Pozor na Harryho

"Neuznáváš žádné hodnoty, jen cynismus, sarkasmus a orgasmus! Ve Francii bych s tímhle heslem vyhrál volby..." :-) Chaotický přehled literárních i skutečných partnerek Harryho/ Woodyho, muže, který nefunguje v normálním životě, aby dokázal žít v umění - tam každému připadá méně nesnesitelný, dokonce díky jeho argumentům, obhajujícím svoje nevěry, závislost na sexu, alkoholu a prášcích, podaných neopakovatelným způsobem zjistíte, že nakonec vždycky stojíte na jeho straně a pomáháte mu se litovat... :-) (30.08.2013)

Podle ostatních ohlasů pravděpodobně rozporuplný film... Ovšem ne pro mě, já tu spatřil spoustu originálních nápadů a hlavně hlášek, spoustu minipovídek, minipříběhů v jednom. Není to rozhárané, jak tvrdí někteří, jistá spletitost do charakteru filmu naprosto sedí. Je to ryze komediální Woody, na kterého jsme zvyklí: baví, nebere si servítky, vybírá herce, kteří sem padnou, neustále překvapuje a končí, i přes spoustu neurotické kritiky v průběhu celého snímku, opět optimisticky. Díky za další vydařený filmový zážitek Pane režisére! (01.07.2006)

Sice už jsem od Allena viděl filmy, které se mi asi líbily víc, ale stejně mě to hodně bavilo. Je to vtipné (ten styl vyprávění a humoru mi trochu připomínal Philipa Rotha; btw. zaujalo mě, jak často se zde opakuje motiv felace a jak je to na Allena nezvykle vulgární), zajímavě sestříhané a doslova to hýří tvůrčí invencí (rozmazaný Robin Williams, smrtka za dveřmi, prostory pekla...) - Deconstructing Harry je pro mě mj. skvělým dokladem toho, jak neuvěřitelně pestrá je Allenova filmografie a jak se tento všestranný tvůrce mnohkrát překonal. Btw. přišlo mi zajímavé, že Elisabeth Shue - která mě okouzlila v o 2 roky starším snímku Leaving Las Vegas (chovám domněnku, že zde si jí všimnul i Allen) - mi zde přišla herecky doslova tragická, což si nedokážu vysvětlit. Naopak je zde velmi zajímavá Demi Moore, kterou jinak moc nemusím. (30.11.2019)

Woody utržený ze řetězu - prasečící, rozepínající i zapínající si poklopec, opakovaně trousící fuck a blowjob, vyjednávající se šlapkami. Není to úplně Tarantino nebo Scorsese, ale blíž k Mean Streets se Woody ještě nikdy nedostal. Vhodně zvolený syžet skýtá příležitost skloubit Allenovy polohy komika i oduševnělého komentátora vezdejší existence. Neurotický spisovatel cestující pro cenu za celoživotní dílo bilancuje prostřednictvím vzpomínek, příznačných úryvků z literárního díla a současných údalostí a zároveň hledá inspiraci pro "román, z něhož už utrácí zálohu". Břitký humor a přisprostlé vtípky závažná témata nemělní, ba právě naopak, když používá vtipem šermující Woodyho postavu jako ilustraci těžké životní krize. Vtipy přirozeně vyvěrají z dialogů, aniž naroubovaně trčí. Řada z nich představuje Woodyho zlatý fond, jiné to nejdrsnější, co lze v prostředí konformní filmové zábavy zažít [Zplynovali 6 miliónů našich! / Je to smutný, ale rekordy jsou od toho, aby se trhaly.] Závěr filmu odkazuje na sentimentální tendenci filmů z rodu Půrpurové růže z Káhiry, které nepatří k mým oblíbenějším, a obrušují hrany jinak břitkého vyznení filmu. Protože je zřejmé, že nejde o kompromis, nýbrž upřímné Woodyho vyznání, smíchem otřesený divák nejlepšímu devadesátkovému filmu rád odpouští. (24.02.2016)

Tato, řekl bych, doslova esence Allenovství je jedním z nejpovedenějších a zároveň nejtypičtějších filmů tohoto neurotického mužíčka, celoživotně řešícího obsese, judaismus, traumata, pochybnosti a fóbie, ze kterých se permanentně (a marně) léčí u psychoanalytiků. Pokud se nudíte, nemusíte si kupovat medvídka mývala, pusťte si tenhle film a budete mít o zábavu postaráno. (11.03.2019)