Birdman

I když dávám jen tři hvězdy, je mi to tento snímek vrcholně sympatický. Má skvěle řešenou diegeticky nediegetickou hudbu, skvělou kameru a výborného Nortona. Stejně tak je poutavé přemýšlet nad mírou autobiograficity Michaela Keatona a Edwarda Nortona. Nejvíce mě na něm ale těší to, jak film přijímají blockbusteroví diváci. Film se tváří, že je to něco jako blockbuster, ale on jím není. Je to tvrdá kritika blockbusteru. Jeho fanoušci snímek nechápou, hnusí se jim, protiví se jim a Oscary pro Birdmana jsou zaslouženým plivnutím do ksichtu. Za to moc děkuju. Tři hvězdy dávám z toho důvodu, že je to pro mě obsahově poměrně strohé, do značné míry se spousta věcí opakuje a film nedokáže příliš vtáhnout. Zklamal mě fakt, že se ke konci snímek soustředí výhradně na hlavní postavu a vůbec se neobtěžuje dořešit postavu Mikea, která je, když už ne filosoficky zajímavější, tak rozhodně zábavnější a s výjimkou dvou hlavních postav, je pro mě zbytek hereckého ansámblu i postav, které hrají, velmi nezajímavý a nevýrazný. (24.02.2015)

Woodyallenovská téma a prostredie, unikátnou optikou dlhozáberového Lubezkiho. Bez Woodyho vtipu a nadhľadu, s iritujúcou jazzovou disharmóniou. Občas dobrá scéna (Times Square v trenkách, precitnutie po rannom prebudení sa na chodníku), občas dobrý dialóg (Emma a Norton na streche) a vždy super herci. Ale na povznášajúci "umelecký" zážitok mi takto stvárnená kríza stredného veku a tvorcovského vyhorenia nestačí. (17.02.2015)

Znám lepší filmy o nelehkém údělu herectví a zároveň vzdávající poctu divadelní práci. Tohle je jenom takový pokus o autorský artový film evropského střihu, ovšem etablovaného hollywoodského tvůrce, kde snaha o střihem nepřerušené vyprávění (samozřejmě docílené bezchybnými digitálními kejklemi) je jen takovou manýrou, stejně jako vícekrát probíraný ztvrdlý penis Edwarda Nortona. Nedotklo se mě to, vůbec, ani myšlenkově, ani emocionálně. Vyjma scény emočně vypjatého rozhovoru s divadelní kritičkou o podstatě grafomanství profesionální kritika a pak Birdmanova slova o mrzkém vkusu průměrného přihlouplého diváka, které bych tesal do kamene. Ovšem Oscara fenomenálnímu Michaelovi Keatonovi bych z celého srdce přál, už jenom proto, jaký to je velký sympaťák a že tak trochu jeho životní osud splývá s tím Rigganovým. (28.01.2015)

Každoročně se musí najít nějaký divnofilm s oscarovými ambicemi...letos je jím Birdman, později dokonce korunován. V první řadě zaujme samozřejmě střih, který je umně zamaskován a výborně tak dotváří dojem jediného záběru, i když mezi jednotlivými "prostřihy" je třeba několik hodin. Nesmírně však tento neokoukaný způsob vyprávění oceňuji (zírali jsme na podobný záběr ve filmech jako Snake Eyes nebo Children of Men, nyní má celý film a je to paráda). Druhou velkou předností je obsazení, kterému samozřejmě kralují Michael Keaton jako ex-Batman (pardon ex-Birdman) a Edward Norton jakožto mistři divadelního parketu, ovšem neztratí se ani "opět-blondýna" Emma Stone, v jejichž obřích kukadlech se jinak ztrácím pravidelně a věřím jí každou větu. Překvapil i jinak pouze obtloustlý komik s vražedným příjmením Zach Galifanakis, kterého jsem v podobně normální herecké poloze viděl vůbec poprvé. Málokdy v komentáři vyjmenovávám celé obsazení, ale cítím, že u tohoto filmu je to vhodné, protože stojí a padá na hereckých výkonech a samozřejmě příběhu, pojednávajícím o jednom vyšeptalém herci a který je správně psycho, ale jinak je vlastně celkem o ničem. Necítil jsem totiž nějakou blaženost z příběhu samotného, ale spíše z té formy, jakou je podán (na což pravděpodobně sází i předloha). Jednou za čas by divák měl zkusit něco podobného shlédnout, možná se mu nebude líbit právě Birdman, ale podobné filmy a náměty jsou třeba, abychom naplno nepropadli oněm proradným bezduchým blockbusterům, viď Riggane Thomsone :)...70% (25.01.2015)