Pravidla moštárny

The Cider House Sucks! (12.01.2012)

Nevím, čím si tento film získal srdce tolika místních uživatelů. Herci jsou sice dobří, ale zase nijak výjimečně. Je to onou knihou? Začátek v sirotčinci s Cainem je slušný, sentimentální konec je slušný, ale jinak během celých dvou hodin mezi nimi jsem to na pětihvězdu rozhodně neviděl. Naopak film vnímám jako roztahané tuctové romantické drama, prakticky o ničem. Takže ani tentokráte u mě Hallström nezabodoval, bohužel. (26.01.2012)

Našli se tam i nudné místa........ale v porovnání se skvělou hudbou, perfektními hereckými výkony a skvělou režií, je to méně než zanedbatelné ....... 4a 3/4* ...:D (23.04.2013)

Po shlédnutí tohohle snímku mi v hlavě nejvíce utkvěla nádherná hudba zesilující poetiku filmu. V tom se toho zase tolik nestane, když se člověk zamyslí nad hlavními dějovými prvky a předěly, tady jde hlavně o atmosféru, herecké výkony a již zmiňovanou poetiku - autoři se snaží hrát na city a citlivější povahy si zde zcela jistě pobrečí. Pokud ale nemáte "slaďáky" rádi, asi se vám to bude zdát přehnané (viz některé nízké komentáře zde na csfd). (21.05.2013)

Lasse Hallström točí jen krásné filmy a Pravidla moštárny nejsou výjimkou. Stejně jako v Co žere Gilberta Grapea a Čokoládě i zde naplno rozvádí a využívá svého režijního rukopisu, podle něhož se jeho filmy dají rozpoznat od první minuty. Atmosféru a styl samozřejmě neutváří jen Hallströmova režie a cit pro vyprávění, ale i hudba Rachel Portman a kamera Olivera Stapletona, kteří se dokázali přesně naladit na vlnu Irvingova příběhu a hudebně a vizuálně jej patřičně zpracovat. Tobey Maguire (Homer) je vynikající, stejně tak Michael Caine v roli doktora Larche (po právu získal Oscara). Charlize Theron (Candy) je zase neuvěřitelně nádherná! Romantickými scénami Hallström v souladu s příběhem naplňuje pravidla žánru, aniž by však působily jako samoúčelné nebo převládaly zbytečným sentimentem, s nímž režisér úzkostlivě šetří a snaží se mu vyhýbat s vědomím rizika, že se film propadne do říše kýče. Na místo strojených slz Hallström raději kouzlí poetiku a dává prostor skutečným emocím, které dokážou přirozeně zahřát u srdce i rozplakat. Pravidla moštárny jsou neskonale lidský, divácky příjemný, dojemný a tematicky pestrý film (lékařství, otázka potratů, romance, pracující černoši), který dojme a potěší každého diváka. 80%. No, co bych dodal? Snad jen, že Jan Svěrák udělal velkou chybu (což nejspíš dobře ví), když adaptaci Irvingova románu odmítl. (14.04.2021)

Už první tóny na začátku dost vypovídají o tom, co vás během 2 hodin asi čeká...Úžasně emotivní až poetický film s výbornou hudbou, která má lví podíl na výsledném (zdůrazňuji pro mě skvělém) dojmu... (12.03.2005)

Knihu jsem dočetl nedávno a zcela záměrně kvůli tomu, že se ke mně dostal tenhle film, takže se srovnání nemůžu vyhnout. Je nezpochybnitelné, že Irving jakožto autor předlohy má právo na to nakládat s ní, jak je libo. Do značné míry i chápu, že s tim příliš dělat nemohl, přesto musím být kritický. Vztahy, které tu vznikají, se tu rodí až příliš rychle a může to působit dost uspěchaně. Totéž je hloubka postav, která tu nepochybně je, ale přesto proti předloze působí strááášně ploše. Bohužel. Z knihy je tu tak maximálně 30% a je to znát. Naštěstí Hallström zachoval krásnou atmosféru příběhu a film výborně obsadil - Maguire je perfektní, Theron taky (to, že tu vypadá její postava jednoduše, není její chyba), Lindo stejně tak a o Caineovi nemá cenu mluvit. Pro role mentorů se narodil a já mu je "žeru". I když Oscar byl dost sporný, nic mimořádného zas nepředvedl. Taky mi tu trošku chybí větší nadhled a kousek laskavého humoru, kterým byla kniha protknuta. Chápu lidi, kteří jsou filmem bezmezně nadšeni, já vzhledem ke znalosti románu, i přes veškeré kvality filmu, musím dát "jen" čtyři hvězdy a 80%. (18.11.2011)

Nuda, nuda, nuda. Dvě hvězdičky proto, že se na to dalo koukat dokonce. . Ale prostě mi ten film nějak neodsýpal. (12.03.2015)

Poprvé jsem film viděl ještě před přečtením Irvingovy knihy. Nedávno jsem se na něj znova podíval a teprve jsem viděl, jak hodně byla kniha vykuchána. Nicméně to nic nemění na tom, že je to opravdu krásný film. (23.12.2004)

Pro mě byla Pravidla moštárny už dlouhou dobu na seznamu must see filmů a stydím se, že jsem se na ně podívala, až když jsem měla dlouhou cestu autobusem. Ale podívala jsem se, a to je hlavní. Film podle úspěšné knihy, navíc scénář zpracoval sám spisovatel, to prostě nemohlo dopadnout špatně. Citlivý, milý film, plný něhy a lidskosti. Možná trochu staromilský, ale prostředí, laskavost, skvělé herecké výkony, no pro mě prostě zmáknuto na jedničku. Ale aby to bylo na jedničku s hvězdičkou a lepší hodnocení než krásných osmdesát, muselo by mě to ještě více strhnout. Takže chválím, možná se někdy podívám znovu, ale neklesám na kolena a nepěju oslavné ódy. (19.04.2012)

,,Počkám a uvidím''. To jsem si říkala po dočtení knihy (tedy, zbývá mi ještě doslov, ale ty já nerada čtu, jelikož mi až moc připomíná, že ty hezké příběhy v knize skončily). Zdá se, že všechny postavy čekají, až se uvidí. Stejně jako sirotci. Ti čekají, až uvidí. Tedy, až uvidí své adoptivní rodiče. Lasse Hallström udělal z knížky něco, co jsem vůbec netušila, že se dá vytvořit. Po Gilbertu Grapeovi, Čokoládě, Hačikó a Dětech z Bullerbynu jsem tak trochu tušila, co čekávat. Hlavně, krásnou hudbu Rachel Portman, zajímavé záběry, pečlivě vybrané herce, včetně těch dětských. Filmu by neuškodilo protáhnout stopáž, já se nenudila ani chvíli i když dvě hodiny je vcelku dlouhá doba. Na druhou stranu, kniha je velmi obsáhlá, takže vyškrtání nějakých scén vlastně ani moc neuškodilo. Tímto navrhuji všem režisérům, nechce se někomu z vás natočit celou knihu? Všechna Pravidla? Mimochodem, těch tam bylo víc. Chyběl mi také Angel (ti, kdož četli, jistě budou vědět), Caroline a rozvinutí vztahu mezi Candy a Homerem. Konec byl trochu uspěchaný, on je sice i v předloze, ale tam je vše tak krásně promyšleno, že jsem hltala slova do posledního. ''Proč se obtěžovat cizími pravidly, když si můžeme udělat svá vlastní?'' (13.07.2012)

Hezký, pomalu plynoucí film. Přesto jsem ale čekala trochu víc. Asi jsem ještě dostatečně nevyspěla, aby mne dojímal k slzám jako ostatní. Chválím Tobeyho a nádhernou hudbu. (05.08.2013)

Přeslazená melancholická pohádka zahleděná do sebe. Cainův Oscar neni ani tak za tuhle roli, jakožto za zásluhy. (08.08.2003)

Mám jedinou výtku: scénář. Ten se opravdu nepovedl, nechápu, jak mohl být oceněn Oscarem (po zhlédnutí dalšího Hallströmova díla Ostrovní zprávy jsem zjistil, že to je prostě jeho styl vyprávění). Jinak jde opravdu o dojímavý film, ve kterém je děj skoro vedlejší(film je PŘÍLIŠ lyrický). Nicméně ostatní složky filmu jsou skvělé. (20.01.2004)

Krasný film.. který fakt dojme snad každýho (15.10.2007)

Jeden z nejlepších snímků, se kterým jsem kdy měl tu čest? Zcela bezpochyby. Filmu jsem naprosto propadl a na konci jsem bez ostychu slzel? Ano, ano, ano... John Irving si svůj slavný román umně převedl do podoby scénáře a Lasse Hallstrom jej dokázal proměnit v nádherný snímek. Po herecké stránce není co vytknout (musím také ocenit poněkud nedoceněný výkon Delroye Linda), krásná hudba Rachel Portman a Hallstromova suverénní režie. (17.07.2008)

Kdybych bývala byla četla knihu dřív, než jsem shlédla film, asi bych byla naštvaná, jak neskutečně příběh oškubali (a k tomu se toho dopustil sám autor, což mi totálně uniká). Jenže ono to bylo naopak, a tak mě film absolutně okouzlil a kniha posléze naprosto dostala (ano, je mnohem lepší, jak už to u knih bývá). U filmu můžou klamat nádherné exteriéry zalité sluncem, ale je to idylka jen na první pohled. Hallström se nebojí čelit i nepříjemným tématům a v rámci možností se mu to daří na jedničku. Maguire a Theron jsou skvělí, ovšem Michael Caine coby Dr. Larch je prostě nejlepší, a když pronese to svoje: "Dobrou noc, princové z Maine, králové Nové Anglie," mám pocit, že je vše dobré. (25.12.2009)

Hallströmovo citlivy, lidsky pristup k slozitym zivotnim problemum je ohromujici. (31.01.2006)

Dala jsem Moštárně plný počet, protože si Irving napsal scénář sám a asi to tak chtěl, dle mého názoru je ale film stejně jenom rozředěnou verzí knihy. Jako čaj z jednoho pytlíku. (23.07.2011)

Tak krásné a dojemné, člověk prožije celý příběh jakoby byl jeho součástí. Vše je podkresleno úžasnou hudbou, která také patří k mým nejoblíbenějším soundtrackům. Rozhodně plné hodnocení. (29.03.2012)