Birdman

Birdman mi je témou veľmi blízky - potreba sebarealizácie zabudnutého superhrdinu, ktorý zapadol prachom, túžba oživiť svoju legendárnu kariéru, snaha zvyšku civilizácie dokázať, že je schopný upútať aj dielom s vysokou umeleckou hodnotou, tvorivá a existenčná kríza... - všetky tieto motívy sú navyše popretkávané brilantným čiernym humorom, perfektnými hereckými výkonmi, celkovým nadhľadom a najmä parádnou kamerou, ktorá vyvoláva ilúziu, že film nemá jediný strih! Všetko je úžasne načasované, groteskné a zároveň myšlienkovo podnetné a formálne strhujúce. Mojím oscarovým favoritom bol Grandhotel Budapešť, ale proti víťazstvu nekonvenčného, autorského Birdmana nemám žiadne výhrady... PS: Vzhľadom na emócie a dojmy, ktoré vo mne Birdman vyvoláva aj po niekoľkých dňoch, zvyšujem na 5* :) (26.02.2015)

Úchvatný filmový zážitek. Birdman je smutným příběhem zkrachovalé existence, jež touží po uznání, kterého se jí nedostává. Takže v podstatě klasická Iñárrituovská depka, akorát protentokrát zabalená ve velmi svěžím a dravém formálním kabátě. O závěru se dá diskutovat, já tu teď napíšu svůj pohled na něj (spoiler), takže pokud jste film neviděli, dál rozhodně nečtěte! Celý film je o tom, jak si Riggan snaží vydupat uznání a dávno zašlou slávu. Je přesvědčen, že umí věci, za které ho jeho okolí dostatečně neoceňuje. Nejde mu ani tak niterně o umělecké vyjádření - prostě chce, aby hra měla úspěch. Když pochopí, že nesympatická vlivná kritička mu jeho hru v každém případě zadupe do země, pokusí si "koupit" úspěch posledním zoufalým nápadem - sebevraždou na jevišti. Není to upřímná sebevražda, to by se prostě normálně zabil. On si manifestačně a trapně bulvárním gestem pokouší dát auru umělce, který pro své dílo položil život. Lacinná atrakce, akce, lidé chtějí vidět krev, jsou na to zvyklí z mainstreamových filmů. Publikum tleská, kritička znechuceně odchází, protože Riggan předvedl přesně to, co čekala, možná ještě hůř. A Riggan umírá, protože když si člověk strčí pistoli k hlavě a vystřelí, tak většinou umře. Pak následuje střihová sekvence (!) a po ní epilog. Celý předchozí film se tváří, jako kdyby byl točen na jeden záběr - a to ať se skáče v čase, prostoru, ať sledujeme reálného Riggana nebo jeho halucinace. Pokud je epilog střihově oddělen, mělo by to mít nějaký smysl - totiž že sledujeme něco jiného, než jsme sledovali doposavad. Nemůže to být živý Riggan, nemůže to být ani to, co si živý Riggan paralelně představuje, zatímco dělá něco jiného. Podle mně je to prostě představa toho, jak by Riggan ideálně chtěl, aby jeho manifestační sebevražda dopadla. Tedy aby a) neumřel, b) zapšklá kritička mu napsala pozitivní recenzi, ačkoli něco takového jasně odmítla c) lidé se o něj opět začali zajímat d) jeho dcera poznala, co v něm je, uviděla v něm jeho zázračné schopnosti (závěrečný pohled vzhůru). (konec spoileru)Tedy jak říkám, za mě docela depka, ačkoli mnoho diváků ten závěr určitě může vidět jinak. A to je na tom právě super. (24.01.2015)

Mučen vírou, touhou, vinou, rozerván až po pytel, vytřeštěně světem bloumá, pan herec, pan pábitel. No co už. I nájemné držky jsou lidé, nemyslete si. Jako národ jsme je schopni prosazovat do zákonodárného sboru, neboť předstírat um čehokoliv, to oni zase umí, zatímco já bych je osobně poslal na nějaký čas do michellinky tahat pneumatiky, hajzly intelektuálský, to však neznamená, že nemám pochopení. Kindráti v Africe zkouší moc neplakat, když splachují požité zrnko rýže pískem, nebo se nad nimi rytmicky pohupuje nějaký bokoharamčuk, umělec zase trne při představě zneuznání. Kdo asi trpí více, že? Těžko soudit. Vynikající herecký výron pana Keatona, vlastně celé toto samožerské selfíčko, stojí za vidění. (06.02.2015)

Na Birdman se mně hrozně těžce dívalo. Popravdě mi trvalo asi prvních dvacet minut, než jsem se vůbec zorientoval v tom, na co to vlastně koukám. Po těch dvaceti minutách jsem sice pořád nedokázal být v obraze ohledně toho, co je realita a co fikce, nicméně alespoň jsem mohl začít vnímat pobuřujícně dokonalou kameru, která všechno natočila aniž bych pocítil jakýkoli střih scény. Některé momenty byly naprosto boží a přišlo mi, jako kdyby někteří herci vedli nekonečné dialogy, u kterých jsem si říkal, jak se to mohli naučit. A jelikož pochybuju, že se to učili, tak pak skláním obrovskou poklonu za dokonalou improvizaci. Ač to bylo cokoliv, tenhle film Vám ukáže, že Michael Keaton, Edward Norton, Emma Stone, Naomi Watts nebo Zach Galifianakis umí hrát jak bohové. Já tenhle film tak trošku vnímám i jako oslavu herectví, také z toho ale cítím určitou ignoranci a opovrhování Hollywoodem. Celé je to totiž jak pod náporem nějaké vědmy, která každého zná a staví před něj plátno, kde se má ospravedlnit. Michael Keaton tak ironizuje superhrdiny ač sám jeden byl. Edward Norton jakmile dorazí na scénu, okamžitě diriguje jak co má být. Zach Galifianakis je tu až nezvykle vážný a Emma Stone tu má pár dialogů takových, že se Vám bude tajit dech. To abyste věděli, že to také má v sobě. Birdman je neuvěřitelně zvláštní film. Osobitý, dvouhodinově nenudící a rozhodně zapamatování hodný. Není pro každého, ale kdo ho bude chtít vnímat, ten si tuto filmařinu plnou poctivých filmových záběrů beze sporu užije. A minimálně se do pár herců bláznivě zamiluje. (27.01.2015)

Herectví je těžká řehole, o čemž nás přesvědčí třeba tento film. Pokud však umělec pobral tolik talentu co Michael Keaton - je se na co dívat. Nechci posuzovat, zda měl dostat Oscara či ne, ale to co tady představitel hlavní role předvádí je naprosto mimořádný, vynikající výkon. Už dlouho jsem tolik neprožíval s titulním hrdinou nějakého filmu jeho radosti i trápení a nebyl tolik vtažen do děje. Vynikající, originálně natočený snímek, zde na databázi silně podhodnocený. A já budu asi artový ufon, protože mně se Birdman moc líbil. (28.02.2015)