Colette
Režie:
Milan CieslarKamera:
Marek JíchaHudba:
Atli ÖrvarssonHrají:
Clémence Thioly, Jiří Mádl, Eric Bouwer, Ondřej Vetchý, Petr Vaněk, Michal Dlouhý, Andrej Hryc, Helena Dvořáková, Ivan Franěk, Pavel Rímský, Ondrej Kovaľ (více)Obsahy(1)
Padesátiletý spisovatel Vili se roku 1973 v New Yorku díky svému dospívajícímu synovi poznává s ženou, která mu připomíná jeho osudovou lásku, krásnou belgickou Židovku Colette, s níž se seznámil před třiceti lety v koncentračním táboře v Osvětimi. Bohužel, Vili nebyl jediný, komu Colette padla do oka. Neurvalý zájem o ni projevil i velitel přidruženého osvětimského tábora zvaného Kanada, bezohledný a cynický Weissacker. Colette podvědomě cítí, že je vystavena jeho zvůli, a že pokud chce přežít, musí se mu podvolit. V kruté fabrice na smrt ale klíčí i další vztahy, ať už vězeň, nebo kápo, blízkost někoho druhého je jednou z mála radostí a tou největší nadějí na přežití. S postupujícím časem se ruská fronta blíží, ale osvětimské pece polykají své oběti po tisících a fašisté tuší, že jim nezbývá příliš mnoho času. Je nutné jednat. Je myšlenka na útěk bláhovým snem, nebo jedinou reálnou šancí na přežití? A jak velkou roli v našich životech hraje náhoda či něco, co bychom mohli nazývat osudem? Colette je velký příběh o útěku za svobodou, film se silnou a bezprostřední katarzí z právě viděného a prožitého. Zdůrazňuje nadčasové etické hodnoty, jakými jsou láska, svoboda, zodpovědnost za svůj život i nutnost bránit svou integritu vždy a za všech okolností. Colette není dokumentem, ale fikcí sestavenou z mozaiky skutečných, historicky doložených příběhů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (458)
Pozornost ženám, které jsou vystavené krutosti doby, věnuje režisér Milan Cieslar i tentokrát. Celkový dojem ovšem chtě nechtě upadá do emociálně neutrální podívané, která trpí papírovostí dialogů a patetičností nejedné scény. Nebo se v klídku pije kávička kousek od osvětimských spalovacích pecí. Naštěstí hudba, střih, kamera, masky, zvuk fungují na „tuzemské“ poměry velmi slušně. Cieslar měl navíc šťastnou ruku v případě herců – spolehlivý Jiří Mádl a francouzská oduševnělá kráska Clémence Thioly jsou poměrně přesvědčiví. Mádl víc. Dobré, ale krůček (no, možná větší krok) přeci jenom scházel. ()
Tak Cieslar sa myslím celkom predviedol a teraz neviem, nakoľko je to zásluhou koprodukcie s Holandskom. Ale Colette vyzerá skutočne ako právoplatný európsky historický kinofilm. Panorámy tábora a jeho okolia asi boli dotvorené v kompe, ale triky sú od reality nerozoznateľné. Ani s tým pátosom to nie je okrem záveru prehnané, ak Nemci vraždia, tak tomu väčšinou predchádza nejaká akcia. Kvalitne sú vykreslené aj vzťahy a fungovanie zariadenia, pašovanie, za trest sa ide pracovať bližšie ku komínom, pretože až tam je to skutočné peklo, za plotom je hneď bordel atp. Herecky nesklamal nikto, ale aj napriek jednorozmernosti postavy filmu dominuje dokonale árijský Eric Bouwer. Aj keď veľká sviňa, pretože obrovskej moci sa ťažko odoláva, tak veľmi chytrý a preľstiť ho nie je vôbec jednoduché. Bezproblémové to ale nie je, kedy vlastne vznikla tá veľká láska ani nezaregistrujete a to miešanie češtiny, slovenčiny a nemčiny je značne mätúce, pretože neviete či ten, kto rozpráva česky, nehovorí v skutočnosti nemecky, keďže ste tu počuli predtým reálnu nemčinu tak o tom pochybujete. Ale dá sa to ignorovať. No a aby som sa vyjadril k tej kritike neustáleho pripomínania si holokaustu, tak bola to genocída obyvateľov množstva európskych štátov, takže je to história väčšiny štátov starého kontinentu a nechcem si predstaviť reakciu Turkov na nejaký film o arménskom holokauste, tam sú od nejakej sebareflexie na rozdiel od Nemcov asi ešte dosť ďaleko. Ale budem si ceniť odvahu nejakého tvorcu sa k tomu vyjadriť aj napriek očakávaným následkom. Preto mám tak rád Egoyanov Ararat. ()
Hodně překvapivých plusů a hodně totálních mínusů, výsledek lepší tři. Kladně hodnotím Clémence Thioly, neokoukaná, přirozená. Překvapivě výborní všichni (nejen) čeští herci ve vedlejších rolích, zejména Vetchý umí tyhle dramatické vedlejšáky bravurně a vyrostl z něho pro mě koukatelný herec jak v komediích, tak v dramatech. Z Mádla jsem měla hrůzu, jak se s tímhle popere, ačkoli z dua Kotek-Mádl jsem zrovna jeho považovala vždycky za potenciálně lepšího a zajímavějšího herce. Nečekala jsem, že zvládne hlavní a ještě dramatickou roli, ale když vynechám ty milostné scény, ve kterých mu to hrozně nešlo, tak byl koukatelný, nepřehrával a docela mile překvapil. Snad jen fyzicky to mohl vzít trochu poctivěji, pro takovouhle roli by jiní zhubli deset kilo. Mádl v závěru, kdy už by mu správně měl koncentrák vysekat všechny žebra, předvádí docela vypapanou břišní cejchu! Natočené je to určitě solidně, exteriery, lokace, styl, tomu jsem nemohla nic vytknout. Negativa: naprosto odpudivý dabing. Mrzí mě, že jsem to neviděla v původní verzi, sledovat, jak ústa tvoří úplně jiná slova, než křečovitý a nedobrý dabing je utrpení. Romance mezi Vilim a Colette je trochu moc patetická a nevěrohodná. A se závěrečným rozhodnutím Colette jsem se nedokázala ztotožnit. ()
Nemusím zdůrazňovat úctu, kterou chovám k tématu, k panu Lustigovi, k lidem, kteří v jedné z nejotřesnějších světových epizod zemřeli, či tuto nepředstavitelnou hrůzu absolvovali a přežili. Také jistě nemusím zmiňovat opovržení nad všemi, kteří se na tom podíleli, či jsou dokonce skvrnou na dějinách lidstva okouzleni i v současnosti. Těžko se kritizuje film, který pojednává o nepopsatelné bolesti, nicméně máme tady hodnotit film, čili směle do toho. V letech minulých jsem to dvakrát přepla už během úvodní návštěvy v bytě v NY. To se nedalo. Včera, snad jen proto, že jsem cosi psala, jsem se v podstatě náhodou dostala až na „bojiště o přežití“ a nakonec jsem to dala celé. Beztak jste to viděli, čili následující spoilery snad nezpůsobí někomu újmu. Colette- překrásná baba, role se zhostila výborně. Jiřík, zde povětšinou kritizovaný-ačkoli typově neodpovídal roli, do níž byl obsazen, nemám s ním problém. Osobně se domnívám, že ten se režíroval sám. Petr Vaněk, jasná volba pro roli židovského vězně v koncentráku. Zuzuľa Mauréry skvělá, Helena Dvořáková luxusní, skopčák střílející z okna s muškáty, vcelku přesný týpek, bohužel tohle už známe ze Seznamu. Chápu že tyto věci se děly a že opakování je matkou moudrosti, však pokud to notoricky známe a jakože Schindlera neviděl málokdo, tak to na nás příliš velký dojem neudělá. Scénář. Tuhle knihu jsem nečetla, ale nějak mi neštymuje, že by na finální podobě Lustig sám neviděl masařky. Vyloženě masařky dvousedadlové. Uvažuji: přežijeme oba nepředstavitelné peklo, kdy si zachraňujeme životy na úkor obou navzájem, riskujeme vše a narozením modrooké kysané smetany pošlu vše do kopru, neboť se mi zhroutí svět a šalalalali hurá první prachatý doktor na hrobem a čau lásko? Však za třicet let tě bez mrknutí oka posadím u sebe v obýváku jakoby nic, ty to samozřejmě pochopíš. Co chceš, víš jak to bylo, ne? No nevYm. Řekla bych, že bejby byť satanovo by bylo pro takto osudem zkoušeného týpka nulovým problémem, ale ženské samozřejmě přemýšlejí jinak, o tom cosi vím, přesto mi tak nějak vyšlo, že ladná světice s laníma očima uměla především dobře počítat. Nějaké malé pivo nebylo asi zas tak žádoucí, aby jí stálo aspoň za setkání ze slušnosti v lodičkách na podpatku, navíc by se doma u kávy beztak často vzpomínalo, čili srát na přísahy a sliby, ať si trouba pátrá, při troše štěstí se nepotkáme, já budu radši dělat mrtvou. Ať si chlapec popláče. A když motyka náhodou vystřelí, nevadí. Přejdeme to oba s úsměvem, však v poho, si rozumíme, ni? Jediné, na co mě scénárista utáhl je ta náhoda, protože na tu věřím. Dále: zajímalo by mě, jestli tvůrci (kromě pana Lustiga samozřejmě) někdy viděli snímky z koncentračních táborů. Neviděli. Jasně. Takže, na těch fotografiích může pozorný divák spatřit lidi, kteří trpěli hladem. Přeživší zbědovaní dospělí lidé často vážili pod 40kg. Bavíme se o táboře likvidačním. Je jasné, že cosi takového natočit nelze, ovšem obsadit do jedné z výraznějších vězeňských rolí Andyho Hryce?!! Já málem spadla ze židle. Pohled na vypapané tváře 120kg řimbucha, pod kterým se zem láme jako marcipán, druhý "anorektik" vedle něj širší než delší judista Vetchý a já měla o zábavu postaráno. Promnula jsem oči, v tuto chvíli mě film začal zajímat. Všudypřítomné názorné symboly, vítejte v pekle atd., atd., záběry na komín, ale budiž. Popel byl skutečně všude a co se dělo tam, to opravdu zasluhuje opakovat, točit, pouštět, vtloukat lidem do hlav moudrých i do těch tupých. Bohužel, navzdory nákladné produkci, na mě film působil lacině, divně, roztříštěně, absurdně a to nemluvím o absurditách války. Nedokázal mě vtáhnout, až na několik málo silnějších scén, které se vydařily. Dabing i zvuk děsný, výprava sice pěkná, no příběh v konečném důsledku pitomý. Jít na to do kina, jsem naštvaná. Za dvě a to jsem laskavost sama. () (méně) (více)
Po tomto filme som siahol až teraz, no aj napriek rozporuplným názorom musím uznať, že to nebolo až tak zlé. Tématika koncentračného tábora a lásky tam, kde ani burina nerastie, nebola uchopená zle. Trošku vadila réžia, ale dalo sa na ňu zvyknúť. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 ()
Galerie (125)
Photo © Jozef Krivošík
Zajímavosti (37)
- Castingy na německé nacisty proběhly těsně po realizaci Hanebných panchartů, v nichž Němci rovněž hráli "nácky". Daniel Brühl po Panchartech odmítl hrát dalšího nacistu a nechtěl si scénář Colette ani přečíst. [Zdroj: E15] (hippyman)
- Eric Bouwer neměl casting na roli Weissackera zrovna jednoduchý - režisér mu dal pouhých 15 minut k přečtení pěti stran a Bouwer pak musel celý casting improvizovat. [Zdroj: oficiální web filmu] (hippyman)
- Točilo se mj. v bývalém dole v Mostě, některé záběry vznikly v prostorách vinařického hornického skanzenu Mayrau. [Zdroj: oficiální web filmu] (hippyman)
Reklama