Mephisto
Mephisto
Mephisto
Mefisto
Mephisto
Režie:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrají:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (více)Obsahy(1)
Chce hrát za každou cenu, svou tvář přitom ztrácí na jevišti i v životě. Je nepopiratelné, že filmem Mefisto, natočeným podle stejnojmenného románu Klause Manna, syna Thomase Manna, dosáhl maďarský režisér István Szabó jeden z vrcholů své tvorby. Vypráví příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena, podléhajícího bezmezné ctižádosti, které obětuje své morální zásady, politické přesvědčení, umělecké ambice, osobní život. Marně se klame iluzí, že ve zvráceném totalitním světě by mohl kolem sebe vytvořit klidný ostrov umění. Na vrcholu společenského vzestupu je Hofgen osamoceným a vnitřně rozpolceným mužem, vydaným na milost a nemilost nacistické moci, které sloužil… Film získal Oscara za nejlepší zahraniční film. A na XXXIV. MFF v Cannes 1981 obdržel Cenu za nejlepší scénář a Cenu FIPRESCI, kromě toho mu patří řada dalších prestižních uznání. Snímek vykresluje především obraz kariéristického umělce, který je ochoten spojit svůj osud s nacisty, ale také zachycuje v širokém záběru politické události v Německu v třicátých letech. Na filmu je pozoruhodná kamera Lájose Koltaie, pracující se světlem ve stylu německého expresionismu, i režie, stavící na dynamickém tempu, v němž rozehrává scény plné napětí a na působivém vedení hereckých představitelů. Z velkého počtu výborných interpretů vystupuje do popředí představitel titulní role, vídeňský herec Klaus Maria Brandauer, strhující svým vynikajícím a přesvědčivým výkonem. (Česká televize)
(více)Recenze (142)
Ohromná látka, ohromující scénář a vždy monumentální a diváka poutající tématika - herec v konfrontaci s reálným světem, herec chovající se mimo jeviště stejně, jako kdyby byl na jevišti, herec - jehož jediným smyslem života je hrát. A to i za předpokladu, že pro hraní nejsou ideální politické podmínky, nebo dokonce samotná podstata hraní se změní v jednostrannou propagandu. Co vše dokáže talentovaný umělec obětovat pro krásu svého umění? Co vše otětovala a zároveň získala Lída Baarová, když vstupovala do mileneckého vztahu s Goebbelsem, předvídala Mandlová, že po léta války pro ni budou kariérním vrcholem a pak bude následovat zavržení, byla Helena Vondráčková vypočítavá, když mlčenlivě přihlížela pádu své kolegyně Marty Kubišové a naplno se vrhla do normalizačního umění? Tyto otázky se budou vždy klást, ale nikdy nedostaneme jednoznačné odpovědi. Tato tématika musela být zfilmována, dostala skvělého režiséra, poměrně dobré herce, vysoký rozpočet, vynikající kostýmy a masky - musím se však přiznat, k dokonalosti mi pořád něco chybí. Z takto dokonalé látky se dalo vytřískat ještě mnohem více. Mnohem více umění, mnohem více kolaborace, mnohem více ztráty iluzí... ()
Je to první film Isztvána Szabó, který jsem viděl, takže nedovedu posoudit, jestli zde nějak potlačil svůj autorský rukopis, převedení knihy Klause Manna na plátno je to však dosti otrocké, což by až tak nevadilo, kdyby nemuselo být logicky také notně kráceno. Některé dialogy jsou z knihy doslovně opsány, kvůli vynechání jiných pak pozbývají poněkud smyslu. Například debata Hendrika s Barabarou o ranní projížďce na koni či o způsobu snídání vajec je zbytečná, když se ve filmu příliš nedozvíme o tom, jak moc se Hendrik styděl za svůj prostý původ a jak moc ho dráždila Barbara a její příbuzenstvo (hlavně babička) pro svoje patricijské způsoby. Vztah Hendrika a Julliety je pro knihu možná klíčový, ve filmu jsem vůbec nepochopil jeho význam (Szabó se nebál ukázat Juliettu několikrát nahou, ale netroufl si ani neznačit zaměření jejich sexuálních hrátek). A největším problémem na závěr je sám představitel titulní role Klaus Maria Brandauer. Nezávidím mu, postava Hendrika je opravdu mimořádně obtížná - měl by být naprosto okouzlující na jevišti a v civilu se ztrácet ve svých rolích v občasné zoufalé snaze udělat alespoň jedno autentické gesto. Brandauer bohužel skončil u hysterického přehrávání (což by asi skončila většina herců, taky si moc nedovedu představit, kdo by to zvládl). Naopak se mi líbil českým divákům známý Gyorgy Cserhalmi, jehož postava mě v knize nakonec nejvíc dojala a on jí ztvárnil přesně a představitel Goringa, který tu podal ze všech zúčastněných nejlepší výkon. Sečteno podtrženo - jako adaptace knihy dvě hvězdičky, film sám o sobě tři až čtyři. ()
viděno ve zkrácené verzi ()
Dlhá cesta z lokálneho divadla až do veľkej politiky plná kompromisov. Keď si postava s rozhodnutím nie je istá, poradí sa originálnym spôsobom vo forme monológu akoby s divákom a my mu dáme za pravdu. Nemá tých rozhodnutí málo, doba nástupu nacizmu je krutá. Výkon hlavného predstaviteľa je bezpochyby úžasný, len to niekedy mohlo byť rýchlejšie, hlavne keď bolo občas divadelných scén príliš a zabrali priveľa času. –––– Když tak cítíte, co je to zdravý životní postoj, tak co dělá ta černoška v Berlíně? Mefisto, to je prznění rasy! Neměl byste mít doma ani její fotografii. –––– Co chtějí? Co ode mně chtějí? Já jsem jenom herec. ()
...ale proč máte tak měkký stisk ruky...? .... Geniální.... ()
Koľkokrát zradíš, aby si prežil? Predávaš svoju tvár a s ňou strácaš aj kúsok po kúsku svoju dušu. Dostaneš za to pozornosť, s ňou aj nepokoj, prepychový dom, ale nie domov, slávu, ale nie rešpekt, veľa žien, ale žiadnu lásku. Aj taký asi bol život v nacistickom Nemecku. Skvelý Klaus Maria Brandauer v úlohe nejasného charakteru herca, ktorý v sebe potláča hodnoty, aby žil. ()
27. 11. 2012 (337.); velice šikovný ,,Mefisto" ()
Tento film vás donutí zamyslet se. Neuvěřitelný výkon Brandauera. Vnitřní boj hlavního hrdiny s tím, kým vlastně je a kam až lze zajít. Lhát sám sobě, kvůli vlastnímu prospěchu, je zároveň otázkou asi pro každého člověka. Chceme být sami sebou nebo jen loutkami mocných? ()
až uvidím v originálním znění, nejspíš přidám poslední hvězdičku..:) ()
Velmi uvěřitelně natočené pocity a pohnutky osob, které kolaborovaly s nacistickým režimem, osob, které se bály ztráty svého postavení ve společnosti i na světě a tak se raději podřídily okolnímu marasmu ale přesto odmítaly přijmout odpovědnost za své činy a odevzdanou podporu. Snímek je navíc obohacen výrazným hereckým výkonem hlavního hrdiny. Přiznám se, že prvních 40 minut jsem se nudila, ale poté to nabylo spád... ()
Tu sa stretlo naraz príliš veľa vecí, ktoré ma odpudzujú: 1. politika nasilu pchaná do umenia 2. prázdne pózy a frázy, ktoré majú pôsobiť vznešene 3. kabaretný spôsob divadla 4. neatraktívny, televízny vzhľad 5. dychovka, fašisti, nemčina. S čímkoľvek zo spomínaného sa viem jednotlivo vysporiadať, ale pri takejto hromadnej kombinácií bolo sledovanie tohto filmu pre mňa utrpením. Posolstvo filmu je iste chvályhodné, uznávam, že aj takéto politické filmy sú v rámci osvety potrebné (kiež by neboli), hoci politické filmy veľmi nemám rád. Keď ale z hlbokej šede za dve a pol hodiny vyskočí iba pár silnejších scén, ktoré by sa dali zrátať na prstoch jednej ruky, niečo nie je v poriadku. Ale musím uznať, že Brandauer bol v tej roli výborný, presvedčivo zahral dilemu umelca slúžiaceho zločineckému režimu, ktorý neustále musel svoje svedomie presvedčovať, že umenie je samostatný svet, úplne mimo akéhokoľvek politického systému. Za zmienku ešte stojí dobre naznačená dusná atmosféra strachu vyvolaná fašizmom, ktorý veľmi pôsobivo predstavoval Rolf Hoppe v roli generála. ()
příběh o nejednoznačném (a skvěle zahraném) hrdinovi, který klade řadu otázek, na něž v současnosti naštěstí člověk nemusí odpovídat ... P.S. označovat první půlku filmu za "docela nudnou" mi připadá jako označovat nacistickou éru za "docela nudnou" do září 1939, teprve pak už trochu "zajímavější" ()
Typická ukázka velké pýchy u dost namyšleného člověka a co to udělá sním a co to udělá jeho blízkým. Zajímavý snímek nevšedního námětu, který určitě zaujme jak výborným hereckým výkonem hlavní postavy, tak i skvělé kamery a režie. Je to vlastně jako ze života, děláme celý život velkou chybu, kterou si uvědomíme až když už je pozdě. ()
Pusobive teatralnosti ohleduplne uvedomeleho jevistaka, ktery se sebestredne smeje a ohyba i v nacistickem zakulisi. ()
Hendrik Hofgen, slaboch, přisluhovač, kariérista, ale především herec - jak moc je toto často opakované slovo důležité, vůbec když je použito v "té" větě. I díky ní svoji proměnu vlastně nikdy nedokončí, pouze koná to dobré pro sebe a když to někde občas nevyjde, chvíli jakoby tomu ani nemůže uvěřit, stáhne se a zase pomalu vyšlapává cestu na výslunní, či do reflektorů? Hm... Je tu hned několik výborně napsaných postav, ale Hendrik Hofgen samozřejmě všechny převyšuje, je to jeho film. To je možná v některých částech lehce ke škodě, třeba takový příběh černošské učitelky tance, by mě zajímal velmi. Sice tu je, ale zase pouze jako doplněk pro Hendrika, obzvlášť první společná scéna, o něm řekne mnohé. Ale zpět k reflektorům, tedy závěru. Pro příběh Mefista dokonalé všeříkající vyústění, přesto bych mu rád ještě pár minut dopřál, třeba i na úkor předešlého děje, který by těch několik málo minut postrádat mohl. Takto vidím vrchol filmu jinde, Hamlet a závěrečná děkovačka, pohledy Hendrika a maršála, atmosféra by se dala krájet. Ještě nutno něco málo dodat: Klaus Maria Brandauer v životní formě a István Szabó krom jiného dokonale zfilmoval nelehkou dobu, v níž se příběh odehrává. A když už jsem u té doby zaujalo mě, že ve filmu nebyl ani jeden "pozdrav", dokonce nepadlo ani jméno... snad jen označení šašek. 80% ()
Film Mefisto byl prvním snímkem tohoto režiséra, který jsem viděla a byl pro mě zároveň velkým zklamáním. Díky komentářům k tomuto filmu jsem očekávala něco výjimečného. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem ale bohužel naprosto demotivovaná přečíst si i knižní předlohu. Snímek ve mně nezanechal žádnou stopu a myslím si, že ani skvělý herecký výkon Klause M. Brandauera nemůže změnit můj názor na celkový pocit z tohoto filmu. Film byl na můj vkus zbytečně dlouhý, většina scén byla zdlouhavá, bez dynamiky. Jedno klišé střídalo druhé a nic objevného na diváka nečekalo. Pohled na nacismus byl podle mého názoru ztvárněn spíš jako karikatura, než jako něco, čeho by se měl člověk obávat, z čeho by měl divákovi běhat mráz po zádech. Většina scén byla podána polopaticky – bez jakéhokoli prostoru pro spekulace a fantazii, děj byl předem odhadnutelný. Závěr filmu (a tedy i ona „slavná scéna“) působila v rámci celého filmu jaksi nepatřičně a to právě proto, že se vymykala z celkové atmosféry a zpracování snímku. Vedle Spalovače mrtvol, který zkoumá jak psychologii hlavní postavy, tak i dobu, ve které se děj tohoto snímku odehrává, je pro mě Mefisto naprostým propadákem. ()
Hendrika Hofgen jest hercem, který kvůli charakterové vadě (snad zbabělosti, snad pohodlnosti, snad kariérismu či neschopnosti přijmout realitu) odmítá zaujmout žádoucí stanovisko a namísto toho se klame frázemi typu "umění je povzneseno nad všechny režimy" ačkoliv umění, které má reprezentovat stále více podléhá diktátu totality. --- Ač je tento příběh o herci kolaborantovi zajímavý a stojí na nosném tématu, tak nedovede strhnout, páč strádá v jiných aspektech. Ptám se sám sebe, čím to je, že film není tak poutavý, čím to bylo, že mne nudil a já na něj koukal spíše z povinnosti než z radosti? Film nepochybně má jisté vysoké kvality a hodnotu, kvůli němuž ho vyhledala jistá skupina lidí. Troufám si však tvrdit, že většina lidé by tento film neshledala tak skvělým, právě proto, že nedokáže strhnout. Dle mého to leží ve zpracování, které nikterak nevzbuzuje atmosféru. Koukáme sice na poctivé kulisy a kvalitní herectví, ale natočeno je to poměrně sterilně, až televizně. Technické zpracování tedy diváka nepřekvapuje, nikterak nestimuluje a nevytváří jistou hloubku a poutavost, která by diváka svým zábavnostním rozměrem více vtáhla do oné ideové hodnoty díla (tématu, myšlenek). Když dílo má hodnotu, ale nebaví (v širším slova smyslu, bavit může i depresivní film), tak ona hodnota není divákovi zprostředkována v její plnosti a síle. Aspekt zábavnosti je mostem mezi hodnotou díla a diváckým srozuměním. Přirozeně je pak i žádoucí, aby umění bavilo. Vše nutně bavit nemůže, ale umění. Má tu výsadu, že ano a ještě k tomu je to u něj žádoucí. Kvůli této tvůrčí nedostatečnosti nebylo dosaženo plnosti různých rovin, které utváří kvalitativní úroveň filmu. Například šlo lépe fázavat a prokreslovat nastupující hrůzu z nastupující totality a důsledků, které má takový systém na své občany. Dále to mohlo být více psychologické. Některé monology nebo dialogy zazáří, ale je jich málo a často jsem si říkal, že se nezajímavé postavy zdlouhavě a nudně baví o něčem, co nemusím poslouchat. Scénář rovněž potřeboval vybrousit. Každý dialog v ideálním případě má mít smysl a o něčem vypovídat na několika rovinách. --- Pro srovnání se doporučuji podívat na jiný film o tápajícím umělci, All That Jazz z roku 1979. Film má podobně vysoké hodnocení a hodnotilo ho zde o 300 lidí víc. Ve zkoušce časem však dle mého soudu uspěl zcela. Oba točili film založený na kvalitním námětu, ale ačkoliv se Fosse námět nedotýká zkušenosti tolika lidí, tak narozdíl od Száby dokázal překvapovat střihem, kamerou, dialogem, rovinami vyprávění a jeho dílo z toho podle mě vyšlo mnohonásobně lépe. ()
wow! Okamžitě mazejte do nejbližší půjčovny nebo do levnejch knih a puste si to. ()
Höfgenova postava mi stejně jako Shadwellovi připomněla Oskara Schindlera. Brandauer naprosto oslňuje a navnadil mě tak i na další role "své" trilogie: Hanussena a Plukovníka Redla. Filmovému Mefistovi ale v mých očích schází nějaká naprosto výjimečná, nezapomenutelná scéna - divák tím tak nějak propluje a jediné, co ho sem tam vytrhne jsou vzrušené výstupy hlavního hrdiny. Na Mannovu předlohu se chystám. BTW, György Cserhalmi vypadal o 20 let později v Želarech teda mnooohem lépe. ()
Tento film to je hlavně K.M. Brandauer, na něm to stojí a padá...sledujeme příběh narcistického herce, který touží jen a především po slávě a pro tu je ochoten podepsat i smlouvu s ďáblem v podobě kancléře. Filmu ublížila hlavně délka a pomalá gradace. K.M.Brandauerovi nelze nic vytknout...jeho "ale já jsem jen herec" vystihuje alibismus hlavního hrdiny více než výstižně. O jak mylný výrok se jedná Vám nemusím vysvětlovat... ()