Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    **

    „Where’s character? Where’s loyalty?“ Otec hlavního hrdiny se ptá správně. Vícerozměrné postavy s osobností, které by se vůči sobě chovaly loajálně, v novém filmu Woodyho Allena nenajdete. Marně v něm budete pátrat také po humoru (pár úsměvných replik jen recykluje, co jsme u Allena slyšeli dříve ve vtipnější verzi), kompoziční motivaci řady scén (třeba hned té úvodní s prostitutkou), typově vhodně obsazených hercích (do 30. let se jakž takž hodí pouze Steve Carell s pěšinkou), smysluplném zapojení vševědoucího vypravěče (vážně je třeba popisovat úplně všechno, i krásu východu slunce, který právě vidíme?), náznaku, že zápletka odněkud někam směřuje (ve skutečnosti by příběh mohl cyklicky pokračovat, dokud by postavy nezestárly a nezemřely) nebo po důvodu, proč se příběh odehrává v éře klasického Hollywoodu. Tedy po jiném důvodu než je ten, že Woody má tuhle dobu zkrátka rád a dokud někdo nepostaví stroj času, bude se do ní moci vracet jedině prostřednictvím filmů. Láska k zachycenému období a prostředí, nikoli potřeba odvyprávět poutavý příběh a sdělit neotřelou myšlenku, byla zřejmě hlavní (možná dokonce jedinou) pohnutkou k natočení Café Society. Díky kameře (Vittorio Storaro) vypadá film nádherně. Přemíra světla a zlatavý nádech dodávají záběrům nadpřirozený půvab a je zřejmé, že jsme ve světě, kde vznikají sny. Zalidněte tento svět postavami, které neustále žvaní o slavných hercích, herečkách a režisérech (a žvaní jen proto, aby se nemlčelo – pointa a hlavní smysl těchto dialogů spočívá pouze v tom, že slyšíme známé jméno), přidejte jazzový soundtrack a máte film. Vlastně ne, ještě je potřeba alespoň lehce propojit jednotlivé scény tou nejtuctovější romancí pod sluncem, i když vám na aktérech této romance ve skutečnosti vůbec nezáleží a spíše vám překážejí v tom, abyste se mohli kochat dobovými kostýmy, architekturou a dekoracemi (podle čehož jsou hlavní role napsané – dvě samolibé figurky, definované jen tím, že chtějí k filmu a nedokážou učinit samostatné dospělé rozhodnutí). Café Society je tak duchamorným případem totální režisérské a scenáristické laxnosti, že nebýt vyšších produkčních hodnot a pár známých herců, domnívám se, že jde o první filmový pokus ne moc dobrého spisovatele, který nechápe, že vyprávět obrazy není totéž, jako vyprávět slovy. Bráno z té lepší stránky, výrazně teď stoupla pravděpodobnost, že Allenův první seriál (Crisis in Six Scenes) bude mnohem zábavnější než jeho (zatím) poslední film. Jde ale o útěchu srovnatelně nanicovatou jako celé Café Society. 40%(22.9.2016)

  • VasaX
    ***

    Klasická tonická dikce Jesseho tentokrát v prostředí smetánky zlaté éry Hollywoodu. Je to tak nějak vtipné a otravné jako všude jinde. Zbytek herců podává tak nějak přiměřený výkon své kvalitě a ač je příběh zajímavý, nemá to obecně velký WOW faktor, natož na poměry Woodyho Allena. Největší problém mám s tuctovými obyčejnými charaktery, které jsou tak mdlé, že si pár dní po shlédnutí nepamatuji více jak ústřední trio a bratra mafiána. Natož číkoli jméno. Celé je to hezké a řemeslně zdatné, ale tak tak obyčejné. Co na závěr - shlédnutí vás nezničí, naopak, bude to přijatelný zážitek, ale pokud opomenete, vůbec o nic nepřijdete.(5.10.2016)

  • Primitive
    ***

    Mé oblíbené Allenovy filmy mám rád díky jejich osobitému kouzlu a hlavně několika spolehlivým složkám, které obsahují. Ať už jsou to chytře napsané dialogy, absurdně komické situace či originální humor, bohužel, v tomto nejnovějším počinu mi tohle vše téměř úplně chybělo. To, co jsem především viděl byla sic líbivá, leč tentokrát jen povrchní nostalgie a snaha nacpat do hodiny a půl co nejvíce situací, z kterých ovšem až příliš velká část vyznívá kvůli nezajímavosti scénáře úplně na prázdno. I díky ne úplně sympatické ústřední dvojici zkrátka zapomenutelný filmařský kousek, který nezachrání ani parádně zachycená atmosféra třicátých let (ta přímo přetéká z obrazovky!) a zábavný Steve Carell....Tak snad za rok zase lépe!(16.9.2016)

  • Tuax
    **

    Když se řekne Woody Allen, tak je mi zle. Nemám ho rád a to opravdu výrazně. Takže na film od něj jsem se opět podíval jen hlavně díky hereckému obsazení. A herci mě rozhodně nezklamali, ale ani vyloženě nenadchli. Přišlo mi to, že ty postavy jsou moc svázany dialogovými scénami, kde bylo účelem odvykládat dlouhé repliky a pak nebyl prostor na nějaké to hraní. Mnoho scén působí že nemají něco ukázat, ale že si ma divák něco vyslechnout. Jenže přeci jen není to rozhlasová inscenace. Pak je tu ta postarší doba ve které se to odehrává, která mě taky zrovna moc neláká a která je zde jen jako kulisa, ale nablýskaná z prostředí smetánky ať už v Hollywoodu a nebo New Yorku. Aby to nebylo tak moc blyštivé, tak se tím vším prolíná příběh bratra hlavní postavy, který je na opačném polu. Ale ať už je jeho osud jakýkoliv, tak to nemá na diváka žádný dopad. Spíše mi přijde že ten film je celý takový odtažitý, bez hloubky a jen taková snaha o to udělat konverzační film o tužbách, lásce v tomto specifickém prostředí. Což samo o sobě vůbec nepůsobí na něco nosného a dobrého. Takže aspoň v něčem to zachraňuje herecká sestava, která je prostě sympatická a podle mě si je film vůbec nezasloužil. Zajímavá byla snad jen práce se střihy a prolínáním obrazů. Ono vypravěčtsví v kombinaci s mluvením postav bylo taky trochu nepříjemné, tohle bylo fajn u filmů z dané doby ve které se to odehrává, ale dnes by to muselo film nějak ozvláštnit a ne ho jen více procpat dalšími a dalšími slovy...(30.9.2016)

  • poz3n
    ***

    Stokrát recyklovaný Woody posledních let. Kdo viděl alespoň jeden film Woodyho Allena z poslední doby, patrně nebude nijak překvapen. Kristen Stewart i Blake Lively mě potěšily, Jesse Eisenberg v nekonečné variaci na samotného Woodyho spíše nudil. Zároveň docela pěkná výprava, ale příběh ničím nevybočující z očekávané linie. 6/10(30.1.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace