Kes
Kes
Režie:
Ken LoachKamera:
Chris MengesHudba:
John CameronHrají:
David Bradley, Laurence Bould, Agnes Drumgoon, Frank Norton, Martin Harley, Leslie Stringer, Brian Glover, Colin Welland, Lynne Perrie, Freddie Fletcher (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Drama režiséra Kena Loache s názvem Kes, které Britský filmový institut zařadil mezi deset nejlepších britských filmů dvacátého století, je výstižným portrétem dělnické třídy severní Anglie. Billy (v podání úžasně přirozeného Davida Bradleyho) je patnáctiletý syn yorkshirského horníka. Jediný únik z bezvýchodného života mu skýtá přátelství s divokou poštolkou. Snímek Kes vnesl na plátna kin společensko-politická témata, v nichž se Loach začal angažovat při své práci pro BBC. Britskému filmu s poetikou "rozhněvaných mladých mužů" z šedesátých let minulého století dodal nový punc autenticity prostřednictvím natáčení v reálných lokacích a s neprofesionálními herci. Loachovo dojemné drama o dospívání zůstává nejmilovanějším a nejvlivnějším filmem dnes už legendárního režiséra. (Cinemax)
(více)Recenze (78)
Některé filmy (ale nejen filmy, Kes je Loachovým zpracováním knihy Barryho Hinese, takže i texty, dramata, obrazy apod.) nestárnou, protože jejich témata jsou univerzální. Realita ukázaná ve filmu se navíc nijak v dohledné době měnit nebude, proto je triumfem autorů (kolektivu produkční skupiny Woodfall), že snímek starý dvě generace působí silně a čile dnes, stejně jako určitě zapůsobí za dvě, tři generace příští. Tato kinematografie si vždy s ohledem na humanismus svých motivů a raison d'être najde místo. K ocenění jsou též kromě režie (i hudební stránky) fascinující herecké výkony dětí i dospělých, i poštolky. ()
Potešil ma neznámy film, ktorý je možné zaradiť medzi filmy rozhnevaných mladých Angličanov v šesťdesiatych rokoch. Drsný, ničím neprikrášlený, ničím neodľahčený film, bez hollywoodského happy endu mi v niečom pripomenul diela Michaela Hanekeho. Bolo mimoriadne zaujímavé sledovať, ako sa mladý hrdina adaptuje na nevľúdne, nepriateľské prostredie s deformovanými životmi a vzťahmi, ako mu svitá nádej v podobe jediného živého tvora, ktorému môže venovať všetok svoj záujem, cit a voľný čas a ako je život tohto tvora závislý na výsledkoch konských dostihov. Takéto fimy nezvyknú zmiznúť z pamäte, ako väčšina ostatných. ()
Tohle a obraz Británie koncem 60. let? ()
Mám rada filmy, ktoré pôsobia skoro skutočne. Aj tento taký bol a ešte mal aj pár skvelých miest ... lenže všetko ostatné celkom nuda, bohužiaľ. ()
Chalan z anglickej školy, ktorý sa volá Billy Casper, ešte 100 % nepozná súčasnú populárnu slovenskú pesničku : „HEJ, SOKOLY” , od populárnejších I. M. T. SMILE, za asistencie Ondreja Kandráča. Nie je tomu tak, pretože Billy jestvuje takmer 50 rokov, pred vznikom tohto songu. Nespomínam to nadarmo, tých sokolov, lebo On nemá ani ľudského kamaráta, ba ani toho „najlepšieho priateľa človeka” - PSA. Skamaráti sa so sokolom, o ktorom si najprv prečíta náučnú literatúru, aby si ho následne vytrénoval podľa vlastných predstáv, ale ani toto šťastie nebude trvať na veky... Doma to nemá vôbec jednoduché, akoby nestačilo, že má totálne jebnutého, staršieho brata, tak i mamka ho má akosi na saláme, a keď zase príde do školy, tak pociťuje veľkú šikanu zo strany spolužiakov, ale aj od samotného riaditeľa školy, či taktiež od telocvikára. Našiel som aspoň jedného rozumného pedagóga, ktorý ocenil Billyho záľubu, vďaka ktorej si čoskoro vybuduje priazeň od školského kolektívu. Rozšťastnený je aspoň vtedy, keď je s KESOM. Tak sa nazýva tento kamarátsky FALCO. Anglickí rodičia nesmú biť svoje deti, preto z nich vyrastajú neuveriteľní tupci, ktorí sú bez výchovy. To presne vidieť na správaní sa týchto školákov, či napríklad u jeho brata Juda. Nájdu sa aj výnimky, ale koľko ? Billy nie je žiadne neviniatko, ale prostredie ho transformuje do aktuálnej podoby, no, s Kesom je úplne iný človek. Britský režisér Ken Loach je LEGENDA britských ostrovov, už skoro pred pol storočím nakrútil tento výnimočný, sociálny film, ktorý sa zaradil medzi domácke filmové klasiky !!! A len nedávno som videl od neho Ja, Daniel Blake, čiže je to každému, hádam jasné, čo mám na mysli, keď sa vysloví jeho meno i priezvisko ? KES je typom snímku, ktorý si berie na paškál, ako sa žije v Anglicku, konkrétne, z tých čias, z konca 60. rokov, je to aj podľa knihy, ale viac - menej, som sa stotožnil s týmito nepríjemnými obrazmi. ()
Bieda spoločnosti, školských pomerov, rodinného zázemia. Nekompromisný film. A pritom tak poetický, nežný, slobodomyseľný a smutno-vtipný. ()
Nenechte se mýlit ČB fotkami v galerii. Film je barevný. ()
Film, ktorý neprehovára len do duše, ale aj z duše. Niečo, čo má hodnotu a niečo, čo má dosah. Ujasníme si to. Nikto by zrejme nechcel mať život ako mladý Billy ´´Casper´´. Ukradnutá mladosť a nepochopenie v jeho osobu. Ken Loach natočil film, ktorý sa ma dotkol a cítil som v mnohých jeho častiach určitú ľútosť. Možno je človeku umožnené, mať na výber, ale nie vždy sa to deje podľa predstáv. A to je skutočná podstata života. ()
,,...DÚFAM, ŽE TOHO VTÁKA BUDEM MAŤ DNES PRED SEBOU. A BEZ PERIA!" __ Nielen silná sociálna dráma, ale i hlboko ľudský príbeh. Ak sa vraví o psovi ako o najlepšom priateľovi človeka, tak v tomto filme to určite neplatí. Dnes by Kes zrejme svojim baníckym prostredím v ktorom sa odohráva určite pripomenula Billyho Elliota (čo bol aj môj prípad), pričom sa však tématicky jedná o značne odlišné snímky. Čím ma zaujal predovšetkým bolo, že i keď sa jedná o pomerne jednoduchý dej, bol mnohovrstvovo vystavaný. Sú tu ťažké životné podmienky biednych baníkov, rodinné vzťahy, nájde sa tu však ale i šikana alebo nepochopené búrenie beatovej generácie. Samotný príbeh cvičenia poštôľky je to dosť v úzadí a tieto scény by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky. Sú však o to pôsobivejšie. Záver filmu sa dá trocha predpokladať, aj tak bol však zdrvujúci. ()
Vzpomínka na moje celkem těžké dětství, kdy jsem si říkal, jak mě všude šikanují, ve škole si na mě zasedli a doma mě bijí. Po tom, co jsem dokoukal tenhle film mám pocit, jako by sem si svoje dětství prožil v bavlnce, jakou by mi mohl Billy Casper hodně závidět. ()
Syrové ()
Skvělý film. Nejraději mám scénu, v níž Billy před třídou vypráví o Kes a jeho učitel se pak na něj přijde podívat, jak ji cvičí. ()
Prostredím a spôsobom vizuálneho opisovania, je to underground. Ale Loach s Mengesom dokázali z inak banálnych každodenností vštiepiť jednotlivým sekvenciám vysoko umelecký náhľad. Málokomu sa to podarí v takých inštanciách a odovzdávať plody poznania skrz cyklické, štylizované zábery vidieka - ako dáky magnetický vnem. Zaujímavé sú aj tie dynamickejšie, ťahané šoty, ktoré síce režisér tak často nepoužil, ale ak áno, väčšinou sa mu podarilo uzurpovať takú tú pocitovosť tunelového videnia nielen postavám, ktoré ním prechádzajú, ale aj bezprostrednému divákovi - pozorovateľovi. Čo sa týka dispozičnej výbavy, postavy sú rovnocenné v zmysle priestoru, rozhodne však komplikované a agresívne (so sklonmi k šikanii) a to jak medzi mladými, tak i v prostredí dospelých "intelektuálov". Opäť raz je teda názov diela symbolikou. Kes je jastrab, nevinný ako jeho priateľ Bill, oboch spája len vzájomný rešpekt, ktorý im okolitý svet inak neposkytne. Skrátka bezpátosný, ťaživý a bezprostredný zážitok, ktorého jedinou heroizáciou je schopnosť mladého chlapca vzdorovať v tomto pekle. Pekle, kde vás nečaká žiadna útecha, kde niet jediného náznaku prechodu zázračnej brány nádeje, do ktorej vo veľkej väčšine filmov tvorcovia hrdinom aspoň umožnia dotyk s touto hranou spásy. V Kesovi nič také neexistuje: http://www.9em.sk/britsky-film-kes/ ()
Vyrůstat v tomhle prostředí a v tomhle vzdělávacím systému, tak člověku prostě jebne. Když vidím podobné filmy, tak si vždycky říkám, jaké jsem měl štěstí, že jsem měl vždycky rodiče, kteří mi dávali lásku a kteří se o mě starali. Hlavní hrdina tohle má, ale ve velmi pokroucené podobě. A pak má ještě tragický osud, u kterého si jen můžete domýšlet, jak se zvrtne. Drsné, bohužel jen proto, že se lidé chovají jako hovada. ()
Syrové sociální drama natočené s chladným odstupem. 1) Konec filmu vypadá jako konec vyučovací hodiny ve škole. Zazvoní a všichni rychle prchají. Na rozdíl od dětí při vyučování se však tvůrci k filmu po závěrečné scéně už nevrátí. 2) Vynikající 16letý David Bradley (Billy) zde začal svou kariéru televizního herce stejně jako 18letý Freddie Fletcher (Billův bratr Jud). 3) Výstižný koment: liborek_. ()
Neradostné dětství a dospívání v chudém koutě Anglie, kde není moc naděje na něco lepšího v životě než jen do práce a z práce, pak si zajít na pivo a prakticky na všechno kašlat, protože stejně nic nemá cenu. A když se naděje objeví, třeba v podobě poštolky, tak ta nemá šanci proti prostředí okolo, které jen ubíjí a ubíjí. Zdařilé sociálně kritické drama, v němž mi ale některé scény vadily tím, že byly točeny až amatérským způsobem, což by nevadilo v případě, že by tak byl natočený celý film a ne jen kousky. ()
Na rozdíl od jiných (většinou pozdějších) režisérů zabývajících se dospíváním a s ní spojenou šikanou, si Ken Loach (podobně jako Kes) zachovává nestrannost, nevede diváka k jednostranným sympatiím a tak ani k následným soudům. Říká: takhle to bylo, tohle jsem si vzal z Hinesovy knihy, a takhle jsem to natočil. Je jedno zda šlo o poštolku nebo sokola, šlo o zvíře, k nimž měl Billy vždycky blízko, a k nimž měl mnohem větší důvěru než k lidem. A sám takové zvíře byl nebo se jím stával. Billy byl ve věku, kdy se musí něčím "stát", úředníkem či horníkem, on se ale chce stát zvířetem, nebo alespoň být s ním, žít mezi nimi. Nejde o žádnou zvlášnost, mnohým se to podaří. ()
Reziser Ken Loach /Jmenuji se Joe/ natocil vcelku nudny a dost priemerny film o kamaratstve Billy Caspera s akousi faunou. Fauna je na urovni, fakt pohlad na cviciacu faunu je pre mna zaujimavy, nekecam. Chyba vsak vyraznejsi pribeh, dialogy nic moc a herci su absolutne neznami. 50 % ()
Související novinky
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)
Obligátní pochvala na úvod: Kes (1969), jeden z deseti nejlepších britských filmů dvacátého století (zcela právem!) dle Britského filmového institutu a zde na čsfd k prosinci 2022 nejlépe hodnocený film nestora britského sociálního filmu Kena Loache, cením mimo jiné pro suverénní herecký výkon Davida Bradleyho v roli dospívajícího Billyho (blížence a soujmenovce dalšího velkého malého Billyho britského filmu – Billyho Elliota). Není to vůbec samozřejmost, že vám dítě (nic ve zlém – s přirozenými sklony k přehrávání a nedisciplinovanosti a nevyzrálým rozumem pro složitosti dospěláckého světa) zahraje tyhle těžké party spolehlivě, a když už se to povede, dotýkáte se filmového nebe, jelikož nic není tak obdivuhodné jako dítě hrající jako bůh! Jinak je pro mě Kes of course důležitým filmem pro svá bolavá témata, podána nevtíravě, bez patosu a (sebe)dojímání. A co že jsou ona témata a jaká že je podoba jejich podání? a) Dozrávání pro svět, který citlivému, vitálnímu jedinci skrze pražádnou podporu rodiny (absentující matka a sadistický starší bratr) a školy (viz níže) nenabízí budoucnost, kterou by si pro svůj zápal, pro nadšení, jež dokáže vyvinout, zasloužil (vychovat ho kupř. pro chovatelství, při troše štěstí třeba i pro veterinární lékařství), resp. tento svět tomuto jedinci nenabízí dokonce žádnou budoucnost (leda ubíjející práci v dole). Přesto však – (a)nebo možná právě – nelze tento předstupeň dospělosti brát za nešťastné období, vnímat ho apokalypticky (po jistém momentě už nezbude nic, než pohyb z práce do práce s občasnými přestávkami ke spánku a k utápěni žalu ve flašce, případně hospodské či domácí agresi), ba naopak, pro vztah k poštolce Kes se zdá, že se Billymu, onomu citlivému a energickému chlapci, podařilo najít místo, v němž se člověk plně stává člověkem, místo, skrze nějž člověk jakožto živočišná bytost nejen hovadsky přežívá, ale plně realizuje své lidství (i naprostý chudák či bezperspektivní jedinec může zakoušet všem otevřenou zázračnost – či méně religiózně – krásu stvoření/bytí). Kéž by to mohlo trvat věčně! b) Druhým tématem, které mě maximálně oslovilo je role vzdělávacích ústavů v životě lidském. Loach přichází s negativistickým pohledem (ne tak netypickému pro britský film, viz kupř. film L. Andersona If...), blížícímu se teoretickému náhledu francouzského marxisticky orientovaného filosofa Louise Althussera (Ideology and Ideological State Apparatuses). Jako by úkolem školy bylo vychovat poslušného, nemyslícího, nebouřícího se ovčana (sic!), hrdého, že svůj čas tráví v práci, která ho nebaví, pod bičem reprodukčního rozkazu přivést na svět další nešťastnou bytost, a hlavně vzorně platícího složenky a daně! Až na výjimky (Mr. Farthing) zde nenarazíte na pedagogy, které byste zajímali jakožto bytosti s individuálními vlohy a individuálními problémy, kteří by to s vámi mysleli skutečně dobře, naopak, většina z učitelů si na vás bude léčit své komplexy (tělocvikář Mr. Sugden; památná sekvence z hodiny tělesné výchovy a sprch; jak se říká – a v tomto filmu se to neoddiskutovatelně stává pravdou – kdo nic neumí, učí, kdo neumí učit, učí tělocvik) nebo vás budou předsudečně, ideologicky nenávidět (ředitel Mr. Gryce, který je schopen – v další památné scéně – SPOILER rákoskou potrestat dokonce chlapce, který mu pouze přinesl vzkaz SPOILER). Nelze se nedivit záškolákům aneb Všechno, co potřebuju znát, mě naučilo sokolnictví! [22.2.2022, 12.12.2022] () (méně) (více)