Ready Player One: Hra začíná

Ze začátku to bylo docela cool, ale pak se hrdina vydal do virtuální reality... Fakt mě ten slum vizuálně zaujal víc než ten (především) osmdesátkový matrix. Což mě přivádí k tomu MATRIXU - oba filmy jsou založené na monomýtu (stejně jako STAR WARS, AVATAR a mnohé další) a tedy jde o jednoduché pohádky o vyvolených, kteří s pomocí akčních princezen a mentorů zachraňují svět před záporákem. Kdysi u MATRIXU jsem si toho ještě nebyl vědom a navíc tam to schéma podstatně lépe vytunili - od mindfuck myšlenky, že (nevědomky!) žijeme jen v simulaci, přes sympatičtější postavy, lepší herce, přelomové triky, dechberoucí akční scény i kultovní soundtrack. A proto mě MATRIX královsky bavil a baví. U RPO jsem se docela nudil. Jednoduchoučký příběh, ploché postavy od hrdiny po záporáka, OASIS mě moc nezaujala (i když jsem ocenil scénu, v níž se postavy ocitají v SHINNING) a na můj vkus moc digi, stejně jako až moc zběsilé akční scény. Mám pocit, že jsem viděl druhého AVATARA, jen ne tak technicky promakaného. Ne, to není kompliment. (31.03.2018)

„Nindžovia sa neobjímajú.“ Toto išlo značne mimo mňa. Vzniknúť to pár rokov dozadu, zrejme by vznikol kultový, revolučný počin. V roku 2018 je to však len ďalší čudný a zbytočný film Stevena Spielberga. Bavilo ma hľadať easter eggy. Boli ich desiatky, ak nie stovky. Ani príbeh nebol najhorší. Niektoré scény mali niečo do seba, pár nápadov bolo hravých a báječných (Osvietenie!). Ale trvalo to úmorné dve a štvrť hodiny (!) a pripadalo mi to hrozne útrpné, malátne, bez života. Pravdupovediac, vyčerpávalo ma pozerať to. Na väčšine easter eggoch som vyrastal, napriek tomu ma film nebavil. Herci slabota, vrátane Simona Pegga a Tyea Sheridana, ktorých mám obvykle mám rád. Jediný herec, ktorý ma tu bavil, bol takmer šesťdesiatnik Mark Rylance pôsobiaci dojmom hippies tridsiatnika, čo bolo  strašidelné. Pokusy o ponaučenia strašne zastarané, fakt mi to pripadá tak, že Spielberg je za zenitom a totálne odtrhnutý od reality (avatar hrdinu varuje, že v reálnom živote nie je sexi, na čo sa z neho vykľuje mladá sexi samička s JEDNÝM MATERSKÝM ZNAMIENKOM NA TVÁRI). Okrem toho mi táto snímka pripadala strašne pohodlná a nakrútená bez chuti, zápalu a talentu (napr. otrasná scéna, v ktorej proti týpkovi s jednou búchačkou stojí naštvaný DAV ľudí a napriek tomu naňho neútočia a to ani tí, ktorým je otočený chrbtom). Vlastne ani poriadne netuším, prečo nedávam len 2*. (19.07.2018)

Po delší době jsem se v kině přistihl, že (skoro) nedýchám. Zato Spielberg ventiluje jako mladý muž. Co mohlo skočit jako skladiště nostalgie a hromada fanouškovských odkazů se pod jeho rukama mění ve frenetický, přitom naprosto přehledný a systematicky uspořádaný blockbuster, kterému nechybí pára, emoce, popkulturní rozmach, ale hlavně něco skrz naskrz současného. Způsob, jakým Spielberg dokáže přirozeně vklínit digitální Avatary do pomníku své filmařské generace (The Shining ride), je nejlepším svědectvím o tom, že za dekády v byzu neztratil nic ze své relevance. Umí se ohlížet, přitom pevně stát v současnosti. RPO není ufuněné snění o zlaté době velikonočních vajec, je to zářivá raketa, která svojí průrazností nechává za sebou filmaře o generaci mladší. Jo, trochu bych to přistřihl, ale jinak strašně čistá a krystalicky zábavná jízda. Realita je možná nejvíc, ale tímhle se nechám krmit vždycky rád. (03.04.2018)

"I když realita může být opravdu děsivá a bolestná, je to taky to jediné místo, kde se člověk slušně nají." Nejsem cyber-udělaný do žádné slečny, nehoním se ve virtuální realitě za žádným vejcem, nemám kombinézu X1 s mikrovláknem v rozkroku a při hodinovém výpadku Facebooku neuvažuju o sebevraždě, takže evidentně nejsem cílovou skupinou pro tento snímek. Přesto jsem se z nějakého záhadného důvodu bavil, užíval si filmové narážky i skvělou muziku a toužil zasednout do křesla pana Sorrenta. (26.10.2018)