Smrtonosná past 2

"Další suterén, další výtah. Jak je možný, že se to stane hned dvakrát?" První díl je zaslouženým kultem, ale já musím jít proti proudu a druhou Past vychválit ještě o něco víc. Harlin bere příběh od podlahy, nechává McClanea být znovu zranitelným poldou, se kterým občas někdo zamává a zcela samozřejmě si poradí i s přirozeným a překvapivě propracovaným přerodem do zachránce. Situace jako vystřižená z Nakatomi Plaza tak díky letištnímu prostoru působí umocněná na druhou. Jedinou výhodu si tak předchozí dobrodružství nechává v hlavním záporákovi, letištní fantom totiž není osobnost Hansova typu, ale pouze sadistický bad guy. O ten kus lepší než jednička je Die Harder hlavně o akci, která tu vypadá ještě drsněji i ladněji než u staršího bratříčka. 90% (16.06.2007)

"Slyšela jsem, že na letišti byli teroristé. - Taky jsem to slyšel." More of the same. Větší (a zajímavější) hřiště, sofistikovanější záporácký plán, víc rukojmí, větší akce. Scénář (oprašující sedmdesátkové letecké thrillery) jede podle kopíráku, ale utahuje si z toho prostřednictvím McClaneových hlášek, pořád je zábavný a potěší návrat většiny starých známých, včetně skvělého Athertonova bezskrupulózního reportéra. Hutná atmosféra originálu se vytratila, protože McClane tentokrát není sám, ale osamělý v davu, a protože Harlin tvrdí akci a vyhazuje do povětří jedno letadlo za druhým a dodává dvojce rozměr katastrofického filmu. Jediným výraznějším mínusem dvojky je nevýrazný záporák. Kéž by každý sequel vypadal takhle, to by bylo na světě krásně. (21.01.2007)

Sequely povedených filmů prý bývají většinou horší. Asi ano, je to už vidět podle hodnocení, ale je to hlavně v tom, že to co už jsme viděli, vidíme po druhé (však i sám McClane si ve filmu postěžoval, že se mu věci stávají dvakrát). Nicméně mě se film líbil, asi bych řekl, že tak nastejno jako první díl. Je docela svěží sáhnout po něčem z devadesátek, když k dispozici jsou jen samé moderní akčňáky. Willis je prostě super a stydím se, že už jsem ho neviděl v tv dříve jako např první díl...90% (23.03.2013)

"Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik (05.06.2005)

V podstatě dokonalý akčňák, kterému reputaci "kazí" jen úspěch a kvalita převratné jedničky. Willis byl v téhle době v nejlepší formě (viz Poslední skaut) a první tři Smrtonosné pasti jsou vybroušené klenoty, které se nikdy neokoukají a patří mezi to nejlepší, co v daném žánru kdy vzniklo. Harlinův příspěvek mě vždy zaručeně dostane především svým závěrem - to je totiž naprostá slast, pramenící z pocitu obrovské satisfakce, kterou spolu s hlavním hrdinou musí prožívat snad každý divák. 90 % (10.05.2003)