Blade Runner 2049

Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu. (09.10.2017)

Obrovskou službu tomuhle filmu udělala hudba. Nebýt jí, nebyla by ta neutěšenost, temnota a deprese budoucnosti lidstva ještě víc neutěšenější, temnější a depresivnější. I když jsem občas vnímala prázdnotu dějové linky, vydržela jsem v očekávání věcí příštích až do konce a mám chuť dát plný počet hvězd, proč ne! (15.10.2020)

Nechte ho uležet! Já jsem odcházela se smíšenými pocity, ale jak se mi rozležel, zjistila jsem, že jsem zaháčkovaná. Začátek je ve svoji neuvěřitelně podmanivé atmosféře totálně strhující. Čuměla jsem na ty dlouhé scény s NAPROSTO BOŽSKOU hudbou a byla úplně u vytržení. Vizuál a atmosféra tady dosahuje astronomických výšin. Příběh za tím přece jen poněkud pokulhává. Na mě až moc komplikované, nemyslím si, že se tam toho muselo cpát tolik. Míň motivů, ale hlouběji rozvedených, by udělalo podle mě lepší službu. Například vypustit celou linku s "holografickou romancí," která mi přišla zbytečná a úplně postradatelná. Potom některé příběhové odbočky, jako SPOILER reinkarnace Rachael nebo jak podivně se film nevěnoval postavě dcery, která se mihla asi v pěti minutách a neměla žádnou velkou důležitost pro nic a nikoho, přitom to byla tak stěžejní a důležitá postava KONEC SPOILERU byly na úkor plynulosti a celistvosti, takže příběh se mi zdál roztříštěný. Film to ale jako celek ustojí a přímo láká k opakovanému zhlédnutí. V tomhle případě ale běžte rozhodně do kina, tenhle film to CHCE. Po druhém zhlédnutí možná ještě hodnocení upravím, bylo toho ale prostě moc a myslím, že to budu ještě nějakou dobu vstřebávat. Gosling boží. (14.10.2017)

Blade Runner 2049 je jedním z těch filmů, na které se čekalo celé dekády. Svět z románů a povídek Philipa K. Dicka si žije dál svůj život mnoho let po autorově smrti (zemřel krátce před premiérou původního Blade Runnera) a znovu a znovu inspiruje. Mám slabost pro ten fenomén návratů, kdy se po mnoha a mnoha letech vrací i původní herci a Harrison Ford je tou tváří, která se díky Hanu Solovi, Indymu Jonesovi a Rickovi Deckardovi stala nesmrtelnou. Pokračování neudělalo původnímu filmu ostudu, příjemně rozšířilo svět a noví herci (Ryan Gosling a Jared Leto) do něj zapadli naprosto přirozeně. 2049 je ideální melancholickou postoapo pro současnou generaci. (11.10.2023)

O nejeden parník lepší než čeho jsem se obával, ale o poznání horší než v co jsem doufal. První uvedené platí především díky přesně vystihnuté svébytně pomalé hypnotické "nedivácké" atmosféře (nesporně to pocitově má 2049 minut), řešení velkých existenčních otázek skrze lehké náznaky (jakkoli hůře než u předchůdce), designem i nápady vymazlené funkční aktualizaci světa o třicet let, dunivé a opojné audiovizuální stránce, že nejde "o to samé v jiném hávu" či skutečně hrajícímu Fordovi. Druhé pak kvůli několika dějovým linkám ze závěrečného aktu, které jsou diskutabilní až vyloženě na přes držku, nemalému množství natahovaných či přímo nadbytečných scén, chladnosti navzdory tomu, že by to rádo bylo tuze emocionální a příliš tématům, která se nakousnou, aby se záhy vytrácely rychleji než slzy v dešti. Nadčasová legenda z toho rozhodně nebude, to jedině snad po stránce řemesla, ale více než pouze sakra dobrý antiutopický snímek to je každopádně. Otázkou však samozřejmě zůstává, zda "více než sakra dobrý" je dostačující v případě pokračování jednoho z nejvlivnějších počinů kinematografie. (05.10.2017)