Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Obdivuju autorku Rowlingovou, jak si nic neulehčuje, zcela suverénně riskuje svou popularitu a nesnaží se zavděčit úplně všem. Přijít s totálně temným pokračováním Fantastických zvířat bez jakéhokoli humoru a hutnou atmosférou jistě chtělo pořádnou dávku odvahy. Zatímco předchozí díl bylo milé a hravé retro, zde už si není potřeba na nic hrát. Grindewaldovy zločiny především nejsou pro malé děti, nicméně po vícero zhlédnutích bude těm starším děckám vše jasné, přičemž je nutno počkat si na další část plánované pentalogie. Herci fantastičtí, Howardova hudba správně atmosférická a Yatesova režie je čím dál lepší. Velkou výhodou je, že není svázán knižní předlohou, protože ta samozřejmě neexistuje. Závěr je hodně osudový a ne každému sedne. Krásný snímek, který budete buď milovat nebo nenávidět. (18.11.2018)

Film od teď nazývám Black Pantherem Wizarding universa. Vše působí hrozně slátaně a v celém filmu vůbec o nic nejde. A to myslím do slova! Řeší se zde jediná věc na kterou ani nedostaneme odpověď! Postavy jsou zde zbytečné a kdyby např. Jacob, Newt nebo Tina nebyly ve filmu děj by zůstal tak jako tak stejný. A to ani nemluvím o wtf momentech, jako např to že si ulice plná lidí nevšimne pohybující se sochy. A mnohem dalšího... Za mě největší zklamání letošního roku.. (16.11.2018)

I když jsem se docela těšila, nemůžu se zbavit stísněného pocitu, který zcela přesně vystihuje citát našeho génia: "nuda, nuda, šeď, šeď". Rowlingová zřejmě ve snaze opět dobýt svět fantazie stejně, jako když před lety stvořila fenomén HP, značně polevila a místo napínavého souboje dobra se zlem z toho vznikla patlanice rodinných pout. Filmové efekty sice efektní, jenomže to ten sakra slabý scénář fakt nemůže zachránit! Většinou usínám u nezáživných projekcí a tady jsem se vrtěla opravdu často s tendencí to při nejbližší příležitosti zalomit na rameni spolusedícího. A to jsem byla s jedničkou opravdu spokojená. Škoda ... Avšak já jsem rozený optimista a občas nepoučitelný, takže se i přes tohle zklamání těším na další díl, jež zvedne ze dna tento příběh jako bájný pták Fénix a vynese ho do výšin. (16.12.2018)

Čekal jsem veleprůměrnou kouzelnickou výplňovku a světě div, ono se nakonec zadařilo. Fantastická zvířata 2 pochopitelně trpí syndromem jednoho z mnoha dílů velké ságy - podobně jako šestý Harry Potter, třetí Kapitán Amerika nebo sedmé Star Wars zkrátka nejsou pro někoho, kdo zabloudil do kina a chce soběstačný blockbuster. Pokud je však berete jako další návrat do známého světa, jenž vyřeší hrstku velkých otázek, aby mohl nastolit pár ještě zásadnějších, je to překvapivě osudová podívaná, která je "rowlingovská" až do morku kostí. Co přesně to znamená? Že je to na jednu stranu absolutní fan-service, na druhou ale film přetéká kouzelnickou hravostí a zůstává přesně v té outsidersko-hravé zóně, která tak šlapala u prvního dílu. Řemeslně to je od začátku do konce nádhera, směřování k potterovské sáze funguje, o zábavu se zvířaty není nouze... v jádru je prostě všechno na svém místě. Jen tu holt některé postavy vyfasovaly krátkou sirku (Creedance, Théseus...) a celý prostředek je tak zamotaný a utahaný, že to leckdo nerozdýchá. Pak ale nastoupí finále a... krucinál, už aby tu byla trojka, čtyřka a pětka! (7/10) (14.11.2018)

Snímek láká zejména na tři roviny: je tu akcent na tezi, že pokud se k jinakosti stavíme nenávistně, plodí to jen další nenávist a vyzývá, abychom se naopak z jinakosti radovali. To je myslím pro daný žánr nejpovedenější rovina. ___ Za druhé jsou tu poutavé backstory jednotlivých postav (figurek), zasazené do neodolatelně nostalgického světa čar a kouzel (hrací plochy). Snímek ale selhává samotným pohybem těchto figurek po dané hrací ploše. Já například chápu, že J. K Rowling dostala skvělý nápad zajímavou postavu A dostat do zajímavé situace B a v důsledku toho projít změnou k velezajímavému stavu C. Jenže samotný ten pohyb A prostřednictvím B do C je strašně nevěrohodný. ___ Třetí rovinou snímku je snaha o analýzu a popsání anatomie zrodu zla. Zde Rowlingová selhává naprosto a zmůže se jen na povrchní a nefunkční konstrukce, které prozrazují jen to, kde jsou její scénáristické limity. (15.11.2018)