Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Velký skladatel mezi dvěma ženami a Bohem. Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka. Krátce po premiéře Novosvětské symfonie v roce 1894 se Antonín Dvořák vrací z Ameriky domů. Je mu třiapadesát let a je na vrcholu slávy. Cítí svou tvůrčí sílu a s upřímnou úctou vnímá ten Boží dar, díky kterému se mu v hlavě rodí stále nové geniální nápady. Ale přesto, někde hluboko uvnitř, má strach. V kapse jeho vesty je ohmataný dopis, který přišel z Čech do Ameriky a o kterém ví jen on – a ta druhá. Dvořákův život je v něčem až božsky jednoduchý, v jiném naopak mimořádně složitý. K tomu druhému patří i ten zvláštní trojúhelník jeho vztahů: dvě ženy – manželka Anna a její sestra, hraběnka Josefína Kounicová. Nedá se říci, že jednu si vzal a druhou miloval, lidské vztahy jsou složitější, ale to staré napětí pořád trvá. Jen si na něj už zvykli a přestali ho cítit. Josefína je jeho múza, nikdy nenaplněná láska. Dokonalá dáma, herečka i šlechtična. Krásná, duchaplná a sebejistá. Její sestra Anna vedle ní vždy působila trochu jako Popelka, ale přesto právě ona vyhrála. Dala Dvořákovi devět dětí a dokonalé zázemí. Teď ale dostal dopis. Josefína píše, že je vážně nemocná, a možná už to nebude dlouho trvat... A tak Dvořák nemešká. Nevrací se z Ameriky na prázdniny, je to právě ta úzkostná otázka o třiceti letech nenaplněného vztahu, co ho žene domů. Nežije vlastně celá ta léta jen mechanicky? Jen proto, že to tak vyšlo a že se to tak dělá? Neměl by, proti všem konvencím, rozbít všechny vazby a poslechnout svoje srdce? Poprvé a opravdově? A co cena? Za všechno v životě se přece platí. Je opravdu připraven zaplatit za rozhodnutí, které rozvrátí božský pořádek jeho soukromého vesmíru? (Česká televize)

(více)

Recenze (89)

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Filmů o Antonínu Dvořákovi je jako šafránu a za každý nový přírůstek do té malé rodin(k)y jsem rád. Takže to bychom měli první plus pro Americké dopisy. Dalšími budiž přesné herecké výkony Hynka Čermáka (scéna, v níž péruje Josefa Suka a vzápětí si ho udobřuje doutníkem, se mi líbila asi nejvíce) a Petry Špalkové, výprava, příjemně zvláštní nálada filmu a myslím že i poměrně věrné vyobrazení většiny postav. Velké minus je ovšem jedna opravdu důležité historická bota. Ve filmu je velmi sugestivně zobrazena smrt Dvořákových dětí, scénář na ni klade velký důraz a je působivá... Jenže ji zcela shodí popletené příčiny smrti malého Otíka a Růženky. Otík zemřel poté, co vypil fosforový roztok na domácí výrobu sirek, Růženka na neštovice. Ne opačně, jak tvrdí scénář. A to je zkrátka taková ostuda... A přitom zbytečná... Že veškeré další nedostatky jsou malicherné (že citát o všech symfoniích za vynález lokomotivy říkal Dvořák jindy a někomu jinému, že dopis, kolem kterého se všechno točí, ve skutečnosti neexistoval a netuším, proč si ho Petr Zikmund vůbec vymýšlel...) a můžu je přehlédnout. Tak zásadní faktickou chybu ale ne. Bohužel. A tak stále čekám na výborný film o Dvořákovi. Nejblíže mu pořád je Vláčilův Koncert na konci léta. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Hynek Čermák překvapil sílou hlasu. Začátek byl víc chaotický, rozjezd pomalý. Trochu se tlačilo na pilu. Velký důraz se klad na vztah Antonína k Josefíně. (Nesrovnalosti. v historických faktech - na neštovice zemřela Růženka, na otravu fosforem Otakar.) Dvořákova osobnost byla vykreslena celkem věrně. Dvořák Hynka Čermáka byl plnokrevný, nabručený, zraněný a zadumaný. Koresponduje mi to i s výkonem jeho hereckého kolegy Josefa Vinkláře. Nechci nijak snižovat tento počin nějakým srovnáváním, natočit slušný životipisný film není snadné. Ocenila jsem nový vhled do Dvořákova nitra. Celkový dojem pozitivní. ()

Reklama

cheyene 

všechny recenze uživatele

Film o jednom z největších skladatelů hudebního romantismu, resp. všech dob, bych si asi představoval poněkud jinak. Chápu záměr tvůrců zaměřit se na vztah Dvořáka k jeho švagrové, avšak celkové pojetí se mi nelíbilo a spíše mi vyznívalo jako nepovedená komedie. Nejlepší na celém počinu byl herecký výkon Hynka Čermáka (a jeho podoba ke skladateli) a nad tím vším vyčnívala samotná hudba Antonína Dvořáka, kterou, když si ji budu chtít vychutnat, si pustím bez vizuálního doprovodu, jenž natočil Jaroslav Brabec. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Záživné asi jako den ze života šneka. Všechno mimo příběh bylo profi od hereckých výkonů po kostýmky i když trošku jsem měl problém s dialogy, nechce se mě věřit, že Antonín a spol. mluvili jako já. Ovšem způsob vyprávění byl fakt na štýru. Suk dostával od Antonína docela sodu asi bych uvítal víc ošetřenou hudební linii příběhu než šikanu Suka. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Scénárista svůj výtvor posadil jednou zadnicí na několik židlí. Ve snaze zobrazit mnoho věcí najednou jsou nakonec nejsilnějšími okamžiky filmu setkání Dvořáka s J.V. Sládkem a jakž takž ještě láska Otylky k mladému Sukovi. Dvořákova manželská krize, syndrom vyhoření, vztah k Bohu a především platonická láska ke své múze (avizovaným americkým dopisům se film skutečně věnuje jen z části) nejsou potřebně rozvinuty a v žádném směru nedojdou k svému naplnění. Výsledný dojem tak zachraňuje herecké obsazení, především Hynek Čermák se do Antonína Dvořáka doslova převtělil. 60%. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (3)

  • Ve filmu si zahrál také Antonín Dvořák III., skladatelův vnuk. Na zámku Vysoká jej můžeme vidět nejprve jako jednoho z posluchačů Josefa Václava Sládka, poté i na společné fotografii. (D.Moore)
  • Členové kapely, která v Praze vítá A. Dvořáka, jsou ve skutečnosti profesionálními hudebníky. (HJ-FILIP)

Reklama

Reklama