Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kaylin
    **

    Woody Allen mi v tomhle snímku přijde trochu vyčpělý. Jasně, je to velmi dobře natočené, dialogy sem tam mají smysl a jsou i zajímavé, pokud ne zábavné, ale celkově jsem měl tak nějak pocit, že to je vlastně o ničem. K postavám jsem se nedovedl dostat a například druhá Veronika mi přišla zbytečná a samoúčelná, i když samozřejmě určitý smysl má.(23.10.2016)

  • Matty
    **

    „Where’s character? Where’s loyalty?“ Otec hlavního hrdiny se ptá správně. Vícerozměrné postavy s osobností, které by se vůči sobě chovaly loajálně, v novém filmu Woodyho Allena nenajdete. Marně v něm budete pátrat také po humoru (pár úsměvných replik jen recykluje, co jsme u Allena slyšeli dříve ve vtipnější verzi), kompoziční motivaci řady scén (třeba hned té úvodní s prostitutkou), typově vhodně obsazených hercích (do 30. let se jakž takž hodí pouze Steve Carell s pěšinkou), smysluplném zapojení vševědoucího vypravěče (vážně je třeba popisovat úplně všechno, i krásu východu slunce, který právě vidíme?), náznaku, že zápletka odněkud někam směřuje (ve skutečnosti by příběh mohl cyklicky pokračovat, dokud by postavy nezestárly a nezemřely) nebo po důvodu, proč se příběh odehrává v éře klasického Hollywoodu. Tedy po jiném důvodu než je ten, že Woody má tuhle dobu zkrátka rád a dokud někdo nepostaví stroj času, bude se do ní moci vracet jedině prostřednictvím filmů. Láska k zachycenému období a prostředí, nikoli potřeba odvyprávět poutavý příběh a sdělit neotřelou myšlenku, byla zřejmě hlavní (možná dokonce jedinou) pohnutkou k natočení Café Society. Díky kameře (Vittorio Storaro) vypadá film nádherně. Přemíra světla a zlatavý nádech dodávají záběrům nadpřirozený půvab a je zřejmé, že jsme ve světě, kde vznikají sny. Zalidněte tento svět postavami, které neustále žvaní o slavných hercích, herečkách a režisérech (a žvaní jen proto, aby se nemlčelo – pointa a hlavní smysl těchto dialogů spočívá pouze v tom, že slyšíme známé jméno), přidejte jazzový soundtrack a máte film. Vlastně ne, ještě je potřeba alespoň lehce propojit jednotlivé scény tou nejtuctovější romancí pod sluncem, i když vám na aktérech této romance ve skutečnosti vůbec nezáleží a spíše vám překážejí v tom, abyste se mohli kochat dobovými kostýmy, architekturou a dekoracemi (podle čehož jsou hlavní role napsané – dvě samolibé figurky, definované jen tím, že chtějí k filmu a nedokážou učinit samostatné dospělé rozhodnutí). Café Society je tak duchamorným případem totální režisérské a scenáristické laxnosti, že nebýt vyšších produkčních hodnot a pár známých herců, domnívám se, že jde o první filmový pokus ne moc dobrého spisovatele, který nechápe, že vyprávět obrazy není totéž, jako vyprávět slovy. Bráno z té lepší stránky, výrazně teď stoupla pravděpodobnost, že Allenův první seriál (Crisis in Six Scenes) bude mnohem zábavnější než jeho (zatím) poslední film. Jde ale o útěchu srovnatelně nanicovatou jako celé Café Society. 40%(22.9.2016)

  • castor
    ***

    Woody Allen se nám ztrácí před očima, dalo by se napsat. Občas sice naservíruje něco výživnějšího, na čemž si rádi pochutnáme, ale většinou jsou to jen drobné gastronomické radosti. Nijak šarmantní Jesse Eisenberg čeká na příležitost v Hollywoodu, kterou má představovat telefonát od strýce Steva Carella. Spřízněnou duši zatím najde v Kristen Stewart, ovšem má to jeden háček. Rychlé slovní výměny sice nechybí, avšak dialogy už prostě neladí jako před lety. Newyorský patriot se jednoduše vystřílet a zdá se, že se vrací k nepovedeným a nevýrazným látkám, které kdysi uložil do šuplíku. A ani sám nevěřil, že je někdy zase opráší. O pozadí starého dobrého Hollywoodu se toho moc nedozvíme, o mezilidských vztazích zrovna tak. Prostě jen klasické melodrama, které ani nemá předpoklady k tomu nějak strhnout. To, že se za kameru postavil legendární Vittorio Storaro, jsem si ze záběrů (nějakou jejich oslnivostí) ani nevšiml.(13.8.2018)

  • Anderton
    ***

    Určite lepšie, ako som po vlažných ohlasoch očakával. Problém mám len s jedným. Woodymu v 21. storočí idú určite lepšie vážnejšie veci, ako takéto konverzačky a pri Cafe society som opäť pochytil ten starý pocit, že vlastne stále točí dokola ten istý film. Inak krásna výprava, super casting (podľa mňa) a zmotivovaný záver nakoniec vyvolali vo mne spokojnosť. 70%(7.6.2017)

  • Fr
    ***

    ,,ŽIVOT JE TAK NEVYZPYTATELNÝ...“ /// Na úvod podotknu, že Jesse jako mladík doufající ve světlý zítřky v Hollywoodu a krásná Kristen, nezkažená svůdným městem, tvoří sympatickou dvojici, která nádherně zapadá do Allenova vypravěčství. V Allenově podání je prostě (téměř) každá žena svůdná a žádnej milostnej trojúhelník není vobyčejnej. Tak jako tenhle film, kterej sice „JEN“ ukazuje, že stará láska nerezaví, ale zapadá do Allenova vidění života, kterej je komedií psanou sadistou. Možná zde máme nejslabší pointu z posledních filmů, ale síla melancholických pocitů (nejen Bobyho a Vonnie) by mě dokázala přinutit jít s hodnocení vo hvězdu vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Sním o filmových hvězdách (a domu s bazénem). 2.) Kvůli hlasitýmu rádiu bych nikoho nezabil… (nebo jo?). 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne(23.9.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace