Deváté srdce

Můj osobně nejoblíbenější pohádkový horor z rukou režiséra Juraje Herze vypráví o komediantech a studentovi, který (ne)zachrání princeznu. Podle mne hodně k již tak dokonalému vizuálu (nejen kamera Jiřího Macháně, ale i výprava manželů Švankmajerových) přispěla i hudba Petra Hapky - zvláště ten motiv rozvrzaných houslí mi zněl jako dítěti hodně dlouho v uších. Deváté srdce je pohádka, u níž se bojíte. Jenže tak nějak mile bojíte. Zatímco některé pohádky děsí a vyvolávají spíše hrůzostrašné sny (a to převážně ty moderní, české a českotelevizní), tahle sice straší, ale bez následných zlých nočních můr. Mladý student se zamiluje do dívky od potulných komediantů, které vede charismatický stařec v podání Josefa Kemra. Přijedou však do města, kde se dějí podivné věci - lidé se ztrácejí, princezna chodí jako tělo bez duše a hradní mág (dokonalý Juraj Kukura) mládne... Student, aby se vyhnul trestu, souhlasí, že princeznu v noci pohlídá. Pomáhá mu nejen hradní smutný šašek (František Filipovský), a tajemství, které odhalí, je může stát i život. Film se natáčel současně s filmem Panna a netvor (kde myslím se hranice pohádky a hororu překročily víc k tomu hororu, minimálně úvodní scénou s povozy obchodníků), zajímavostí je, že dekorace Vladimíra Labského sloužily posléze i pro filmy Tajemství Ocelového města a Kočičí princ. (11.02.2009)

Další Hertzova - no, vlastně ne moc pohádka, spíše horor. V tomto filmu je znát úžasný cit pro atmosféru a výpravu, scény šlechtických slavností působí jako z Bary Lyndona, ples mrtvol se skvělou hudbou a Síň času je opravdu temné místo. Scénář má sice místy logické díry, ale atmosféra přebíjí vše ostatní. (12.04.2006)

Vcelku svěží a neomšelá mixáž pohádky a hororu, ve které se najde nejden zajímavý a překvapivý moment. Nápaditá a přitom poměrně morbidní show ovšem podle mého dojíždí na dvou věcech: 1)akční a vypjaté scény nemají grády a 2) nicmoc obsazení. Ústřední role potulného studenta připadla poměrně nešťastně Ondřeji Pavelkovi, a ten tak nějak nedokázal ztvárnit autoritami pohrdajícího, veselého čtveráka, který si získá divácké sympatie. Hlavní hrdina je naopak postava mdlá a nevýrazná, ba co víc - skoro až nesympatická a fandit se mu prostě nedá. A to už vůbec nezmiňuju, že pořád o něco zakopával, trhal si šaty o větve, škobrtal na rovný zemi a na co šáhnul, to zvoral... čímž se zhruba v polovině filmu stal jasným kandidátem na "ránu z milosti". Naštěstí našel soupeře sobě rovného - šilhajícího nekromantického pablba Kukuru s mastnou přehazovačkou přilepenou na pleši. Hlavní arcilotr v jeho podání působil sice dost bizarně, ale spíše tedy jako podivný směšný pako, kterýmu dáte facana a veme druhou vo zeď jak hadrovej panák. Tím ovšem neříkám, že by se na film nedalo dívat. Jenom popisuju příčiny, proč se pro mě "Deváté srdce" přes všechny nepopiratelné kvality nestalo kultem. (04.09.2010)

Zvláštní pohádka. Skoro bych řekl, že nepochází z české kotliny. Má obrovsky silné momenty, pozoruhodné herecké výkony a nádhernou hudbu. Vytknout bych si dovolil nezáživný začátek a zbytečně osekaný děj. Delší stopáž by se hodila. Ta by se mohla využít při budování perfektní atmosféry v podzemí. Když srovnám Deváté srdce se současnými pohádkami, tak je to přímo skvost (hodnotím v roce 2009). (25.12.2009)

Proč pořád pohádka? Je to hezký temný film s výbornou vizualní stránkou, za kterou vděčíme hlavně manželum Švankmajerovým. Výborně je hlavně stylizovaná sín času.Trochu to na mě celé zapůsobylo jako by jsem se díval na dva rozdílné filmy. První půlka byla opravdu taková pohádková a veselá, plná barev. Jak přišlo do tuhého a hlavní hrdina Martin byl vyslán odhalit tajemství princezny, celé to sklouzlo do roviny temného, hororového filmu. (28.05.2006)