I Nuovi mostri
Nové strašidlá
Viva Italia!
Scénář:
Agenore IncrocciKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Vittorio Gassman, Ornella Muti, Alberto Sordi, Ugo Tognazzi, Luigi Diberti, Giancarlo Giannini, Gianfranco Barra, Carla Mancini, Margherita Horowitz (více)Obsahy(1)
Film známých italských režisérů Maria Monicelliho, Ettoreho Scoly a Dina Risiho obsahuje jedenáct humorných, kritických někdy až trochu krutých črt, nahlížejících do současné italské společnosti a pranýřujících nešvary moderní doby. Zavádí diváky do nejrůznějších situací a jeho hlavním tématem jsou vzájemné lidské vztahy, tentokrát nahlížené z neobvyklého zorného úhlu. Pod povdchem zdánlivě bezúhonného a nezištného jednání protagonistů se náhle objevuje zrada, pokrytectví, sobectví a lhostejnost. Ostří satiry s příměsí černého humoru mnohdy přechází do polohy hořké tragikomedie. Kratičké příběhy - často spíše anekdoty, natočené s hlubokou znalostí lidí a současného světa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film . . . . . Zlatá Palma - výběr ()
Skvělý film, poskládaný z žánrově trochu nesourodých povídek. U některých se divák od plic zasměje, u některých jej snad i trochu zamrazí, ale každopádně mají všechny vysokou úroveň po řemeslné stránce. Vyzdvihl bych zejména povídku s Ugo Tognazzzim jako poněkud mentálně jednodušším chlapíkem a jeho maminkou - "sběratelkou". Ale je jich tam skvělých více. Za vidění stojí vlastně určitě všechny. ()
Vyborna italska komedie, prijde mi ze v Italii stejne jako u nas se opravdu kvalitni komedie tocily v 70 a 80 letech ()
Pohřební povídka měla přijít až jako zcela poslední. Byla by to krásná symbolická tečka (nejen) za jedenácti satirickými (mikro)povídkami, z nichž sice zdaleka ne všechny stojí za zapamatování (některé ostatně ani za pozornost), ale v nichž bez výjimky zaujme především duo Gassman/Sordi. A samozřejmě plavková velbloudí stopa Ornelly Muti. Ta tedy především. ()
No nevim, jako spatny to urcite nebylo, ale 89%? Prvni povidka o knezi je naprosto debilni a jelikoz je zarazena hned jako prvni, tak me dost znechutila celej film, pac sem cekal podobny blbosti. Nastesti vsechny ostatni povidky se pohybujou od prumernejch az po naprosto skvely, takze to bylo v pohode. Nema cenu se tu ke kazdy rozepisovat, zvlast kdyz nektery maj jen par sekund, ale nejvic me asi pobavily 4 - Hospoda, vozeni raneneho, Pocta mrtvemu a Mamincin mazanek. Pak tu je par krapet mrazivejch - Autostop, Beze slov nebo Vzorny obcan. No, ale vyjmenovavat vsechny nebudu, navic si nejsem jistej, ze ty nazvy jsme napsal naprosto presne, ale ten, kdo film videl, bude vedet o co jde. Dal stoji za zminku suprovy herecky vykony, misty slusna hudba a vyjimecne dokonce nejaka kamerova vychytavka. Docela slusna zabava. ()
Skvělý taliánský povídkový film (tvrdá satira s příměsí černého humoru zde opravdu fungovala na výbornou), komické výstupy rozesmějí, ale pointa příběhů zůstává drsně mrazivá..Kdybych měl vyzdvihnout tři povídky, tak by to byla zajisté ta s upovídaným elegánem-bohémem ve fraku v bílem Rollsu jezdícím z místa na místo a jeho zraněným a umírajícím kolegou, kterého našel na ulici, poté pocta mrtvému, v obou dvou výborný Sordi. A Ornella Muti jako letuška byla také neodolatelná, ten konec jsem však vůbec nečekal..Brilantní skládanka povídek, kdo ještě neviděl vřele doporučuji..Nudit se rozhodně nebudete a možná se sami někde poznáte:-) ()
Kde by dnes byl Wes Anderson a Jim Jarmusch bez NOVÝCH MONSTER ? ()
Nedoceňovaný povídkový klenot pozdního neorealismu se obírá problémy ne sociálního strádání, které ho uvedly ve čtyřicátých letech do života, ale aktuální situací sedmdesátých let. Dílka se v širokém časovém i tematickém záběru dotýkají prakticky všech bolavých míst tehdejší společnosti. Za zmínku stojí úzká vázanost autorů, předních filmových režisérů, na komunistickou symboliku (platí to hned pro úvodní "kněžskou-kardinálskou" povídku naznačující, že fráze není výtvorem naší současnosti, ale její trvání je delší, než si kdo dovede představit a hlavně připustit). Mrazí z hrozeb terorismu, který byl v dobé skutečnosti všudypřítomný. Obdobně vyznívá i asociální "socková" povídka živě připomínající i naše zkušenosti. Spolu s jinými filmy té doby (TERASA, RODINA, ALOZANFÁN) jsme konfrontováni s fukuyamovským "koncem dějin" a nástupem bezhodnotové a bezpříznakové společnosti "destilovaných hodnot" naší současnosti. V případě tohoto nevšedního díla se tak stalo ovšem způsobem, který je vší "bezpříznakovosti" záměrně prost. K potěše nejen tvůrců, ale zejména jejich poučených diváků. ()
Bylo už docela pozdě v noci, byl jsem unavený. Měl jsem v plánu pustit si jen první povídku, abych byl nějak v obraze, do čeho to chci jít. No, jenže pak jsem nechal i druhou, třetí... únava zmizela... deset povídek uteklo jako nic a já byl čistě probraný, potěšený výborným filmem. Kvanta třeskutě energických dialogů i monologů pronášených barvitými postavičkami celou dobu baví, aby však v celkovém souhrnu postavily diváka vstříc pravdě, že označení "komedie" není pro tenhle film zrovna to nejpřesnější. Celou dobu totiž chytře podstrkuje komičnost, zprvu ne tolik viditelně vymáchanou v koncentrátu čisté satiry, aby ve výsledku působil jako majestátní karikatura člověka a jeho především špatných vlastností. Na paškál přijde mimo jiné stádovitá oddanost a manipulovatelnost, ctižádostivost, faleš, lhostejnost ke druhým a zbabělost (jak výmluvná je poslední, kraťounká epizoda!). Z celku nejvíce vyčnívají povídky se stopařkou (špatnost spáchaná z obavy před špatností druhého, avšak pramenící opět ze špatnosti prvého), s nerozumícími si milenci (některé bariéry mohou přinést i milosrdný užitek, mimochodem, skvělé zakončení) a dvěma pomatenými bezdomovci (bohatství skutečně není striktně materiální záležitost), ale špatná není opravdu žádná. Nádherně výsměšné zrcadlo člověčímu svinstvu, satirická učebnice. ()
Skvost vypravěčství filmového... prominence světového filmu tvořila toto dílko.. ()
Malá sóla pro tři vynikající herce a jednu krásnou herečku. Zejména Tognazzi a Sordi jsou excelující. Sordiho výkon v roli výstředního milionáře samaritána v povídce o převozu raněného mě úplně odrovnal. Horší už to je pak s jednotlivými povídkami, které jsou, skoro všechny, vystavěny na úderné pointě, které však není úderná ani v jednom jediném případě a už dopředu divák uhádne, jak to asi dopadne. ()
Zaujalo mě s jakou lehkostí se v Nových strašidlech přelévají mezi sebou roviny ryze komediální, tragikomická a tragická, aby daly dohromady až překvapivě koherentní povídkový film, který ve vás zanechá spíše melancholické pocity než rozbolavělou bránici. Ale na škodu to rozhodně není, naopak je to tak moc ze života (bohužel), až se tomu nechce věřit. ()
Herecke vykony ze kterych se uzasem taji dech. Hlavne Alberto Sordi, pratele to tu snad jeste nebylo. Vittorio Gassman a Ugo Tognazzi ovsem ani zdaleka nezaostavaji to opravdu tedy ne! Ornella je take moc pekna, pravda. Nad zanrovou bohatosti se jako spolecny jmenovatel tyci neuveritelne cerny humor a silne tragykomicka nota. Cesky dabing je vyborny. ()
Tento italský povídkový film mi moc nesedl. Ne, že by všechny povídky byly špatné, ale z 10-ti mě zaujaly pouze čtyři. Byla to stopařka, restaurace, nemocnice a letuška. Zbylé jsou docela ujeté a vůbec mi nepřišly vtipné. Někomu se to ale může líbit. Pohledná Ornella Muti ve svých povídkách opravdu vynikla. :) "Ty jeden vrahu mých dětí!" ()
Jednotlivé krátké povídky na mě zapůsobily různorodým dojmem, jedny byly více vtipné a zábavné, jiné mrazivé až frustrující (pro mě nejvíc příhoda s matičkou a starobincem). Někdy totiž až nepříjemným způsobem ukazují společenské i lidské charakterní neduhy, tvůrci nezůstávají dlužni ani prohnilému světu šoubyznysu v povídce, která začíná tak hezkým vystoupením zpěvačky. Všechny povídky ale mají společný jistý tragický prvek i výrazný černý a ironický humor, dokážou něčím upoutat (včetně imbecilního „Jeníčka a maminky“) a mnohé se blýsknou hezky krutou pointou. Ta v povídce s krásnou letuškou Ornellou Mutti a originálně využitým soundtrackem ze dvou známých písní byla obzvlášť úderným překvapením, evokujícím mrazivé pointy na letišti v Twilight Zone. Během hořce absurdní noční jízdy s Alberto Sordim a jeho naloženým pacientem jsem měl pocit, že tady se zase nápadem (byť s odlišnou sestavou) a atmosférou inspiroval Jim Jarmusch, když točil Noc na Zemi s legendární římskou povídkou. Osobitným drobným zážitkem jsou sólové komické výstupy Gassmana na kůru a Sordiho nad rakví během pohřbu. Nebožtík musel mít úpřimnou radost. :) A co říci na „Vzorného občana“, pokud jde o můj osobní pocit, sám netuším, neboť tak geniálně za pár minut podanou ukázku inspirace k optimistickému životu a současně uzemňující sociální kritiku v jednom balení jsem snad ještě neviděl. Pár segmentů v čele s „Jeníčkem a maminkou“ i přehnaně fraškovitým zápasem kuchařů mi sice nedovolí dát plný počet, ale rozhodně jde o jeden z těch povídkových filmů, z nichž si toho dost budu pamatovat ještě dlouho. [80%] ()
Škoda, že si všechny povídky nedrží kvality té se zraněným a putováním po nemocnicích. Ale každá je svým způsobem v něčem zábavná. ()
Některé jsou strašné, jiné docela dobré. Nejvíce se mi líbila Sensa Parole s krásnou Ornellou. Hrozná je Mamička a Jeníček, dost dobrá je První pomoc. Mizerné jsou Pohřební řeč i Příkladný občan, v dabingu exceluje Ilja Prachař v povídkách Pečujte o ni jako o královnu a zejména První pomoc. VIděná verze neobsahuje Pornohvězdu a některé další, zřejmě mám dvdrip z české verze na dvd od LK. ()
Perfektní přehlídka cynického černočerného humoru, za který by se nemusel stydět ani ten nejsušší angličan. (Kardinál: Ježíš také říká, skromnost bohatstvím bude odměněna!" Kněz: "A to řekl kdy?" Vazoun za farářem: "Neviděl jste Zeffirelliho?") ()
Bohužel pozapomenutý satirický klenot, mezi povídkovými filmy nepřekonaný. Tři průměrnější a sedm brilantních povídek (..."Zase si z nich udělal blbce..."..."...Zavři okno, Jeníčku, lidé jsou zlí, ukradli by nám naše zlato..."..."Vše je v nejlepším pořádku, maminko, váš kufr jsme vzali s sebou..."..."A vidíte, vypadáte mnohem lépe, i krvácet jste přestal..."..."Už se to nese...". A jedna (Beze slov) vymykající se všemu a předbíhající svou nejkrutější (a pro mne možná provždy nejneočekávanější) pointou světové dějiny o desetiletí.... ()
Tak tohle byl fakt velký taliánský úlet, ve kterém byla jedna povídka ztřeštěnější, absurdnější, nechutnější a zvrácenější a brutálnější, než druhá. V první navštíví kardinál náhodou malou farnost poblíž Říma, kde právě probíhá politická akce, kterou organizuje kněz, příznivce krajní levice. Rolnici jsou hold nasraní. Kardinál všechny uklidní, srovná své ovečky do latě a pokračuje dále. Ve druhé vyzvedne řidič krásnou mladou stopařku, a začne to na ní zkoušet, a tak si ona vymyslí příběh o tom, že je uprchlou trestankyní. On tomu uvěří a vyleká se na tolik, že ji při první příležitosti odpráskne. Ve třetí se po Římě potulují ochranitelská maminka s vystrašeným synáčkem a sbírají odpadky, které zhraňují ve svém domě a pak se je snaží prodávat lidem na ulici. Čtvrtá byla úplně nesmyslně krutá - Giovan Maria Catalan Belmonte, člen římské černé šlechty, spěchá na večírek, ale u fontány najde zraněného muže, kterého zranilo auto. Snaží se mu neochotně pomoci a odvézt ho do dostupné nemocnice, ale nikde jej nechtějí léčit - ve zdravotním středisku je zavřeno, v církevní nemocnici neberou ateisty a ve vojenské nemocnici zase neléčí civilisty. A tak toho těžce zraněného chudáka odveze Belmotne zpět k fontáně. Pátý je o úspěšné kabaretní zpěvačce Fiorelle, kterou vykořisťuje její muž a neustále ji propaguje mezi hosty jejích vystoupení. Jednou však přijde Fiorelle o hlas, tak ji manžel donutí postoupit operaci. Poté však nedostane čas na rekonvalescenci, tak manžel vymyslí ďábelský plán - uvolní schody a manželka si na nich zlomí nohy, a tak vystupuje jako chudáček postižená a vzbuzuje v publiku lítost. V šesté si skupinka bohatých Taliánů objedná v restauraci denní specialitu. V kuchyni se však vrchní číšník a kuchař (kteří jsou spolu v italském homo vztahu) pohádají, začnou po sobě házet jídlo a udělají pěkný bordel. Nakonec však špinavé a rozmačkané jídlo naservírují zákazníkům, kteří si na něm pochutnají. V sedmé je jeden chlápek svědkem toho, jak gangsteři zbijí a ubodají chlápka na ulici. On z místa uteče a doma s rodinou u večeře dělá, jako by se nic nestalo. V osmém příběhu je jeden muž podněcován svou zlou ženskou, aby šoupnul svou starou matku do pečovatelského domu. Matce se tam ale moc nechce, ale syn se jí snaží přesvědčit, aby byla veselá. Matka nedůvěřuje ošetřovatelům a snaží se utéct, ale syn ji přivede zpět a řve na ošetřovatele, aby se k jeho matce chovali jako ke královně. V deváté povídce se mladá sexy letuška seznámí u bazénu s hezkým Arabem. V noci si spolu zapíchají, a další den před nástupem do letadla daruje Arabáč té mladé kundě suvenýr - přenosný gramofon. A pak se dozvíme ze zpráv, že letadlo vybouchlo ve vzduchu...No a v poslední, desáté se členové společnosti avantspettacolo účastní pohřbu svého kolegy. Jeden z nich pronáší smuteční řeč a udělá z ní komediální skeč, na který ostatní truchlící reagují zpěvem a tancem. Prý je ještě delší verze, ve které jsou další čtyři, ale to bych už asi nedal. Ti Italové jsou fakt hovada, která se ničeho neštítí a dělají věci, nad kterými zůstává rozum stát. Snad se od toho roku 1977 trochu posunuli a nedělají bordel v kuchyni a ošetřují smrtelně zraněné v jakémkoli zdravotnickém zařízení a v jakoukoliv dobu... () (méně) (více)