Dáma ve zlatém

Vždy ma poteší, keď vznikne film, kde hrá nejakú rolu umenie v akejkoľvek podobe. A ak je to ešte k tomu niečo podľa skutočnej udalosti, tak sa teším dvojnásobne. Príbeh o Klimtovom veľdiele, "rakúskej Mone Lise" Adele a jej návrate do rúk pôvodnej majiteľky bol vo svojej podstate nedostižným právnym aktom, avšak napokon sa to predsa podarilo a Adele sa po dlhých rokoch vo Viedni presunula do Neue Galerie v New Yorku. Čo sa týka filmu, nie som vôbec nadšený tak ako ostatní (aktuálne hodnotenie 80%), pretože na mňa to celé pôsobilo dosť ťažkopádne a napriek viacerým vrcholom ma film ako celok v podstate nezaujal. Najlepšími súčasťami bola podľa mňa aj tak tá retrospektíva do vojnových čias. Zobrazenie toho celého súdneho procesu Marie Altmann vs. Rakúska ma až tak nebavilo. Takže pre mňa také menšie sklamanie... (23.06.2015)

Aby tenhle film dostál podobného obdivu jako samotný obraz, muselo by se v průběhu nebo aspoň ke konci udát něco obdivuhodného. Neříkám, že to má slabý konec, ale ta třešnička na dortu tam prostě není, takovému závěru v podobném filmu Fénix se tenhle nemůže rovnat. Také samotný boj o obraz je dost vedlejší a nebýt silně emotivních vzpomínek na období války, tak bychom se nudili. Vše podtrhuje dokonalá hudba hádejme koho? Áno, pana Zimmera. ... ČSFD projekce Lucerna (24.06.2015)

Kultivovaně natočený, ale naprosto nevzrušivý snímek, u něhož jsem zpozorněl pouze ve scéně, kdy se objeví postava Ronalda Laudera. "Víc Kožených a Železných," vzpomněl jsem si přitom na výrok jednoho nejmenovaného tuzemského politika a na arbitráž, za kterou jsme kvůli Vladimírovi zaplatili Lauderovi a CME 355 milionů dolarů. Může nás tedy hřát pocit, že jsme na ten Klimtův obraz přispěli tak nějak všichni. (24.10.2015)

Kvalitní drama s vtipnými okamžiky a s hlavním tématem je boj o spravedlnost, v závěru se spíše ale ukáže, že spravedlnost sama o sobě není vítězstvím a jde hlavně o lidskost... Dobrá práce s retrospektivním vyprávěním v logickém sledu... Výběr hlavních představitelů šitý na míru snímku. Hans Zimmer opět používá ke zvyšování emocionálního účinku snímku piano a smyčce, v melodiích se opakují akordové kombinace předchozích snímku, ale koncept opět funguje dokonale :-) Jedinou slabinou snímku vidím v absenci překvapení, resp. velké předvídatelnosti děje i závěru :-) (25.06.2015)

Samozřejmě bylo patrné od první chvíle, jak to celé dopadne, ale to je u tohoto druhu filmu celkem pochopitelné. Nemůžu ale říct, že by to třeba pro mne, mělo na zážitek z něj, jakýkoliv negativní vliv. A navíc germány v teplákách, jak se Rakušákům trefně říká, osobně vůbec nemusím, tak mi ty jejich zkyslé ksichty vůbec nevadili :-) (24.12.2015)