Režie:
Dušan HanákKamera:
Viktor Svoboda st.Hudba:
Ladislav GerhardtHrají:
Václav Lohniský, Lucyna Winnicka, Josef Abrhám, Miroslav Macháček, František Zvarík, Vladimír Weiser, Emil Horváth st., Viktor Blaho, Jana Švandová (více)Obsahy(1)
Slovenská psychologická dráma. Príbeh človeka, ktorý sa ocitne v nemocnici s podozrením na vážnu chorobu. Prehodnocuje svoj doterajší život a jeho strenutia s blízkymi i cudzími ľuďmi vytvárajú aj obraz spoločnosti 60. rokov, plných nádejí i dezilúzií. Autor nastoľuje tu základné problémy ľudského bytia, otázky slobody, samoty, nekomunikatívnosti, hľadania vlastnej identity hrdinov a ich miesta v spoločnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (78)
Dve slová: Slovenská dokonalosť ()
(95/2016) / Typický slovenský film, zvlášť teda 60. rokov zjavne natočený ešte pred prituhnutím podmienok. Nejako sa moc režisér Hanák nesnaží ísť naproti divákovi a aj samotná téma filmu by snáď vyžadovala trošku dramatickejšie, alebo lepšie povedané viac emotívne spracovanie. Film proste pojednáva o ťažkých témach, ale tak nejako si plynie bez väčších zvratov. Opäť tu ale máme zaujímavú kameru, kompozíciu scén, režisér má vyslovene rád kontrast (veľa, veľa) bielej a čiernej. Zaujme je aj herec Lohniský, známy hlavne ako legendárny Hujer. (6/10) ()
Tento film má pre mňa jedno osobné špecifikum... Ako žolík na telefóne som bratovi pomohol uhádnuť správnu odpoveď v slovenskom Milionárovi (otázka bola: Aké číslo použil Dušan Hanák v názve svojho filmu? a) 223, b) 233, c) 322, d)332 :). Teraz, keď som si ho konečne aj pozrel, tak musím oceniť aj jeho nesporné kvality. Hlavne vynikajúcu kameru a niektoré až dokumentaristické zábery, ale takisto potešili aj herecké výkony. Film zaujímavým spôsobom zobrazuje život človeka, ktorý nepozná (len tuší) svoju diagnózu (ináč, 322 je číselné označenie diagnózy rakovina), stretáva sa so svojimi známymi, či blízkymi a diskutuje s nimi na témy spojené s jeho čakaním na neznámo... ()
Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takové filmy se u nás už zřejmě nikdy nenatočí. Pro diváka je nesporně velmi obtížné ztotožňovat se s nemocným, ať už končí příběh dobře, nebo špatně. O to více, pokud tou nemocí je strašák "moderní" doby, před kterým si nikdo nemůže být jist. Je mrazivé, že po čtyřiceti letech od natočení tohoto snímku máme třeba ledničky, které si samy přes internet objednají chybějící jídlo, ale způsob léčby rakoviny se od té doby zásadně nezměnil. Farmaceutické firmy nás zásobují tisici léků na nemoce, které možná ani neexistují, ale diagnóza 322 (nebo jaké má dnes číslo) ani dnes nebude věštit nic dobrého. Dosti chmurů, film je natočen výborně a má skvělé melancholické okamžiky. Beze slov diváka vede tam, kam chce. Žádné berličky, prostě pokud chceš, zamysli se. Nakonec bych chtěl upozornit jednak na Janu Švandovou, pro níž to byla první filmová role a je tu opravdu zaznamenáníhodná a druhak na krásné české slovo "hochštapler", které jsem snad v žádném jiném filmu ještě neslyšel... :-) ()
Hanák si v novej vlne skutočne zaexperimentoval. Natočil hraný film, ktorý je vo vnútri skrytým dokumentárnym filmom o spoločnosti a socializme. To súdruhovia nemohli prehltnúť ani bez diagnózy 322. Skvelé absurdné dialógy a hlášky v druhej polovici ustávajú a film sa stával málo zrozumiteľným pre moje chápanie. Ale za odpočúvanie cez stenu fonendoskopom a silné scény na bitúnku zaokrúhľujem nahor. –––– Vy do nich strieľate? – Poniektorých treba. –––– Ja TO nepočúvam. Ja počúvam hudbu. –––– ...už sú v sebe. –––– Vedel toho veľa prehltnúť, a teraz má rakovinu hrdla. ()
Ste nepotrebný, nemáte žiadnu úlohu, vaše časy sa skončili, čakajte na smrť , zamestnajte ruky , ale v hlave držte myšlienku na váš koniec a kajajte sa za svoju minulosť fackajúcu vás na každom rohu. Tíško si zomierajte , alebo hľadajte nádej v najdeziluzórnejšej tme , kde namiesto dverí zívajú nahé zárubne a každé načiahnutie sa za slobodou je iba vpadnutie do ešte hlbšej tmy. ()
Tyhle sedesatkovy nalady ja proste nemam rad. To neni nic pro me. A pokud do toho, v ramci umelecke myslenky, pridaji jeste sceny zabijeni kone kladivem, tak to je tim spis konec... pozitivem je mlada Svandova a sympaticka Lucyna W. Lohniskeho linka byla fajn, ostatni si mohli odpustit. ()
Ač černobílý, tak je to úžasně “pestrý”, protkaný spoustou vedlejších příběhů, často založených třeba jen na letmých setkáních. Viděl bych za tím Dušana Hanáka- dokumentaristu. Tenhle přístup k tvorbě vizuálního obsahu vetkal do tvorby hrané a vznikl z toho vítěz ankety Nejlepší slovenský film století. Mě neohromil, ale oceňuji Hanákovo neotřelé pojetí i zaujetí pro téma, které většině třicátníků obvykle nic neříká. ()
Z počátku mě napadla podobnost s Agnes Varda (Cleo od pěti do sedmi), Hanákův film má ale mnohem víc přesahů. Sugestivní sonda do lidské psychiky, partnerských vztahů a atmosféry přelomových let 1967 až 1969, kdy film vznikal. S vědomím širších souvislostí si tento výrazný debut musím pustit ještě aspoň jednou... ()
Pribeh človeka. ()
Děj byl tak nesrozumitelně a zbytečně složitě vyprávěn, že mě to tak hrozně otrávilo, že jsem měl vůbec co dělat, abych to dokoukal, navíc jsem měl pocit, že v tomto snímku snad neexistuje návaznost na scény. Uznávám, že to je jedna z perel nové vlny, ale méně je někdy více. ()
Máte-li za sebou hořkou minulost, kdy jste zanechali hluboké necitlivé stopy na čistých duších, možná se k ní jednou vrátíte a její připomínka před vámi bude stát jako nezdolná bariera, možná vám to také pomůže snáze snášet rány osudu, protože je pojmete jako spravedlivou odvetu. Jenže nikde není psáno, že pokud v sobě najdete dostatek sil, úcty k sobě i druhým, nemůžete tu zeď zbořit. 322 je zářným příkladem, že bojovat lze nejen s opravdovými nepřáteli, ale i temnými stíny, které v různých formách pronásledují každého z nás. ()
Pozoruhodný syrový film, který poznamenalo klasické česko - slovenské vandalství, kdy čeští herci "mluví" slovensky a naopak. Nevím, kdo na to přišel , ale takto bylo zmrskáno již více filmů. U Václava Lohniského jako představitele zlidovělých rolí - Smrťáka, Chocholouška nebo Hujera a který dostal možnost se představit ve velevážné roli zde ten destruktivní zlozvyk opravdu moc vadí.... ()
Možná je to klíčový titul, ale já nějak většinu filmů tzv, Nové vlny nějak nemohu vstřebat. Jejich umělecká hodnota je jistě nepopiratelná, ale obsahově málo pochopitelná, všechno je tam v náznacích, alegoriích, v metaforách a já nevím, v čem ještě. Je to jako abstraktní obraz nebo hra. Takže jsem pochopil, že kuchař Lauko je těžce nemocný, kamarádil s kolegyní kuchařkou, která otěhotněla, jeho bývalá žena (to jsem však pochopil až na konci filmu, že to byla jeho bývalka) to táhne s mladým Abrhámem, ten zas má navíc ještě mladičkou studentku medicíny, která se líbí i Laukovi. Jenže mezi tím je spousta balastu, nad kterým netřeba přemýšlet. ()
Nejsem zas tak starej (30), ale nezbývá mi než říct: Takové filmy se dnes netočí. Je to logické, na takové experimentování prostě diváci nechodí. Je to krásné vidět film, který formou i obsahem experimentuje. Hanák mě přenesl do Slovenska let šedesátých, moc se mi líbila práce s kamerou i herecké výkony. Špatná Slovenština českých herců mi nevadila, my Češi se , bůhvíproč, pořád snažíme v přítomnosti Slováků hovořit Slovensky. Ještě musím zmínit skvělou hudbu, která mi k příběhu nádherně sedla. Příběh není zrovna optimistický, ale není to ani žádná čistá depka, jak tu kdosi psal. Je to film protknutý významy a symboly, film, který můžete vidět mnohokrát. Jazzová, lehce melancholická, hudba k filmu perfektně pasuje. ()
Zajímavá dějová skladba, která se však místy utápí sama v sobě. [Ponrepo, 35mm] ()
Pohled do duše člověka, který se do ní snaží podívat sám aneb hledání sama sebe. Excelentní Lohniský ve filmu s tragicky komickou atmosférou. Slušné vedlejší postavy a povedený scénář. Milé překvapení, ale rozhodně ne top zlatých šedesátých. ()
Československý psychologický film zobrazující s jistými experimentálními prvky životní krizi nenápadného muže středních let. Dokumentárně pojatý celovečerní debut slovenského režiséra D. Hanáka se vyznačuje značnou roztříštěností příběhu, jež značně komplikuje divákovi přehlednost. Plynulý chod a správné chápání příběhu je narušováno momentkami z běžného života hlavního hrdiny kuchaře Lauky, jež společně s pesimistickou expresivní stylizací filmu vytvářejí pocit melancholie, bezvýchodnosti ze současné šedivé přítomnosti a celospolečenské vytrácení radosti ze života. Vynikající V. Lohniský v hlavní roli smutně vyhlížejícího muže, jemuž nevyšlo manželství a i po rozvodu stále žije se svou bývalou ženou, a jemuž byla diagnostikována rakovina hrtanu s krycím označením 322, neprožívá šťastné období. Niterné pocity blízkosti smrti a nepovedeného Laukova života jsou vyjádřeny velmi skrytě, neboť hlavní postava svým tichým jednáním bez emocí nedala své trápení externě najevo. Samotný příběh a zájem o postavy je tak divákovi poměrně vzdálen a Hanákovo dílo může působit na první pohled nezajímavě až nudně. Ve vedlejších rolích se objevila polská herečka L. Winnicka jako Laukova bývalá žena a J. Abrhám s perfektní slovenštinou v roli jejího mladého milence, i u jehož chování lze pozorovat navzdory mladému věku prvky skepse. V roli doktora, jenž nález zhoubné nemoci v závěru snímku u svého pacienta nepotvrdil, se objevil M. Macháček. Depresivní snímek byl oživen obsazením dvou krasavic a sice mladičké J. Švandové a snad ještě půvabnější zdravotní sestře M. Rašlové. Na první pohled nejasnou symboliku a metaforu nesvobody poukazuje setkání hlavního hrdiny s nekonformním, nesocialisticky vyhlížejícím i smýšlejícím mladíkem (V. Weisser), jenž měl snad vyjadřovat obranný postoj proti všudepřítomné materiální i morální šedi. Divácky velmi náročný psychologický snímek je natočen na vysoké umělecké úrovni, což dokazuje kromě jiného i mimořádně kvalitní práce s kamerou či originální umístění mezititulků před jednotlivými scénami pojmenovaných podle myšlenek v Laukově mysli. ()
Nesúrodý príbeh poskladaný z množstva obrázkov života, venujúci sa hlavnému hrdinovi i opomínajúc ním. Ťažko si hľadá cestu k divákovi. Lohniský bol vhodný výber do role týpka, ktorý prichádza o všetko. Mne i záver prišiel čudný a tak si zapamätám zo snímky hlavne dobrú kameru a s ňou spojené zábery normalizačnej Bratišky. ()
Určite najlepší Hanákov film, ktorý jednoznačne patrí do zlatého fondu slovenskej kinematografie. 100% ()
Související novinky
Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc
Už ve čtvrtek 28. května začne v pražském kině Ořechovka filmová přehlídka „Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc“. 60. léta minulého století jsou všeobecně považována za zlatou éru… (více)