Petrolejové lampy

Váhala jsem nad plným hodnocením, ale za konec ho dám. Smutný a nešťastný život veselé a věčně usměvavé "staré panny" mě dojal. Líbila se mi i její maloměšťácká matka i Petr Čepek, se kterým by asi nikdo jiný nedokázal žít. Film si určitě někdy pustím znovu, abych si ještě jednou vychutnala jeho hloubku. (23.10.2014)

Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších českých filmů 70.-80 let. Režisér Juraj HERZ zde mistrně převedl literární dílo Jaroslava Havlíčka na stříbrné plátno. Ano, tento film si zaslouží obdiv už jenom proto, že zde sledujete herecký koncert našeho největšího charismatického herce, jakým byl Petr ČEPEK. Zde mu výborně sekunduje Iva JANŽUROVÁ, která touto roli dokázala, že umí i psychologické role zahrat výborně. Inu, dva velikáni na českém filmovém plátně. Paráda !! (21.11.2008)

Herecký koncert Petra Čepka a Ivy Janžurové. Oba herci tu podali jedny ze svých nejlepších výkonů a potvrdili, že v domácí tvorbě patřili k absolutní špičce. Petrolejové lampy jsou také filmem, kde je znát výrazná ruka režiséra. Herz se řadil k našim nejoriginálnějším tvůrcům a jeho díla se vyznačovala zaujetím pro morbidnost, černý humor a obrazovou vytříbenost (v tomhle filmu využil chytré prolínání záběrů a zaujetí pro dobové kostýmy). Podmanivý a místy groteskní snímek. 9/10 (02.05.2009)

Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej! Je vidno, že si dal Juraj Herz záležet jak na vizuelní, tak na příběhové stránce. Záběry z večírků a šantánů jsou až kýčovitě barevné, naproti tomu Vejrychovsko působí šedě a ponuře. Atmosféra příběhu postupně houstne, nikdy však nezklouzne do depky, ačkoli emoce jsou na každému kroku. Iva Janžurová v roli Štěpy dokázala zaujmout svou bezprostředností a podala důkaz, že není jen komička. No, a Petr Čepek podal nejsilnější výkon své kariéry. Postava Pavla Maliny je strašně těžká, komplikovaná a pan Čepek je v ní prostě nepřekonatelný. Svých partů se perfektně zhostili též Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík či Karel Černoch. Mistrovské psychologické drama a jedno z vrcholných děl Juraje Herze. 95%. (30.05.2010)

Havlíčkovy těžce depresivní příběhy se těžce sledují a ještě obtížněji komentují. Podobně jako kolega Karlas i já přiznávám, že z nich mám skoro strach. Bezútěšnost krajiny lidské duše by jednoho donutila rozřezat si žíly, zbaštit cyankáli a ještě skočit do Macochy, aby to bylo jisté. Tyhle příběhy dokazují, že člověk nepotřebuje vnější zlé démony, bohatě mu vystačí jeho vlastní. Čepek a Janžurová rozehrávají své složité postavy s umem, na který jsou slova úcty krátká, Herz vytvořil tíživou dusnou atmosféru doby plné skrývaných citů a témat, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví. A jen nepatrná možnost úlevy v podobě závěru. Vynikající film, ale nemyslím, že bych měl potřebu jej ještě někdy vidět. (09.06.2016)