The Ninth Heart
Režie:
Juraj HerzKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Ondřej Pavelka, Anna Maľová, Julie Jurištová, Josef Kemr, Juraj Kukura, František Filipovský, Přemysl Kočí, Růžena Rudnická, Lubomír Černík, Josef Somr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Potulný student Martin se přihlásí, že uzdraví princeznu Adrianu, která trpí podivnou nemocí. Netuší, že princezna je v moci mocného čaroděje Aldobrandiniho, který si připravuje omlazovací elixír z krve devíti lidských srdcí. Podaří sa Martinovi čaroděje porazit?
Film měl společný rozpočet, a také částečně dekorace, se snímkem "Panna a netvor". V ateliéru č. 6 na Barrandově vytvořil architekt Vladimír Labský multifunkční dekoraci, která byla po úpravách využita rovněž při natáčení filmů "Panna a netvor", "Tajemství Ocelového města" a "Kočičí princ". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (214)
Jak řekl Juraj Herz: "Chtěl jsem natočit pohádku a vzešel z toho horor". Pohádka, na kterou z dětství nezapomenu, jelikož jsem se u ní bál i když jsem jí viděl po obědě v televizi. ()
Nechápu, jak tohle může mít něco společného s Pannou a Netvorem. Scénář má obrovské mezery, děj je rozvleklý a nudný. Hororová atmosféra se nepovedla. Nebýt Perfektního záporáka, hudby a Pavelky, stěží by to dosáhlo na jakoukoliv hvězdičku. ()
Ze začátku je to doopravdy jen pohádka, teda snad kromě úvodu. A pak to začne kurva mít grády aaa ten parchant Aldobrandini je pánem podzemního času a lidi tam vypadají jako obživlé mrtvoly a ta hudba tam duní a a a ....ok ok nechal jsem se trochu unést. Nakonec to končí jako pohádka, ale je to taková pěkná pekelná, hororová pohádka pro dospělé. ()
Oceňuji melancholickou poetiku tvořenou depresivní výpravou, nejasnou rozostřeností kamery i podmanivou hudbou, ale přiznám se, že pohádková zápletka mne zcela minula. Přes únosnou stopáž a několikeré vytříbené herecké kreace byl děj nudný a nezáživný a jsouc nevysvětlena vnitřní logika pokulhávala do té míry, že jediné, co mi utkvělo v paměti, je moralistní a (doufám pouze) dobově zatížené poselství, že sociálně znevýhodněné holky jsou bez ohledu na cokoli lepší. ()
Nevšední pohádka s nevšedním hrdinou v nevšedním prostředí. Pavelka mne zrovna nezaujal, stejně tak příběh. Příště dám přednost klasice. ()
Na svou dobu velmi podařená "pohádka". ()
Herz zde znovu dokazuje, že je jako režisér rozhodně orientovaný na výtvarno, obraz a poezii, za což mu bude vždy odpuštěn ten menší důraz na děj a dialogy. Právě jako tady: dokonalá evokace doby, tedy počátku 19. století, se vším všudy, i ta Pavelkova evidentně "Máchovská" stylizace zajisté není náhodná. ()
viz můj komentář k Panně a netvorovi. ()
V dětství se mi tato pohádka moc nelíbila a nezměnilo se to ani teď. Čekala jsem hororovou atmosféru, ale byla to spíše nuda. ()
Nádherně ponuré, děsivý Kukura, krásná Jurištová, skvělé kulisy. Raději bych na štědrý večer tohle než Lásku rohatou. Se bojím, že to bude trapas. ()
První půlka je celkem nudná, od poloviny to zcela mění atmosféru a charakter - kupodivu Hapkova hudba, kterou moc nemusím, je zde výborná a perfektně dokresluje atmosféru, která je podobná Panně a netvoru. Konec je ale opět takový nic moc a celkově je to takové prázdné, takže trochu zklamání - 65%. ()
Asi jeden z mála povedených pohádkových hororů natočených u nás, asi nejoblíbenější "pohádka" , u které se jako dítě budete bát - a to filmařům přece šlo. ()
Na můj vkus nesmírně rozporuplná pohádka. Nevím co si o ní myslet. Jsou zde světlé momenty, castingem počínaje, maskami konče. Ale vadí mi ta depresiní část, které jsem nikdy nepřišel na chuť. ()
Je mi to líto, ale tuhle pohádku jsem nedokázala s manželem dokoukat, natož abych ji pustila svým dětem. Směs hororu, utahaného děje, slizkého hraběte Aldobrandiniho s jakousi zombie-družinou a podivně "přihloupého" studenta (určitě byl bakalář?). Dvě hvězdy za hudbu a film jako takový, když ho nebudu brát jako pohádku pro děti. ()
Temnější pohádka z české produkce snad ani neexistuje. Hudba za pět, atmosféra za pět. A hlavně mi netvrďte, že celé ty noci šilhavý Kukura s tou nafoukanou oloknovanou pipkou jen tancoval. ()
Nádherná hudba. A neskutečně hororová "pohádka", která není pro děti. Bohužel oproti Panně a Netvorovi, kterou dospělí ocení, tahle byla taková naivní, nedokončená. Proč šel zachraňovat princeznu? Opus na touhu po dobrodružství? Já z toho vždy nemohla spát ještě několik dní. Shlédnuto nedávno a ubrala jsem *. Hlavně ten rej v podsvětí mě už neoslovil. Ale z té operace skutečně mrazí. ()
Dobrá atmosféra, pěkné kulisy a dekorace, Kukura vypadá echt děsivě a nechutně, ale to je vše. Dost jsem se nudila, hlavně ze začátku (vlastně celou první polovinu pohádky). Scény z podzemní říše byly dobré, ale pak to zase zabil konec. Po Panně a netvorovi velké zklamání. 50% čistě za vizuál. ()
Tady se Juraj Kukura pěkně "vyblbnul" , jako děcko , když jsem to viděl , jsem měl z něj pěkný vítr. Po tom co zde předváděl s těma očima , musel šilhat ještě pěkných pár dní. Jinak je škoda , že se nezachovala nějaká lepší kopie , protože toto dílko je sice občas reprizované některými našimi televizemi , ale obraz je vždy fakt otřesný. ()
Tohle se má vážně pouštět dětem? ()
Příběh v podstatě jen o tom, že smetánka na zemi je stejně odporná a zvrácená jako ta v podzemí (což je dosaženo mimo jiné obdobnou snovou atmosférou světského šlechtického sídla), a zlo nelze porazit, protože princezna (která nestojí za záchranu) i její rodina vzápětí dobrovolně podlehnou další stejně slizké kreatuře (nějaká inkarnace předchozího padoucha vzhledem k tomu psovi?). Myšlenka zajímavá, ale ztvárněná překvapivě málo působivě. Pohádka to rozhodně není, spíš pokus o jakousi filosofickou úvahu. Kdyby zde byl kontrast pozitivního světa nahoře s temným dole a další klasické rysy pohádky včetně skutečného morálního poučení na závěr místo pouhého depresivního konstatování neměnnosti světa a lidských povah, mohl to být v rámci žánru docela úspěšný snímek. Takto působí jako nepříliš vydařený a plytký horor. Vidět tento film v dětství, asi bych se bála, protože cesta do podzemí jistou strašidelnou atmosféru má a Přeučil vypadá dostatečně morbidně. Nicméně nemohu se rozhodnout, zda to celé bylo opravdu strašidelné, nebo spíš jen nechutné, a to místy až na hranici trapnosti, což platí zvláště pro postavu Aldobrandiniho, který byl občas k smíchu (Divím se, že Kukurovi to šilhání nezůstalo). Chyběl mi skutečný obsah. Hlavní hrdina byl nevýrazný trouba, který nedokáže z vězení utéci ani za pomoci pláště neviditelnosti, a i po útěku z něj na sebe odpovědné orgány upozorňuje, jak jen může. Nemluvě o tom, že na svou lásku si v podzemí vzpomene jen jaksi náhodou, a jakmile je venku z nebezpečí, tak na ni vzápětí bez problémů opět zapomene. Je prostě těžké mu fandit, a to nemám nic proti Pavelkovi obecně. Byl vedle Kemra a Filipovského, kteří dokázali svým umem vyniknout i v tomto díle, jeden z mála, kdo působil aktivně. Většina ostatních (ještě s výjimkou Lohniského) jakoby se jen mátožně ploužila a odříkávala text. Prvních 40 min v prostředí herecké společnosti diváka téměř unudí k smrti, příběh je plný nelogických momentů, závěr neslaný nemastný, vychvalované úvodní titulky z mého pohledu hloupé, kamera špatná, o estetičnosti záběrů nelze většinou vůbec hovořit (navíc je polovinu času taková tma, že divák nevidí ani postavy, natož co se na obrazovce děje) a hororové prvky jsou přepálené, působí to tak nějak samoúčelně a na efekt. Nejlepší složkou zde byla hudba. Deváté srdce tak ukazuje, že krása Panny a netvora není dána jen výtvarnou představou režiséra, kterému je obvykle veškerý úspěch snímku přičítán, nýbrž spoluprací mnoha dalších lidí a faktorů, mezi nimž hraje zásadní roli nádherný text Hrubína v Hofmanově úpravě a síla a nadčasovost samotného příběhu. Jakmile je na to Herz sám, zbyde jen ona vizuální stránka a snaha vyvolat strach prostým nakupením co největšího počtu odpudivých prvků. O tom ostatně svědčí i většina zdejších oslavných komentářů s čtyřmi hvězdičkami a výše, které zmiňují pouze hororový nádech a nic víc. Myslela jsem původně, že udělím přece jen nějakou tu hvězdičku za neobvyklost a odvahu, ale to bych nesměla bezprostředně po Devátém srdci shlédnout pohádku O Janovi a podivuhodném příteli. Ve srovnání s detailní scénaristickou propracovaností Rážova filmu, kdy i mnohé věty řečené mimochodem mají větší význam, než se na první pohled zdá, jeho hloubkou příběhu, tajuplnou atmosférou, přesvědčivými hereckými výkony většiny postav, dostatkem citu, krásnou kamerou s jednoznačně promyšlenými záběry a barevností, mystickým závěrem a samotným silným moudrem na konci, se náhle Herzův snímek jeví takřka jako kýčovitý brak. A s obsazením, o jakém se dnešním tvůrcům může jen zdát, i jako trestuhodně promarněná šance. Proto raději nebudu hodnotit hvězdičkami. Viděno jednou, shlédnout znovu už necítím potřebu. () (méně) (více)