Umění tančit v dešti

To je nejaká nová móda robiť POV filmy z pohľadu psa? (Dosť mi to pripomínalo koncept psieho rozprávača z filmu A Dog's Purpose). Myslím, že tento film aj sám o sebe mal potenciál byť zaujímavým a epickým, a vôbec k tomu nebola treba táto psia esencia (no možno je to aj preto, že nie som zrovna fanúšik psov). OK, uznávam, že niekoľko scén bolo vtipných či nápaditých, zopár aj dojemných, ale aj tak mi tento typ "rozprávača" moc nepasuje. Ako som už povedal, scenár a postavy boli aj bez toho vcelku fajn a film mal naozaj slušný spád. Aj keď to nebolo nič prevratného, ale tie večné dilemy Dennyho dosť pomohli držať epiku filmu nad hladinou. Ten záver, také mierne trápne klišé (kľudne by sa to obišlo aj bez toho). (11.11.2019)

Veľmi vzdialený príbuzný Psia duša. Book-based film, zachytávajúci výnimočné priateľstvo medzi mužom a psom. Toto priateľstvo vydržalo všetko a počas tých najťažších momentov (rodinná tragédia, takmer strata dieťaťa) pre Dennyho tu bol Enzo a pre Enza tu bol Denny. Kombinácia tohto priateľstva a prostredia rýchlych áut, závodov a Formula 1 – toto pravdepodobne nenechá chladným ani jedného chlapského diváka. Príbeh síce predpovedateľný (a podobné filmy sme v minulosti videli veľa), ale tak skromne a jednoducho zachytený, že vám to vadiť nebude. (Pred)Záverečná spoločná jazda Enza a Dennyho je jedným z najkrajších momentov vo filme. Záverečný song „Have You Ever Seen the Rain“ od Creedence Clearwater Revival je dobrou voľbou a z hľadiska názvu symbolickou. Osobné hodnotenie: 82% (****) (22.02.2020)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Najlepší film o psovi hneď po Hačikó. Vlastne je to viac než len film o psovi. Môžem s istotou povedať, že mňa tento milý film ozaj príjemne prekvapil. Na začiatku som si povedala, ó zase ďalší film o psovi, ale mýlila som sa. Hlavný dôvod, prečo som si The Art of Racing in the Rain chcela pozrieť, boli Milo Ventimiglia & Amanda Seyfried, obidvoch mám totižto veľmi rada. 75%. (13.06.2022)

Když já tyhle emoční ždímačky hodnotím nerad, protože jsem prostě hrozně ovlivnitelnej. Ať už srovnám s Posláním, s Marlym nebo s Hačikem, je to víceméně furt to samé, vzniklé kombinací a přidáním něčeho nového. Enzo je super pesan se spoustou vtipných prupovídek a přesných grimas, Milo je klasicky sympaťák a i ta Amanda mi docela sedla. Starýho Donovana si snad ani nevybavím v roli, kde jsou mu nechtěl jednu vrazit a dneska jsem se musel fakt přemáhat. Takže další povedený vtipný doják. (01.11.2020)