Padesát odstínů temnoty

Nudná a zdlouhavá prázdnota postupně se plnící naivitou a čirou hloupostí při výrobě tohoto díla vybuchla při rádoby dramatickém střetnutí Any, Mrs. Robinson, Greye a jeho matky na chodbě. A na oslavu tohoto výbuchu jsme si užili i závěrečný ohňostroj, který by měl také oslavovat každého jednoho diváka zato, že dokázal vydržet jako já až dokonce této....této...... věci. (26.02.2017)

Vy, kteří mě máte v oblíbených jistě víte, že když se nějakému filmu rozhodnu udělit toto "čestné" odpadové ohodnocení, musí to být vážně něco. A Fifty Shades Darker je přesně z tohoto ranku. Praštěný scénář, unylé dialogy a přehrávající herci, z nichž Dakota Johnson je snad nejvíce "na ránu", tohle všechno je jen špička ledovce. Pod tímto "plesnivým" nánosem najdeme zcela tuctovou a mnohokrát ohranou lovestory, která se může pochlubit jen klamavou nálepkou "erotický" a nepochopitelným "hypem". PS: Nejvíce záživnou část filmu v mých očích ztělesňují závěrečné titulky. Takový pocit vykoupení zcela určitě neměl ani Ježíš Nazaretský! „No rules, no punishments and no more secrets.“ (04.05.2017)

Nebylo to vůbec špatné. Stejně jako u jedničky mám za to, že v rámci toho, jaký brak je předloha, se podařilo to zfilmovat jak nejlépe to vůbec jde. Jasně, postava Any mě stále rozčiluje svou pitomostí, ale upřímně řečeno, v knize působí jako ještě větší blbka, jelikož tam doslova můžeme číst její myšlenky, včetně stále se opakujícího "holy cow" a "inner goddess" (četla jsem v angličtině). Ve filmu je tedy o něco snesitelnější. Jediná skutečně nepovedená scéna ve filmu byla podle mého názoru ta rádoby napínavá situace s pádem vrtulníku, kdy celá rodina čeká na zprávy, jestli je Grey naživu a on se (spoiler!) jako by se nechumelilo najednou obejví ve dvěřích se slovy, že jako sorry, ale nemohl dát vědět, protože se mu vybil mobil. To bylo snad ještě stupidnější než popis v knize. Jinak ale musím uznat, že téměř vše se v rámci možností podařilo zfilmovat co nejlépe, s důrazem na vizuál, který je samozřejmě u takového filmu důležitý. Takže celý film se minimálně může zařadit mezi spoustu a spoustu dalších filmů průměrné kvality, aniž bychom zbytečně dělali velké haló z toho, o čem ten příběh je. Já na to šla v podstatě jen pro legraci a nic jsem od toho nečekala, vzhledem k tomu, že vím, jaká je kniha, ale výsledek byl překvapivě fajn. Když člověk přistoupí na to, že příběh je zkrátka jen taková nereálná kravina s důrazem na smyslnost a erotiku, tak si to podle mě může i docela užít. Já si třeba užila sledování krásného spodního prádla :-D Jediné, co mě oproti prvnímu dílu trošku zklamalo, je hudba. V jedničce mě celkově zaujal soundtrack, tady už ale chytlavé hudby a písniček nějak ubylo, přestože hudbu stále skládá Danny Elfman a podíleli se na tom i interpreti jako Taylor Swift. ~(3,4★)~ (02.03.2017)

Je to stejné jako první díl. Jednoduše špatný film, od kterého očekáváte, že bude alespoň sexy, ale on není. Dakota je sexy v jedné jediné scéně, jinak je neskutečně trapná a divím se jí, že jí tohle bavilo hrát. Jamie je fajn, ale jeho postava jde do kelu, nemluvě o tom, že je nebolí huba z toho, co říkají za sračky. A něco drsnějšího? Ani omylem! (10.04.2017)

Problémem Padesáti odstínů temnoty není, že neví, kdy skončit, ale že nikdy pořádně nezačnou. Základní scenáristická poučka praví, že bez konfliktu není drama. Niall Leonard ji zjevně nezná. O málokterém filmu v takovém rozsahu platí oblíbená věta, že se v něm nic nestane. Jakákoliv snaha o napětí nebo dějové zvraty pak pro svou prkennost vyznívá jako nezáměrná komedie. Oba hrdinové dělají v podstatě totéž, co v prvním díle, akorát bychom si měli myslet, že ze strany Any jde tentokrát o dobrovolné rozhodnutí (dříve nevěděla, že sex nemusí vždy bolet), což platí jen napůl (např. když svému partnerovi říká, co jí má udělat). Grey se totiž nadále chová jako proradný majetnický citový manipulátor, který opět určuje pravidla hry a své bezelstné partnerce, která se ráda nechá koupit velkou kyticí růží, sadou produktů od Applu a luxusním spodním prádlem, moc na výběr nedává. Momenty, které by měly vyznívat romanticky, jsou v důsledku toho pěkně „creepy“, protože za nimi nevnímáme žádné upřímné city. Sympatizovat s protagonistkou, která si nejdříve nechá zavést venušiny kuličky do vagíny a až potom se ptá, k čemu slouží, je taky dost obtížné. Adjektivum "vanilla" platí víc než pro vztah ústřední dvojice pro film jako takový, v němž je bohužel příliš málo pomrkávání na diváka, aby šlo o projev sebereflexe nebo akt subverze (kterým, obávám se, neměla být ani scéna jako z Magic Mikea). První díl byl sice vyprávěn s podobnou těžkopádností, ale na hlubší významové rovině mi přišel vcelku podnětný. Dvojka je jenom pásmo pěkných, ale totálně vyprázdněných záběrů, které sotva drží při sobě (nebo jsem filmem možná jen příliš otrávený, abych nad ním víc přemýšlel). Podobně arogantní sázku na jistotu, že cílovka, toužící vidět trochu neškodného "kinky fuckery", do kina tak jako tak přijde, jsem dlouho neviděl. 30% (08.02.2017)