À bout de souffle
Na konci s dychom
Breathless
Breathless
Breathless
Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Frajerský zlodějíček se na útěku před policií poflakuje ulicemi Paříže dokud nepotká krásnou Američanku... Mladičký Jean-Paul Belmondo v hlavní roli filmového debutu režiséra Jeana-Luca Godarda, v němž se poprvé objevila vzpoura proti konvencím a touha po tvůrčí i osobní svobodě a otevřel tak novou kapitolu dějin kinematografie. Režisér Godard svým celovečerním debutem vstoupil přímo do dějin světové kinematografie a definitivně stvrdil filmové hnutí Nové vlny. Jeho pastiš filmových žánrů zní literaturou, výtvarným uměním, filosofií i noirovým filmem, ale především zní energií a vzmachem šedesátých let. Godard posílá na osudový běh Paříží rebela, který navzdory všem a všemu neúprosně spěje ke svému konci. Godard je anarchista a stejně jako jeho hrdina překračuje pravidla, zažitá klišé a všechna očekávání. (Česká televize)
(více)Recenze (335)
Asi jsem tento film v kině neviděla. Koupila jsem si DVD, ale podívat se na takový film poprvé po 50 letech jeho vzniku, musí být rozporuplné. Jednak je tam Bebel příliš mladý (tím neříkám, že špatný) a pak Jean Seberg kromě líbivého vzhledu opravdu nic zvláštního (ani na tehdejší dobu nepředvedla). Kouzlo tohoto filmu spočívá v jeho "lechtivosti", kdy se o spaní a sexu mluvilo OTEVŘENĚ a hlasitě, což do té doby nebylo myslitelné. Proto tedy ta "nová vlna" Mládež takový film hltala a obdivovala. Dnes je to trošku nudné a mírně naivní. ()
Tomu říkám debut jako hrom! Ukázková generační výpověď a nestárnoucí klasika francouzské nové vlny s mladým Belmondem v hlavní roli. I když má film takřka nulový děj, něco nepopsatelného jej stále pohání dopředu, takže není šance se nudit. Velmi originální je i nepravidelný střih a roztřesená kamera. Především ale na vás přímo dýchá atmosféra rebelující Paříže 50. a 60. let. A za ten strhující závěr, který i bez kýčovitého citového vydírání má svoji emotivní hloubku, nemůžu jinak než za 5. ()
Dve postavy, ktoré ma nezaujímajú, vedú dialógy, ktoré ma nezaujímajú, v príbehu, ktorý ma nezaujíma. Chápem, že je to francúzska nová vlna, či čo, a že táto podoba filmu je (pravdepodobne) zámerná. Ale keď je výsledkom nudný a nevzrušujúci blábol bez akéhokoľvek dramatického oblúku, tak sa musím spýtať - prečo taký zámer vôbec existuje? Sú všetky filmy tejto vlny takéto? A ak áno, prečo ich vôbec niekto chce pozerať? V prípade, že to zámer nie je, je to celé samozrejme o to smutnejšie. ()
Nemalý novátorský prínos tohto filmu (nielen) pre francúzsku kinematografiu je mi jasný, avšak prínos divácky, ktorý mne osobne ponúkol, nebol dostatočný, aby som sa mohol pridať k uctievačom tohto diela. Belmondo je na neherca suverénny sympaťák a improvizátor, Jean Seberg "kráska starého sveta" na pohľadanie a poniektoré ich dialógy ma aj skutočne pobavili, ale veľká väčšina z nich je totálna nuda bez zmyslu, súvisu a pútavosti. Rovnako ako väčšina filmového deja. Zaujímavá strihová skladba a novátorské snímanie skrátka dobrý príbeh ešte nerobia. A nikdy nerobili. Pretože technika sa vyvíja, to príbehy sú nadčasové. Godard na to v revolučnom zápale akosi nepomyslel. (5/10) ()
Jean-Paul Belmondo je v tomhle snímku skutečně skvělý. Zase jednou jsem měl u herce na začátku jeho kariéry, že to byl člověk, který měl tolik talentu na rozdávání, jako málokdo. Díky němu se mi na to docela dobře dívalo, i když v jiných ohledech mě snímek tolik nezaujal. Na druhou stranu, jsou zde scény, které na svou dobu překvapí, hlavně ve smyslu uvolněnosti režie. ()
Při prvním zhlédnutí nepochopeno, při druhém se mi U konce s dechem svou magickou atmosférou zarylo pod kůži. Pocta hollywoodským konvencím a zároveň jistá rebélie proti nim, projevujicí se vykreslováním pro vyprávění ne moc důležitých narativních operací a diskontinuální střihovou skladbou, což dalo podklad pro francouzskou novou vlnu. Nezapomenutelné dílo, které ovlivnilo mnoho dalších směrů, jakými se kinematografie vydala. ()
Jednoduchá zápletka, děj bez zbytečných zdlouhavých scén. A když se snaží přiblížit postavy, bere to z příma, bez jakýchkoli okolků a opisů.. Na svoji dobu moc povedené.. :-) ()
Kouzelný snímeček. Bravurní pojetí zhýralosti, ovšem s grácií, Belmondovi vlastní. ()
Viděl jsem slavný film U konce s dechem od Godarda. Zájem o filmařské postupy nejslavnějšího představitele francouzské nové vlny mě přivedl k největší obžalobě ženy, jakou jsem ve filmu zažil. Poznámka: Antichrist Larse von Triera jím vskutku není. Musím to vsřebat a ještě se k tomuto vrátím. ()
Klasika francouzské Nové vlny a avantgardní šílenost neméně šíleného Godarda. Film je založen hlavně na improvizaci hlavní dvojice Belmondo a Sebergová, která se točí kolem osy celého příběhu a někdy ani nedává pořádný smysl. Každopádně na svou dobu hodně inovátorské včetně kamery, která snímá záběry dost netradičním stylem. Belmondo tímto snímkem odstartoval svoji hvězdnou kariéru a Sebergová bohužel sklouzla do depresí, ze kterých se dostala až několikrát opakovanou sebevraždou. U konce s dechem je filmovým experimentem, který mě dal vcelku zabrat a budu si ho muset ještě někdy zopakovat. ()
Godardovo akademicky chladné vidění světa prizmatem laboratorní zkumavky mi nevyhovuje a neoslovuje mě. Ani 27letý roztomilý Bebel to nedokázal změnit. ()
Jistý Camusův existencialismus v režijně excelentním, jinak ne příliš konzumním, filmu, u kterého váhám s hodnocením *** a ****. ()
Belmondo je tady tedy pěknej floutek, hejsek k pohledání. A i já jsem u konce s dechem, jak se mi celou dobu chtělo křičet: "Panebože dabing neeee!!!!" To byla příšernost, která celý snímek posouvá a dvě patra níž a člověk si ho nemůže řádně vychutnat, a to je právě Belmondo jeden z mála, který mi dabovaný nevadí, ale je fakt, že až tak od sedmdesátých let, u starších filmů to neladí, neladí. A mně to vadí, vadí. Jinak ale příjemné godardovské pošušňáníčko. Navíc Jean Seberg je kouzelná a opravdová, opravdu kouzelná. Hudba? Perlé! "Informátoři informují, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milují." Jak prosté, že? Přímočaré i ostré jako celý film. ()
Viz POMO. Celé je to jaksi uzavřeno samo v sobě a pro sebe. Typický klubový film, po jehož shlédnutí přichází několikahodinová debata v kavárně. Film o všem a o ničem. Má to atmosféru, uznávám: skvělá hudba, šarmantní hrdinové (hrdinka!), Paříž konce 50.let. Rozhodně zajímavý debut. Ale ty nastavované dialogy plné filozofování o lásce, životě a smrti. Interview na letišti. Obsah poněkud předbíhá dějový rámec. Chápu. Mladý, "rebelující" režisér zaujatý lumpárnami, ženami a auty (vyskočit z taxíku a zvednout první holce co jde kolem sukni...). S hlavou plnou myšlenek a úvah, o které se chce podělit se světem. Umělecká díla, o kterých slyšel, která viděl. Mám pocit, že vidět to v originálním znění, bez titulků a bez samotného závěru, dám o jednu hvězdu navíc. ()
Jean - Paul si nemusí hrát na Humphrey Bogarta, aby byl úžasný. On je úžasný. Pak je ještě úžasná Paříž. Jako krásný plakát.Černobílá se spoustou úplně super aut. ("Předjeď toho Renaulta, nevšímej si toho Citroena, předjíždí tě skútr."), ale ty rádoby intelektuální pindy v posteli, to mě moc nebralo. Staré francouzské filmy jsou takové diamanty, tenhle je na mě málo vybroušený. ()
(viděno v listopadu 2010) Ve škole chodím na seminář o francouzské nové vlně, proto si postupně vybírám tituly velikánů, které mi dosud unikaly, ale chci (a musím) je vidět. Už pro svůj lepší pocit, že jsem se zase dovzdělala. Na úvod jsem si vybrala jednu z největších klasik a režiséra Godarda. Technické zpracování, vzbouření se konvencí, to oceňuji, mladý Belmondo je taky skvělý a Patricia je krásná, ovšem nemůžu jít s hodnocením výše. Čekala jsem více, film mě nepolapil tak, jak jsem předpokládala. Mezi snímky mám ještě jiné tipy, které mě snad okouzlí více, tak uvidíme. Jsem ráda, že jsem U konce s dechem viděla, času stráveného díváním se nelituji, ale nebyla to pro mě taková bomba. ()
Poprvé jsem to odzíval, ale podvědomě jsem tušil, že jsem se nedíval ve správným rozpoložení, proto jsem dal filmu druhou šanci, a už to byl banger. Napotřetí zamilovanost, a už nejen fascinace neortodoxními střihy a až klaustrofobním pocitem utahující se smyčky kolem Belmondovy postavy, ale i dospění do role, kdy mnohem více chápu pohnutky postav a jsem napojen do velké míry i emocionálně. Napočtvrté potvrzení všeho nahoře a prohloubení emocí do té míry, že U konce s dechem je jeden z mých nejmilovanějších filmů, který si pustím kdykoli. Jeden z mých top. Finále graduje neskutečně, Jean Seberg byla fakt mrcha. ()
Velké zklamání. Vůbec mne tento film nezaujal a u závěrečné scény kdy se jedna z postav potácí ulicí s kulkou v zádech, jsem se v kině neudržel a začal se smát...Naštěstí je stopáž hodně přijatelná - 87 minut se dalo vydržet. Slabé 3 hvězdičky. ()
Všimáte si někdo jak tlustý cigára to tam Jean Paul hulí? To přejíždění rtů je teda nápad... ()
Související novinky
Zemřel režisér Jean-Luc Godard
Na filmovém nebi nad Francií dnes přibyla další velká hvězda, ve věku 91 let totiž ve Švýcarsku zemřel významný francouzský režisér, scenárista, střihač, herec, producent a jedna z nejvýraznějších… (více)
Zemřel Jean-Paul Belmondo
Přichází smutné zprávy z Francie. Svět filmu dnes přišel o jednu z velkých hereckých ikon, ve věku 88 let totiž v Paříži zemřel oblíbený francouzský herec a producent, charismatický Jean-Paul… (více)
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)
Legendární kino Aero slaví dvacet let
Od 1. do 7. února bude žižkovské kino Aero slavit dvacet let své novodobé existence. Diváci se mohou těšit na filmové předpremiéry, koncert skupiny Tata Bojs, otrlou neděli s Festivalem otrlého… (více)
Své první seznámení s novou vlnou, mám za sebou. A co jiného bych si pro začátek mohl pustit než základní kámen nové vlny, který tuto éru odstartoval tedy legendární film U konce s dechem. Vědět jak je nebo není kvalitní není ani tak potřeba. Spíš je potřeba se před projekci seznámit, co vlastně je a něco se o něm dozvědět. Tak si to pojďme říct. Původní námět filmu vlastně pochází od Truffauta. Nakonec se ho ujal Godard. Právě z důvodu, že se mu nelíbil. Oslovil Belmonda a řekl mu, o čem by ten film měl být. Když 16.srpna roku 1959 začalo natáčení, Belmondo neměl v ruce žádný scénář ani poznámky. Prostě nic. Natáčelo se tak, že třeba Godard řekl Belmondovi ať jde do telefonní budky a řekne tam, co chce. Belmondo teda šel a něco v budce zabrumlal (bylo jedno co, stejně to nezaznamenal řádný mikrofón). Pak Godard řekl, že zase půjdou natáčet někam jinam a pokračovalo se. Zkrátka Godard ponechával hercům absolutní volnost, maximálně jim občas napovídal nějaké dialogy, co napsal před natáčením dnem. Dialogy se namluvily po natáčení, protože při natáčení nic nezaznamenávalo zvuk. Nakonec ještě vystříhal z filmu záměrně veškerou akci. No a výsledek? Jak řekl sám Godard tento film je dokumentem o Belmondovi a Sebergové. Půlhodinová dialogová scéna v bytě Patrície je úchvatná. Dialog v ni je úžasný, autentický, ale zároveň tak absurdní. Jak je pro Gogarda přiléhavé. On si moc rád hrál s absurdností. Taky si říkám, že do tohoto filmu dal Belmondo velký kus sebe a Godard věděl, co dělá. Je to poznat na všech dialozích. Jinak je na tom filmu zajímavá taky ta práce se střihem. Takový střih do té doby v žádném filmu nebyl. Celkově by se film U konce s dechem dal pitvat hodně dlouho a stejně bych nerozebral všechny Godardovské motivy. Shrnul bych to tak, že mi ukázal úplně novou filmovou dimenzi a zaměstnal i mé myšlení. Někdo se ho snaží už týden pochopit, někdo jako uživatel dobytek ho nepochopil a tak ho hned odsoudí. Ach jo. Není to zas úplně na pět, ale klady, co jsem vypsal platí. A moje studium nové vlny bude záhy pokračovat. AKTUALIZACE A DODATEK 16.9 2022: Tak nás pan Jean-Luc Godard tento týden opustil. Když jsem psal v první polovině roku 2018 komentář k U konci s dechem, měl jsem takové hodně intelektuální období (:D), o filmu jsem si dost nastudoval a strašně to prožíval (:D). Takže ty dlouhé řádky předtím, tož tak za Jindru/Pierra coby tlumočníka filmových encyklopedíí z roku 2018/Jindra/PIerre z roku 2022 říká, že ačkoliv jsem zatím úplně nenašel odvahu na další složité Godardovy kousky, U konce s dechem mě prostě pořád (i po opáčku na ČT art ku připomenutí pana Godarda) baví velmi a už vlastně kašlu na ty teorie.:D Užívám si to prostě jako dokument o Belmondovi a Seberg, dvou krásných rozpustilých (anti)hrdinů a jejich souboje ve skvělém šedesátkovém dobovém pozadí, kde snad každý záběr je stylový a retro feel jde z toho velkej. Nově mě zaujalo opakování motivu dělání grimas a Belmondův pohled na Bogarta ve výloze. A Jean byla s krátkými vlasy opravdu mimořádně roztomila, úplný sluníčko, pak v tom Záhadném kontrabatu už to nebylo ono.:D () (méně) (více)