Lída Baarová

Porovnám-li recenze, tak s Mirkou se prakticky shoduji na rozdíl od toporné rádobypohádkové kritiky Kabáta. Dlouho jsem nezažil téměř vyprodané kino. Diváci se rozhodně filmu nevysmívali, ale smáli se při scénách, kdy se to dalo očekávat ("Bééé!"). Líbilo se mi korzování Lídy s matkou Berlínem. Z dalších dvou scén, kdy Lída putuje berlínskými ulicemi, ale už v době běsnění, byla působivější křišťálová noc. Renč je rutinér a většina jeho filmů (ne televizní tvorba!) mě nezklamala. Oheň jsem vnímal metaforicky, takže mi nijak nerušil způsob podání příběhu. Za nejsilnější scény považuji všechny s Goebblesovou manželkou (Lenka Vlasáková hrála přesvědčivě; při vodních hrátkách pobavila jazyková hravost) a situace, kdy byla Lída (z)raněná - útěk do Fröhlicha a Pankrác. Především ve vězeňském prostředí našla Táňa polohu z Kousku nebe. Velmi dobře do děje zapadla i postava filmového poskoka. Platonicky zamilovaného ochránce zvládl Mádl bez problémů. Film mě motivoval znovu otevřít Škvoreckého přepis vzpomínek Lídy Baarové Útěky. Neodvažuji soudit Lídu Baarovou, považuji ji za skvělou herečku a vypravěčku. Možná při snaze vytěsniť osudných pár let svého života vytvořila obraz, který dál novináři šířili. I v Renčově snímku v závěru říká, že rozhovor s diplomantkou byl možná její poslední rolí a že příběhy si lidé různě upravují. Pokud Lída upravila vzpomínky na nacistické pohlaváry tak jako na prázdniny u prarodičů ("Na zahradě běhali ježci s jablíčky." :-D), kdo ví, jak všechno vlastně bylo. Ve srovnání s filmem Dívka tvých snů Renčův film pokulhává víc než Goebbles. (30.01.2016)

Mluvit o kráse Baarové bylo by nošením dříví do lesa. Není tedy divu, že budí pozornost. Proč jsem šel na film o Baarové? Samozřejmě jsem neočekával od toho kdovíjaký umělecký zážitek. Udivilo mne tolik kritiky. Možná jsou kladena měřítka kritiky tohoto filmového zpracování příliš předpojatě. Ano, film mohl být vynalézavější, výpravnější a zdaleka nevytěžil všechny možnosti. Je film opravdu tak špatný? Domnívám se, že při vší problematičnosti nikoli. Čekal jsem větší průšvih. Za prvé, vykreslit všechny trampoty Baarové do filmové podoby na ploše jednoho celovečerního filmu je o to těžší, že bylo třeba vyškrtnout i postavy, které v jejím životě hrály dosti důležitou roli. A za druhé mnohdy stačí do jisté míry ke kritice třeba i osobní averze k tvůrci filmu, který je nemálo lidem solí v očích. Renče vlastně také moc nemusím, ale ostatně fakt, že lidi přivést do kin umí, je dost výmluvný. Co se dabingu týče, tak jemný hlas Preisse jakožto Goebbelse nebyl zrovna nejlepší přínos, nepochybně to působilo poněkud divně. Co herců se týká, tak ostřílený herec Markovics, který dostává slušný prostor, také nijak zvlášť neexceloval v roli hlavního nacistického ideologa Goebbelse. Pavel Kříž nebyla špatná volba, vdechl postavě Hitlera zvláštní až pitoreskní rozměr. Pauhofová, ano je hezká a strhává největší pozornost na sebe, ale ve své podstatě má velmi málo společného s herectvím Baarové. Burkhard v roli Fröhlicha, je přesvědčivý, dobře zahrál, ale také mu to sekne. Zbývá pár slov o samotném filmu. Časové rozpětí několika let ve scénách nevadilo, dramatický efekt to má docela slušný. První polovina filmu je výrazně lepší než zbytek. Kolorit doby za ty prachy bych si uměl představit i lepší. Pro mne nehraje roli a je mi jedno, jestli má ten film žánrově vysokou laťku nebo nízkou laťku, ani tentokrát tomu nebylo jinak. A tak řekl bych, že ten večer s Baarovou nebyl zas až tak špatný, jak se ze začátku zdálo. (30.07.2016)

Prázdná bublina, dokonale zmáknuté bulvární PR a zoufalá zpráva o stavu tuzemské kinematografie v jednom. Šel jsem do toho s předsudky, ale i tak mě překvapilo, jak hrozně moc plytké to ve výsledku je. Ani náznak snahy proniknout některé z postav pod kůži. Hubač s Renčem se vezou na primitivní vlně, která sleduje Goebbelsovy slizké pohledy a Lídinu bezelstnou naivitu prostinké blbky, přičemž se kolem nich motají mraky vedlejších deklamujících figur, které jsou pro posun děje naprosto nepoužitelné. V celé bezobsažnosti se tak projevuje naplno i Renčova realizační neschopnost, kdy celou primitivnost maskuje kamerovým kýčem, pochybným střihem a podivnou libostí v exploataci, která nadobro nechává propuknout úlevné salvy smíchu. Někdy mě udivuje, kam až vlastně tvůrčí ambice sahají. (16.07.2016)

Nejsem člověkem, který by rád sledoval prvorepublikové filmy. Nejsem ani člověkem, který by o Lídě Baarové věděl něco více než to, co jsem se dozvěděl z dokumentu Zkáza krásou, který jsem viděl před pár měsíci. Ale tenhle náhled do života jedné ženy, herečky, která se zapletla s dějinami, mě dokázal ohromit. Respektive zaujal mě natolik, že nevím, co bych mu vytknul. Jeden pohnutý osud jedné ženy je poutavou sondou do první republiky, a rovněž i do období bezprostředně po skončení 2. světové války. A je mi z toho až smutno. Tenhle film ve mně vyvolal emoce.Vyvolal ve mně i určitou sounáležitost s hlavní hrdinkou. A ukázal mi, jak snadno se člověk zaplete s něčím větším, než je on sám. Nemohu si pomoci, ale jsem nadšený. Vynikající a věrohodné zpracování, perfektní herecké výkony, ani na okamžik jsem se nenudil. Ale přesto mám pocit, že film by si zasloužil ještě pár záběrů na to, jak šla Lída Baarová dál svým životem. Závěrečné textové info mi opravdu nepřišlo dostačující. A myslím, že filmu by slušelo i pár vzpomínkových záběrů na Lídu Baarovou či jejích archivních fotek, třeba během závěrečných titulků. Ale jinak je to dokonalé a dávám lepší čtyři hvězdy. (09.01.2017)

Nechme stranou, že jméno "Lída Baarová" už dávno není jménem herečky, která žila v letech 1914-2000 a působila v kinematografiích ČSR, Německa, Rakouska, Itálie a Španělska, prožila to či ono a na závěr profesní kariéry si ponechala divadlo. "Lída Baarová" je od té doby, co se do jejího života vložil Standa Motl aférou, a od té doby, co se do jejího osudu vložil Filip Renč, společenskou událostí. K uchopení tohoto filmu je klíčem klip Lucie Bílé Když tančí ďábel s andělem, ve kterém zcela nesmyslně tančí Bílá oděná v reminiscenci na Marlene Dietrich čili dekadenci Výmaru a jejími partnerkami jsou Krvinky (!) z muzikálu Dracula. Smysl to nedává, protože Baarová přišla do Německa až po roce 1934 a se světem frivolních, notabene lesbických kabaretů neměla nic společného. Renčova Baarová je určitým průsečíkem mezi Requiem pro panenku a Hlídačem č. 47, což jsou dva momenty, kdy si Renč ve své kariéře uvědomil sílu filmu jako společenské události a sílu dobovky. Dlouhá léta jsem vnímala vlky plky na téma, že si Baarovou natočí Vávra, který už to tedy nestihl, pak se ozvala Pavlásková, že by tu Adinu a tohle je tedy výsledek? Celofánové pozlátko, které nefunguje, bohužel. Umělecká licence je za hranicí uvěřitelnosti a člověk marně hledá kvality v zobrazení vily na Hanspaulce a komedii v přehrávání těch největších drbů z memoárové literatury, kde hrají prim klepy Ljuby Hermanové. Na druhou stranu, osobně je mi to vlastně fuk. O takové Anny Ondrákové se točí filmy už od 70. let a naštěstí se ani kolem jednoho nevytvořila taková hysterie. (24.01.2016)