Jen 17

Hlavní představitelka je opravdu krásná a velmi výrazná. Přehršel nahoty a velmi naturalistické sexuální scény jsou věc která divákovi utkví nejvíc, ovšem motivace mladé hrdinky a příčiny prodávání vlastního těla mi byly celý film záhadou. Rebelie? Probuzená sexualita? Nuda? Netuším. Dramatický prvek je zastoupen v podstatě její jen nezletilostí a rádoby nevázáností,...nevím.Za mě nic moc. (21.11.2013)

Marine Vacth je jistě velice pěkná slečna a člověka baví se na ní koukat, nicméně mu je chvilkama až zle, když to vidí. Není to žádné veledílo, které by vás nějak oslovilo. Plyne si to pomalu svým tempem. Chvilku vás naštve a potom zase zklidní. Ničím však nijak zvlášť nepotěší. Je z toho hodně cítit taková ta francouzskost a určitě to stojí za to vidět. Jednou však stačilo a příště si musím pustit něco veselejšího. (07.11.2014)

Můj miláček Ozon mě zase jednou potěšil a přesně se mi trefil do melancholické nálady, protože Jeune & jolie je snímek vyloženě zahalený do melancholie a zádumčivosti. Proto opět nemohl vybravit pro hudební podkres nikoho jiného než Francoise Hardy a její niterné písně. Spousta scén by se skvěle vyjímala jako obrazy zachycující pomíjivou krásu okamžiku. Marine Vacth je opravdu nádherná a její postava přesně potvrzuje ono známé a otřepané rčení, že to krásné ženy vůbec nemají v životě tak jednoduché, jak si všichni kolem myslí. (15.08.2015)

Záměr se kterým se buďto ztotožníte a… A nebo ne. Hlavní hrdinka/běhna, která vypadá jak o několik desítek let mladší klon Julie Roberts, totiž zůstává po celou dobu co se motivací týče neprostupná jak prešovský beton a tak je spíše na divákovi, co si do ní promítne. Je zrcadlem, které by mělo více vypovídat o vás než o ní. Tedy čistě teoreticky pokud Ozonovi na jeho hru přistoupíte. Já ji sice s Ozonem (roze)hrál, ale nedohrál, jelikož je to na něj ve výsledku málo rafinované a více chtěně prvoplánové než přirozeně působící. (20.01.2014)

Schválně jsem si v kině dal za sebou dva provokativní snímky poslední doby, Vlhká místa a Jen 17. A mohu říct, že o co víc mě Vlhká místa zklamala, o to víc mě tento snímek potěšil. Provokace a kontroverze tu naštěstí nestojí v centru, jsou jen doplňkem skvěle vystavěného psychologického příběhu. Zatímco Helen z Míst je podivnou postavou, která vás už po deseti minutách začne šíleně iritovat, Isabelle (jistě i díky neuvěřitelně kouzelné Marine Vacth) je podivnou postavou, která vás zajímá a příjemně provokuje celých 95 minut. V jejím úsměvu je až cosi z Mony Lisy. Proč dělá, to co dělá? Proč jí nikdo nemůže pomoct? Co se to v ní odehrává? A je vlastně až tak velký problém, když mladá dívka dělá společnici starším pánům? Proč nám to připadá tak hrozně nemorální? Ozon natočil příběh v nejlepší tradici evropských uměleckých filmů -tichý, pomalý, ale báječně provokativní. Jeho pohled na ženy zbožňuju už od Osmi žen a stejně jako tam, i zde se vyplatí počkat na nenápadnou, ale o to krásnější pointu. (05.12.2013)