Ženy, které nenávidí muže

Sedláček se mi jako režisér líbí. Viděl jsem už pár filmů a pokaždý mě zaujala originalita jejich originalita. Vlastně i proto jsem se na tuhle kriminálku docela těšil. Když začnu z té lepší stránky, tak se mi líbila kamera. Líbilo se mi hlavně prostředí, ve kterém se film odehrával. Kolikrát jsem si říkal, že některé ty lokality jsou fakt pěkný a rád bych věděl, kde všude se natáčelo. Jenže na druhou stranu ve filmu byl snad nedostatek všeho. Jirka Langmajer je topornej až to bolí, bez emocí, pocitů, jakéhokoliv hereckého umu. Prostě chodí příběhem jak smrtka s kosou. U Norberta Lichýho například scénář občas nadhodil nějakou hlášku, která byla fajn, ale na drsný dojem celé kriminálky se prostě jevila, jako kdyby patřila do úplně jinýho filmu. Stejně tak samotnej příběh. Ten byl fakt úplně mimo. Já teda chápu, že je tohle televizní film, ale vrah je zřejmej od začátku, konec je hrozně zjednodušenej a to jednání Langmajera s jehou dcerou je taky dost mimo mísu. Znova bych to už určitě nedal, ale musím říct, že technický zpracování bylo na úkor jiných televizních filmů hodně fajn. Ale to je taky to jediný plus, co tenhle film má. Jo a ten název? To snad nejde brát jinak, než ironicky, ne? (04.02.2013)

Chvílema sem si připadal jako na pokračování kanadský sody, která běžela těsně před filmem na Čt. Už dlouho, vlastně nikdy jsem neviděl kriminálku co se bere vážně, a přitom působila naprosto parodicky. Miláček českých kritiků a protekční dítě ČT pan Sedláček naprosto degradoval žánr zvaný kriminálka. Pro oživení mého komentáře sem hodím pár konkretismů. Ano, je zcela bežné a každej chlap z oddělení vražd nám to jistě na kriminálce potvrdí, že pokud dostane tip na místo, kde se může schovávat podezřelej brutální sériovej vrah vezme na místo i svou dcerunku a nechá jí tam bez dozoru. Taky nám jistě každej kdo zažil pád z vejšky na záda a je zraněnej potvrdí, že se lečil řádově v hodinách až dnech a nikoli týdnech až měsících. No radši toho nechám, protože tohle mělo s kriminálkou spoelčnýho asi tolik co Klaus se smyslem pro humor. Někdo by měl panu Sedláčkovi říct, že ke kvalitní kriminálce nestačí jen ukrást název jednoho severeskýho majstrštyku a trošku ho předělat, chce to přece jen trošku víc. Ale tak co by se kdo snažil, když má pro cokoli co natočí brány Český televize otevřený dokořán. (04.02.2013)

Já toho Roberta Sedláčka začínám zbožňovat čím dál víc. Kdybych si odmyslel děj, vizuální oko režiséra a moje jedno jsou, též herecké výkony (Langmajer se vrátil, aspoň na chvilku) potěší v určitých chvílích příjemným odstupem, jen vyústění a motivace hlavní hrdinky a rádobyšokující závěr to celé táhne ke dnu zbytečně víc, než bych byl ochoten tolerovat. 50%. (11.02.2013)

Rádoby temná rádoby detektivka. Skoro bych Sedláčka podezříval, že přístup „neumíme točit krimi, tak si z toho alespoň uděláme srandu“ zvolil úmyslně. Náznaků, které by tuhle tezi potvrzovaly, ve filmu ale není dost (klíčovou scénu například narušuje vrzání kožené sedačky) a vážně nevím, jestli mezi ně řadit i ostentativní nedramatičnost, dokonale neuspokojivé finále, nepřítomnost pocitu ohrožení, chybějící pnutí mezi postavami nebo skutečnost, že policajt cituje Woodyho Allena. Cíleně zlehčující jsou jenom některé dialogy (-Hodiny vám jdou špatně. Máte na nich zimní čas -Hokej je zimní sport), které se na druhé straně bijí s nuceným vážnem (upřené pohledy, osudová hudba) a manýristickým, jakože cool kroužením kamery. Paralelně s vyšetřováním probíhající, pro Sedláčka typická diagnóza české společnosti, není moc elegantně přidružena k hlavní dějové linii a vyznívá hlavně jako snaha natočit něco víc než čistou žánrovku. Navíc, jakkoli většina mužských postav trpí nebo trpěla nějakou slabostí (alkoholismus, přežírání, děvkařství), nelze se ubránit dojmu, že ničím komickému (naopak tak vážnému, jako kdyby byl původně napsán pro jiný film) protagonistovi scenárista bez uzardění straní a stejně jako on považuje všechny feministky za šílené. Jisté tak v důsledku není nejenom, to, jak moc vážný měl film být, ale ani to, jestli chce tuzemský šovinismus kritizovat, nebo mu přitakávat. Rozpačitý fail. 50% (04.02.2013)

Tomu se říká "naběhnout si". Název to neomylně řadí do vlny severské krimi, stejně jako pojetí detektiva jako osamělého zoufalce, který se potácí na hraně existenciálního krachu. Jenže - ač mám rád Sedláčkův letargický způsob vedení dialogů, tentokrát se občas úplně míjí účinkem a celku škodí. Na detektivku to má vinou věčných "dialogů na půl huby" tempo jak po koňské dávce sedativ. Absolutní průser je hudba, která je absolutně mimo cokoli. Proč pod trojicí zcela odlišných scén zní ta samá hudba? Proč motiv "vrah sleduje detektiva" doprovází klavírní etuda jako z playlistu českého hypermarketu? Úplně to zabíjí jinak chvályhodné pokusy pracovat s rámováním záběru a prostředím (třeba záběr z vrchu na detektivovu plečku uprostřed luxusních aut je vtipný a těch záblesků je tam víc). Bavilo mě pár moment, v nichž Sedláček zapojí nepodstatný detail do gradace scény (scéna s rotující dřevěnou koulí atd.). Obsazení je fajn, herci hrají celkem civilně, ale dialogy jsou tradičně slabé - nejlepší momenty mezi postavami se dějí spíše beze slov a nejsilnější osobou v celém vyprávění je alkoholem předpisově zdevastovaný enfent terrible sboru Martin Stránský. Ženám, které nenávidí muže chybí pověstná míra a cit - co ve špičce severské krimi vyznívá přirozeně a má temnou emocionální vibraci, je tedy až příliš ploché a příliš přehnané. Chybí napětí, zvrat, ale i "patologické" kouzlo. Pozitivní je, že s výjimkou naturščika v roli ligového hokejisty se to obejde bez zbytečné trapnosti a vizuálně to vypadá docela solidně. Ale to jsou jen ingredience, ten celek má k fungování strašně daleko. K tomu by totiž potřeboval něco jako scénář a ne tuhle horu snaživě opsaných a špatně poslepovaných motivů. Vysvětlil někdo scenáristovi, že v podobné detektivce by nemělo chybět cosi jako "falešný podezřelý", aby pátrání mělo aspoň minimální napětí? (03.02.2013)