Dáma ve zlatém

Další podceněný film? Ano, opět se potvrzuje, že na čsfd je většinou banda povrchních pozérů, kteří prostě nedokáží docenit kus skvěle odvedené filmařiny. Woman in Gold je až na pár momentů skvěle načrtaným dramatem, který se opírá především o historické základy a skvělém hereckém výkonu Helen Mirren a Ryana Reynoldse. Film patřičně graduje, má své emotivní chvíle, a až na pár občasných zádrhelů Vás skvěle vtáhne do děje. Film, který si zaslouží vyšší hodnocení než jen průměr. Speciální zmínku v mém komentáři si zaslouží "roličky" Daniela Brühla, Charlese Dance a Katie Holmes, kteří i na velmi malém prostoru odvádějí skvělý výkon. „I ask you only one thing, remember us. Take us with you in your heart and learn to be happy again.“ (26.06.2015)

Pokud bych vycházel čistě z anotace, očekával bych soudní drama. Na to, abychom Dámu ve zlatém mohli takto žánrově zařadit, se ale u soudu stráví dost malé množství času (pár konfrontací mezi právníky, pár proslovů atp.). Symbol celého sporu, Klimtův portrét Adele Bloch-Bauerové, tety hlavní hrdinky Marie evokuje spíše vzpomínky na minulost, do nichž Maria postupně více a více zabředá. Hledá vlastní identitu, vyrovnává se s vlastní minulostí a očekává katarzi, mezitím absolvuje pár schůzek, občas se zúčastní soudu, arbitráže apod. [==] V jádru filmu totiž moc nejde o samotnou restituci, ale pozornost je směřována k jejím aktérům, přičemž za dominantní lze považovat prvek proměny, resp. proměňující se vztah: 1) Marie k rodné vlasti (změní svůj původně dogmatický názor, že se do Rakouska již nevrátí a připouští, že se společnost posunula dále); 2) Marie k celé kauze (nechce se ji zúčastnit, pak několikrát odmítne znovuzapojení do procesu); 3) Marie k sobě samé, resp. vlastní minulosti (souvisí s bodem 1, postupné otevírání třinácté komnaty); 4) Marie a Randyho (vypjatý vztah restituentky a právníka projde velkým vývojem); 5) Randyho k případu a stejně tak vlastní identitě. Příkladů by se našlo jistě více, šlo o to názorně demonstrovat, jak film s prvkem proměny systematicky pracuje, přičemž ho v určitých momentech konfrontuje s pravým opakem, tedy nemožností proměny (scény s představiteli protistrany, kteří pevně trvají na svém). [==] Ačkoli dominantu považuji za poměrně zjevnou, míra ozvláštnění je diskutabilní, protože uvedené postupy nikterak novátorské nejsou. Tvůrci si spíše berou soudní spor jako rukojmí pro vyprávění příběhu o ženě, která sice svým způsobem ztratila část svého života, kdy byla nucena utéct z rodné země do zahraničí, ale hrůzy holocaustu a dalších zločinů jako mnoho (milionů) jiných na vlastní kůži nezažila. Pokud něco autentického, tak si raději znovu pustím dokumenty Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, Má šťastná hvězda nebo Nesdělitelné. (23.06.2015)

Kde nestačili Clooneyho památkáři, musí nastoupit soudní cesta.. Restituční drama oslabené o hloupá klišé (přelíčení dostává přednost před prasklou plodovou vodou, právník u památníku holocaustu zjišťuje, že to nedělá pro peníze) a některé vcelku zbytečné fabulace (ve skutečnosti vše inicioval žurnalista Czernin, Maria opustila Vídeň až po smrti svého otce). Uštěpačná Mirren velmi dobrá, stejně jako na malém prostoru Brühl, ovšem Reynolds dostal roli asi jen proto, že vlezl nahý za Weinsteinem do vířivky. Ke Curtisovým filmem poněkud opomíjenému ekonomickému pozadí je nutno podotknout, že Portrét Adele Bloch-Bauer II koupila na aukci Christie´s Oprah Winfrey a za deset let jej se ziskem přes 60 milionů dolarů prodala čínskému soukromému sběrateli. Bude sequel Dáma ve vatě..? (12.02.2018)

Celej den se v práci oháním jak frustrovanej Djokovič na antuce a těším se, až si večer odpočinu v kině. Spadnu do první brázdy, natáhnu kopyta, oči opřu o plátno a co vidím? Dvouhodinový mečování o čmáranici nějaký šeredy, jejíž portrét by nebyl hezkej ani kdyby visela čelem ke zdi. Každá minuta obsahuje průměrně dvacet vteřin významnejch pohledů, dvacet vteřin vyčpělejch frází, deset vteřin záběrů na zlatou šeredu a deset vteřin materiálu tak dokonale filmově působícího, že líp by na tom byl i záznam hokejovýho zápasu z kamery umístěný na puku. Dvě hvězdy proto, že si vážím Helen Mirren a jejího výkonu. Tři hvězdy stranou, protože si vážím sebe a svýho času. (25.06.2015)

Výborně ztvárněny scény z minulosti, vše však kazila dějová linka přítomnosti, při níž jsem se téměř až nudila. Typické Zimmerovské zesílení nejepičtějšího hudebního podkresu v závěru filmu není třeba ani komentovat. Ale kvalitní herecké výkony přidávají nějaké to plus. Stejně pro mne docela zklamání. (03.12.2015)