Jack staví dům

Na některé Trierovy filmy jsem se vždycky rád podíval ze zvědavosti, protože jsou vždy údajně kontroverzní či jinak pobuřující. Zase záleží z jakého pohledu. Z pohledu "normální" většiny průměrných lidí, kteří každý den stolují společně jako spokojená rodinka, jsou to asi dost odporné filmy, které tito lidé nepochopí a zakrývají dětem oči. Mně nevadí, protože vím, co od Triera očekávat a že to nebude jen další tupá romantika. Nedávno jsem studoval chování psychopatů v jedné knize a jsem rád, že Jack mi ty teorie hezky názorně předvedl v praxi a potvrdil. Než zajedu do té teorie, tak bych chtěl říct, že výkon Matta Dillona byl úžasný, on sám film utáhl. Líbilo se mi, jak to hezky rozdělili do pěti incidentů, kde každý je něčím unikátní a hlavně je tam pokaždé kapka černého humoru. V tom prvním jsem ani nepoznal, že tu ženu hraje Uma Thurman. Dost neodbytná panička, která si tu ránu do ksichtu zasloužila. Film samotný je bohužel dost dlouhý a neškodilo by mu, kdyby místo té dokumentární vaty přidali ještě dva incidenty navíc. U té poslední příhody jsem se řechtal, jak Jack neměl správný náboj na provedení experimentu hromadné popravy jako to údajně dělali Náckové, když jim docházela munice. Následně byla puška moc blízko, že nemohla zaostřit, to už jsem se válel po zemi. Škoda že to Trier musí vždy nějak vyhrotit nějakým uměleckým bizarem a to mám na mysli hlavně ten epilog v podsvětí, který už jsem nedával a chtělo se mi to vypnout. Docela bych se ho rád někdy na to zeptal, co tím vlastně myslel, nebo jak si to mám jako vyložit. Jo dále mě pobavil fakt, že Jack je pro mě první sériový vrah, který trpí OCD. To jak se stále vracel, aby se přesvědčil, že zahladil všechny stopy, mě rozbilo. Pak ještě rychle přivázat pytel s mrtvolou k dodávce a rychle upalovat. Co mi na filmu vadilo, byla jedna scéna s tím kačátkem, jak mu malý Jack ustřihnul nohu. Jelikož jsem vegan a zastávám práva zvířat, tak bych na ně nikdy nešáhnul. Místo toho bych rozsekal pár lidí jako kompenzaci. To by bylo k filmu. Teď zpátky k teorii. Vycházím z knihy "Čas psychopatů" od Radkina Honzáka. Hlavní rysy psychopata jsou především - absence strachu, deficit empatie, žádné výčitky svědomí ("jde přes mrtvoly"), agresivita, kladou své zájmy nad zájmy ostatních, manipulace, přesvědčivé lhaní. Odborně se jedná o tzv. disociální poruchu osobnosti. Takoví lidé necítí vinu a nechápou, že je v jejich chování něco špatně. Největší lstí psychopata je, že je na první pohled nepoznáte. Umí se totiž dokonale maskovat za běžného člověka a prý i odborníci je jen tak neodhalí. V číslech bylo v naší populaci vždy stabilní jedno procento psychopatů. Díky této knize jsem si uvědomil, že není od věci si od psychopatů něco naučit a pochytit. Např. asertivita - umění říkat ne, absence strachu je také určitě velké plus, i když lidé beze strachu mohou dost riskovat a hazardovat se životem, vyhledávat neustále nějaké vzrušení. Pro povolání jako je chirurg či hasič je to však životně důležité. Psychopati se rychle začnou nudit a vydělávání peněz v normální práci je pro ně otrava, proto často zapadají do kriminálního podsvětí, vyznají se v podvodech, korupci apod. Pokud to není chirurg, který vám má zrovna vrtat koleno, dejte si na ně bacha! A politice se vyhněte obloukem. Tam je hotové hnízdo těchto predátorů. (03.09.2020) (méně) (více)

Božská komedie podle Larse von Triera aneb jak hluboko v pekle skončí tento režisér? První seznámení s tímto filmem jsem měl v podobě jeho traileru a už tenkrát mě z toho mrazilo. A nyní jsem postavený před dvou a půl hodinovým dílem od nejkontroverznějšího režiséra současnosti. Sám tomu nevěřím, ale tento snímek jsem se rozhodl zhlédnout podruhé. Dovolím si tedy představit hlavní postavu. Jack je chladnokrevný sériový vrah, který během 12 let zabil kolem 60 lidí. Ano, toto se může zpočátku zdát jako nudné klišé, ale věřte, že se opravdu nejedná o kriminálku Alfreda Hitchcocka. Jack svůj příběh retrospektivně vypráví a rozděluje do 5 náhodně zvolených incidentů (vražd), které se během těchto let udály. Trier velmi rád rozděluje své filmy do kapitol, které pomáhají strukturovat jeho extravagantní příběhy. Tyto incidenty nebudu podrobně popisovat, ale je důležité, abychom si udělali aspoň malý obrázek o zvrácenosti této postavy - v jednom incidentu postřílí svoji bývalou rodinu (ano i s dětmi), v druhém zase zvrhle zabije svoji přítelkyni a poté pár náhodně vybraných lidí. Trier je opravdu jediný režisér, kterému prošla vražda dítěte na plátně v Cannes. Dále tu máme dvouminutové škrcení ženy bez žádné pauzy či střihu, které je opravdu znepokojující a hlavně zbytečné. A to je jen malý výčet z mnoha nepříjemných scén, které nutí diváka odvrátit zrak a film vypnout. Ale zpátky k Jackovi. Jack je velmi precizní, narcistický, někdo by mohl říci až geniální psychopat, který srovnává své vraždy s uměním. Tímto hned navážu na již zmíněnou symboliku Božské komedie a celkově artovou stránku věci. Jack během filmu konverzuje s Vergiliem a společně filozofují nad společenskými ideály a násilnými zločiny, které Jack provedl. Společně si vyměňují argumenty o tom, jak lidé vnímají umění a jak vzniká. Trier krásně pracuje s těmito filozofickými vsuvkami a dialogy, které nám mají “vysvětlit či objasnit“ Jackovo zabíjení a jeho přemýšlení. Jack nás kupodivu určitým způsobem vzdělává o umění, hudbě nebo architektuře a vždy nám dopřeje komplexní výklad. Jacka bych přirovnal k takovému hipsterovi mezi sériovými vrahy kvůli jeho nezvyklým koníčkům a zájmům. Režisér opravdu umí nadnést a zveličit každou artistickou prkotinu, ale rád jsem se nad nimi pozastavil. Film zachycuje hned několik motivů a je složité je všechny rozebrat, takže je aspoň uvedu: Jackova porucha OCD, symboly křesťanství, Jackovo stavění perfektního domu a teorie perfektního materiálu, práce s barvami (hlavně s červenou), neustále přítomná misogynie v režisérových filmech, nihilismus... Dále musím zmínit úplně odlišnou práci se střihem a neustále akční kamerou, kterou má Trier tak v oblibě. Díky kameře nás režisér vyloženě nutí dívat se na morbidní záběry a syrové snímky, které v určitých momentech vypadají až podezřele reálně. Divák je jako svědek při živém přenosu vraždy a cítí, jako by to byl on, kdo stojí za kamerou a točí tento násilný chaos. A po nespočtu zvrhlých a nemorálních momentech se konečně dostáváme k velkému finále, které je plné abstrakcí, symbolů, mytologie a otázek o existenci pekla a posmrtného života. Epilog je vyobrazen jako cesta Jacka a Vergilia očistcem a peklem, kde Vergilius doprovází Jacka až k poslednímu okruží pekla. Tuto cestu je možné chápat jako poslední zpověď Jacka před jeho smrtí. Jack se až do poslední chvíle snaží vyhnout svému trestu , ale nakonec selhává a upadá do posledního okruží pekla, kde končí ti největší hříšníci a film nám dopřává uspokojující závěr. Musím říci, že Trierovi filmy jsou opravdu stejně nebezpečné, jako je on sám. Schválně přidává do svých filmu podprahové zvuky/signály, ze kterých se někomu může dělat špatně a pro slabé povahy je to naprosto nekoukatelné. Film je názorná ukázka chování surového zabijáckého psychopata bez výčitků a chybějící empatie a zároveň geniální a originální interpretace Danteho klasiky. Přesto je jeho nejnovější dílo lépe stravitelné, než snímky Antikrist nebo druhá část Nymfomanky. Jsem rád, že tyto nezávislé filmy někdo tvoří a dokáží se výrazně lišit od těch v Hollywoodu. “Umění je mnoho věcí“ (22.07.2022) (méně) (více)