Bratrstvo vlků - Hon na bestii

Bestie z Gévaudanu řádila v tomto kraji ve druhé polovině 18. století, první zaznamenaný útok se udál v roce 1764. Francouzi se poměrně věrně drželi jak dochovaných písemných záznamů o lidožravé šelmě, tak i legend, které se logicky okolo celé události vyrojily. Velkoryse pojatý snímek je mixem dobrodružného a historického žánru s přesahem do hororu, romantismu a sentimentu. V jednom plánu sledujeme snahu po chycení bestie, jíž může být cokoliv - vlkem počínaje, přes exotickou šelmu a vlkodlaka a démonem z pekla konče. Ten druhý nabízí pletichy, pikle, milostné avantýry i problematiku rasismu (Indiáni a černoši) tak trochu jako z Angeliky. Skvělá výtvarná kamera snímá úžasné exteriéry lesů, strží, cest, ale i budov, snad jen zpomalené záběry jsou na hraně, být jich více, působily by už rušivě. Když místy pomalejší tempo vystřídá akce - pronásledování, souboje, hon, útěky, pak se film rozjede jako blesk. Ač kamera přímo neukáže masakrování obětí, i tak je film místy syrový, výstřiky krve z rozbitých úst nechybí. Fronsac je typický hrdina, který musí kvůli lásce překonat i smrt. Ozdobou snímku je krásná Monica Bellucciová v roli tajemné Sylvie. Slušné triky kazí trochu úvodní scéna napadení dívky a samotná bestie. Jasné je, že i pokud církev v celé věci prsty neměla, tak se jí děsivé události velmi hodily do krámu. I po letech jsem si film znovu užil a hodnocení ponechávám. (26.09.2018)

5 / 10 Scenárista zrejme čítal príručku 'Tisíc a jeden spôsob ako sprzniť slušný film rýchlo a ľahko' a vzal si jej rady k srdcu. Škoda preveliká, keby tak nespravil, mohli sme byť svedkom ďalšieho podareného akčného spektáklu z francúzskej produkcie. Ak ma totiž pamäť neklame, posledný bol (a ešte asi dlho bude) Bessonov Piaty element. Ach jo, namiesto toho sme však len svedkom ďalšieho faux pas, pri ktorom tvorcovia opäť nepochopili jednu verejne známu vec - čím zriedkavejšie hnusnú potvoru ukazujete, tým hnusnejšiu a potvornejšiu (ehm) si ju človek predstavuje. Berúc do ohľadu fakt, že je to aj lacnejšie, skutočne nechápem prečo ju tam pchali. Aby som však len nehnidopidil, musím povedať, že réžia je slušná aj keď niekedy až príliš 'klipová', herci neurazia ani neohúria (no, až na Monicu... ŕŕŕ... ham-ham!!!) a atmosféra je až do oného osudového momentu pomerne uspokojivá. To však nič nemení, že ide len o ďalšiu popcornovú záležitosť akých sme už videli tisícky. (03.03.2005)

V soutěži o nejzpackanější námět vyhrává Gans preparovanou vlčí mordu. Smutné je, že proto, jak ten film dokáže být místy napínavý a dobře postavený, není zase na jiných místech patřičně vtipný. To střídání potrhlé akční roviny s potemnělým dramatem o přicházející změně řádu se prostě mydlí jak ožralí štamgasti laciné hamburské krčmy. Chtělo to méně kung-fu, méně Vinnetoua a více zkažené mondénnosti, jakou do filmu vnáší reálie a skvostný Cassel. Nápad se mi zdá brilantní, zpracování přepálené jako laciný hambáč u stánku. (10.02.2011)

Hvězdu za Marca Dacascose, ačkoliv takový osud si nezasloužil. Ale jinak je to zbytečně dlouhý a nudný blábol, kde mám někdy pocit, že jsou scény za sebe řazeny naprosto nahodile, bez ladu a skladu, bez návaznosti na předchozí děj, chvilku prší, hned je slunce... Přitom to má ingredience, které mám rád: tajemné místnosti a sídla, tajuplný les, kung fu. Jenže hodinu dvacet se jen seznamujeme s postavami, nic se nestane, k ničemu nedojde, všechny intriky jsou nahozeny do luftu bez hlubšího vysvětlení nebo mýtu za tím (třeba o té bestii jsem doufal, že se dozvíme daleko daleko víc, než jen že to kdysi bylo štěňátko), a těch celkově asi 15-20 minut nějakých šermovaček je dost málo, navíc s dost mizernou choreografií. U některých postav vlastně doteď nevím, jak dopadly, a jestli žijí, nebo ne. Ta tajná vatikánská agentka z nevěstince, to celé bratrstvo, všechno je tak mizerně nastíněné, že jsem nepochopil, o co komu vlastně jde, jaké kdo má motivace. Vůbec je to celé po stránce postav totálně odfláknuté a po stránce vysvětlení a vysvětlování také. Promarněný čas. (23.12.2022)

Ostré videoklipové tempo je už po několik let rozpoznávacím znakem (jak to teď napsat?) nové-nové, nebo postpostmoderní vlny francouzského filmu. V Bratrsvu vlků jsou navíc přidány skvěle rekonstruované historické reálie, což je věc, která mě vždy mimořádně potěší. I když, ano, uznávám, indiáni asi kung-fu neuměli, ale jsem takřka přesvědčen, že točil-li by tento film americký režisér, jezdili by francouzští šlechtici v brnění a bydleli by ve středověkých hradech. Nicméně ta bestie! Ta je opravdu ukrutná. Hned jsem si vzpomněl na Herzovu Krásku a zvíře, kterýžto nádherný film Christophe Gans určitě neviděl, protože by jinak jistě nenechal utrácet spoustu euro za prazoufalé počítačové triky a namísto toho by zvedl sluchátko, zavolal do Stardance a řekl:“Vlasto, potřebujem zvíře, přijeď…“ A bylo by vymalováno. A já bych se teď nemusel rozhodovat mezi *** a ****. Ale vzhledem k tomu, že krom onoho lva v brnění, či co to bylo, nemám co bych více vyčítal, dávám, byť s odřenýma ušima, za čtyři. (05.12.2006)