľadu) umocňuje všestraná herecká ekvilibristika Denisa Lavanta, "voyeristická" pocta Paríži čo by (v tomto prípade) mesta hriechu a neskromný obnos kinematografickej referenčnosti v ktorej si každý milovník FILMU príde na svoje. Leos Carax je za tento počin absolútne neprávom zatracovaný, má totiž to, čo v dnešnej dobe u väčšiny tvorcov s príbuznými ambíciami absentuje a to BEZPROSTREDNOSŤ kooridnovanú KONCEPČNOSŤOU. Na rozdiel (napr.) od nedávno videných "gréckych Álp", ktoré sa v niektorých úsekoch mermomoci namáhali o obdobné zdelenia, ale v záplave nefunkčne dávkovanej iracionality a recesijnosti sa viacmenej stratili (teda skôr po podivinsky pobavili než by niečo predmetné vypovedali), tak "Sväté motory" k veci prehovorili, i keď ťažko uchopiteľným spôsobom ozvláštnili a čo sa týka výslednej katarzie ma nadmerne uspokojili. (07.09.2012)

-Smrt je dobrá, ale život je lepší, protože je v něm láska.- Hůře uchopitelný film, který by pro mne mohl být s ještě větším přesahem do surrealismu, ale který jsem si užil. Čas, setkávání, život, přežívání, smrt. Některé scénky jsou vynikající. Ano, jistě s Evou Mendesovou, ale třeba pochod harmonikářů, k nimž se přidají další hudební nástroje, neměl chybu. Každé setkání, každá další identita, měly něco úžasného. Samotný závěr, a nemyslím garáž, byť ta také, měl asi nejsilnější náboj. Ale rozumím tomu, že mnohé film neoslovil, protože se pohybuje na hranici - vítám/odkopávám. (28.08.2023)

Podivnost a "krása samotného gesta". Na svět tady kromě jiného zase vylézá Caraxova "Nestvůra kanálů", která řádila už v povídkovém Tokio! (12.01.2014)

Čistá filmařina v té nejvyšší podobě! Jak už někdo říkal - FYZICKÝ film. Občas nemusíte film pochopit, abyste pochopili, že vidíte něco jedinečného... (24.12.2012)

Najlepší film aký bol kedy natočený. Melancholicky zadumaná odysea ulicami takmer anonymného mesta. O škaredosti. O kráse. O filme. O umení. O rutine. O práci. O geste. O emócii. (04.12.2013)

Taková normálně nudná bizarní divnost. A přitom myšlenkově je to strašně jednoduché, a co do sympatické hravosti se to trochu rozjede až v poslední minutě a půl. 5/10 (07.09.2013)

"Schůzky." Život jako nekončící virtuální "šichta" v neustálé proměně identit, pod níž už není nic (v noci vyspat a ráno znovu, limuzíny v závěru totiž představují své uskladněné klienty). Nebo naopak: Při neslučitelnosti identit jsme něčím vzájemně identičtí. Nebo figury cosi symbolizující (třeba žebrající stařena by mohla být Paříž, pak většinou nějaké setkání muže a ženy). Tak určitě, Kmotr a Wewerush správně uvádějí, o čem to taky je, mně ale nedochází, proč to je. Vždycky jsem měl nejasný pocit, že ten druh umění pro umění, v němž si libuje francouzská rasa, je tím kýčovitější, čím je umělečtější. Tak i u tohoto filmu: intepretace pro interpretaci. Chvílemi to bylo silné. Naštěstí jsem si předem přečetl moto "pro krásu samotného gesta", které mi při sledování pomáhalo, takže nějaký zážitek by byl. To ale fungovalo jen první hodinu (paradoxně tedy zhruba do chvíle, kdy tato věta ve filmu zazní). Možná je problém v mé filmové negramotnosti (ano, zjistil jsem si dodatečně, kdo že to Oscara vozí, ale co z toho?), možná prostě tento druh nostalgie není mým šálkem (např. muzikálový zpěv na střeše byl pro mne něčím nestravitelným). Ano, dal jsem i méně zajímavým filmům víc, ale tento posuzuji podle toho, jak vysoko míří. Nebýt těch dvou krásně prasáckých epizod (virtuální sex a "kráska a zvíře"), bylo by asi ještě o hvězdu míň. Komentáře stojící za přečtení: Tuxedo, JFL nebo Starsfan tomu asi rozumějí, Marigold taky nekecá, ale já věřím zencitizenovi. /// (Jestli to někoho zajímá: jméno, jímž hlavní postavu oslovuje personál hotelu (Vogan), je před tím zřetelně vidět na náhrobku na hřbitově: Visitez mon site / www.vogan.fr.) (08.12.2012)

Osobně bych se hluboce zdráhal označit tento film jako "podvratný" (komentář Marigolda), na to slovo jsem nesmírně alergický, a je to podle mě úplně stejně stupidní nálepka, jako třeba "pseudointelektuální" od lidí na druhé straně, kterým to nesedlo. Když nic jiného, potvrzuje mi to, že jsme ve většině případů zvyklí filmy vnímat v nějakých zaběhlých kategoriích, a pokud se jim něco pojmově vymyká, nevíme si s tím rady. Tak je tomu s tímto filmem alespoň u mě - asi si dovedu představit, co na tomhle filmu může některé lidi oslovit, ale osobně jsem se s ním těměř naprosto minul. Neoslovilo mě jeho pojetí, zpracování ani jakási umělecká výpověď, kterou jsem tam snad identifikoval - ten film mě naprosto nesnesitelně nudil, uspával, nebo pro změnu znechucoval a otravoval. Krom toho jsem nepochopil, proč se zde objevuje stejná postava, kterou jsme už mohli vidět ve starším filmu Tokio! - i když se v tomto filmu nejde asi divit vážně ničemu, protože je zde možné asi naprosto cokoli, mně osobně toto přenesení stejné postavy z jednoho filmu do jiného jen spolehlivě dokazuje, že tenhle filmový bizar není můj cup of tea a že já a Carax žijeme v úplně jiném vesmíru. Neupírám takovým lidem právo točit filmy podle jejich vkusu, ale do budoucna bych se rád takovým filmům důkladněji vyhýbal, protože sledovat je mě vyloženě ubíjí. Jedna hvězda za těch pár šílených fórů, které vyloudily úsměv i na mé tváři (lidi v kině jinak na film reagovali celkem pobaveně, aspoň co mi přišlo), a též proto, že odpad mám vyhrazený přece jen pro trochu jiný typ filmů, mezi něž tento nepatří. (13.10.2015)

Člověče nešťastná, nasaď si svou masku a snaž se žít svou každodenní show. S falešným úsměvem prožívej marnost a pomíjivosti všeho (ne)skutečného. Hledej cit, emoce i lásku v každém okamžiku, neb žádnou vteřinu již nevrátíš, hledej dál, dokud nenarazíš na absurdnost reality...svého života. Nepříjemný pohled, že ano? Jeden z filmů, který Ti toho o sobě moc neprozradí, směsice zdánlivě nesouvisejících podivností do sebe ne a ne zapadnout, zvlášť, když do toho taháme celebrity či balkónový muzikálový kýč. Více komedie, více dramatu, snad i silnější odkaz by mi osobně pomohl. Takhle mi v mozku zůstává jen má závěrečná myšlenka (blbost) a art, jenž klouže po povrchu, který tvůrci jako Tarkovskij či Michalkov v mých očích s přehledem strčí do kapsy. (26.02.2017)

Holy Motors je přesně ten typ filmu o kterým by se dalo dlouze polemizovat. Zároveň je taky krásným příkladem toho jak dokáže být tenká hranice mezi 5hvězdičkami a odpadem či pochopením a nepochopením tohoto filmovýho dílka. Ale to už je na každým divákovi ať si to přebere jak chce. 5hvězd. (26.09.2023)

Holy Motors mi přijde mnohem geniálnější než Zlá krev. Tohle jsou nejen audiovizuální orgie, tohle je nostalgické vzpomínání plné mimořádně chytrých nápadů. Holy Motors srší odkazy a humorem, ty nápisy na náhrobcích jsou jasnou ukázkou toho, že Carax se nebojí si udělat srandu z naprosto čehokoliv. Jsem poněkud rozmrzelá pouze sama na sebe, musela jsem se nechat provést celým filmem, abych zjistila, že pointu vlastně znám od začátku, jen mi to nedošlo. A to lze připsat Caraxovi též k dobru. Opět došlo k naprosto dokonalému spojení všech složek filmu, působivá kamera, dokonalý scénář, skvělí herci a výborná hudba. K tomuhle se skutečně velmi hodí skladba Gérarda Manseta Revivre, tohle se prostě musí prožívat a prožívat. (13.01.2015)

holy wtf alegória a autorská vízia sveta, kde nič nie je také, ako sa zdá a nič sa nezdá také, aké by sa malo zdať; filmový nonsens, kinematigrafický neodadaizmus, moderná roadmovie šmrcnutá magickým realizmom poučeným neobarokistickým prístupom; levant je herecký poloboh; (04.02.2013)

Popravde k úplnému doceneniu (pokiaľ si nerobíte poznámky) HM by som dospel asi až po druhom pozretí. Pocitovo to na mňa ale fungovalo takmer dokonale a následne čiastočne aj intelektuálne a preto sa mi chce vo filme babrať stále ďalej. Že sa dočkám pána Merdeho znova som vopred nevedel a vlastne je aj šťastná náhoda, že som si Tokyo prednedávnom pozrel. Ako človek takmer neznalý Caraxovej tvorby ma týmto kontroverzným dielom, a jeho dnešným masterclassom na pôde VŠMU, navnadil na svoju staršiu tvorbu. Ten jediný starší film, ktorý som od Leosa videl, Milenci z PN, mi už dávno vyfučal z hlavy. HM je pre mňa dôkaz, že aj čistý art (alebo samozvaný art ak chcete) môže fungovať aj ako výborná komédia. (19.03.2018)

K obsahu Holy Motors si dopredu nepotrebujete nič zisťovsť. Aby ste sa však vyhli nejakému väčšiemu šoku, je dobré vedieť, na koho tvorbu sa chystáte a že na vás nečaká žiadny bežný filmový zážitok. Je to jeden z tých filmov, ktorý má schopnosť divákov dokonale polarizovať a súčasne otvára diskusie na tému tenkej hranice medzi artom-pseudoartom. Umenie však žiadne hranice nemá a občas je až smiešne, ako ich potrebujeme mať pri všetkom jasne definované. Tak ako je v nás odmalička programované, čo možno považovať za krásu a čo už je naopak ohavné. Carax spája tieto spoločensky nastavené protipóly do jedného obrazu a vytvára tak v našom mozgu dokonalý chaos. Okrem zopár scén, ktoré sú vizuálnou extázou, v nás naopak často vyvoláva skôr nepríjemné pocity. Cez niekoľko postáv (všetky hrá výborný Denis Lavant) hlboko preniká do nášho vnútra a vyťahuje z neho démonov, ktorí v nás väčšinou len ticho prebývajú. A to, čo sa derie na povrch, tá priama konfrontácia s pravdou, jednoducho nie je každému pochuti. Holy Motors otvára náruč otvorenému divákovi a milovníkovi filmu. Nevšedná francúzska snímka nostalgicky vzdáva hold remeslu herectva a samotnej kinematografii cez odkazy na staršie tituly, ktorých príbehy zasadzuje do čarovného Paríža a dopĺňa ich perfektnou hudbou. Jej dokonalú nadčasovosť v zachytení vyprázdnenosti a pocitoch samoty, dnešná doba ešte viac prehlbuje. Pre mňa je to presne dielo, ktoré definuje umenie a ktoré možno zaradiť do kategórie nadfilmov. Pretože aj keď už máte čo-to napozerané, otvorí vám úplne novú dimenziu sprostredkovania zážitkov. A pripomenie, prečo filmy tak veľmi milujete. (14.07.2021)

Risk je zisk, nie však v tomto prípade. Až na chabé, občasné a nádejné záblesky nudná samoúčelná Caraxova masturbačná sračka. Snažil som sa vnímať a čítať medzi riadkami, ale prežil som si doslova utrpenie. Film za trest. 40% (27.12.2012)

Leos Carax navazuje na svoji povídku z filmu Tokio! a tentokrát to jsou ještě větší kapky. Film je to bizarní, groteskní a celou dobu fascinující. Živočišné herectví Denise Lavanta sem perfektně zapadá a vlastně i ta Kylie mi do toho pěkně sedla. Zbývá dodat, že málokterý film oslavoval krásy Paříže s takovým požitkem jako Holy Motors. (10.11.2015)