Petrolejové lampy

Zlatý hřeb z dílny Juraje Herze a herecký koncert obou hlavních představitelů. Po prvním i po každém dalším shlédnutí jsem neměla slov, zůstanu u toho.. (26.10.2012)

Film má podle mě divné zahájení. Prvních dvacet minut jsem netušil co se děje. Jinak je to působivé. Nejspíš je to ale film na více zhlédnutí, protože ve mně zůstaly určité nejasnosti. (13.11.2015)

Československé drama natočené podle stejnojmenné knižní předlohy J. Havlíčka situované na počátek 20. století do autorovy rodné Jilemnice. Snímek je stylizován přesně v duchu Havlíčkových depresivních a beznadějných románů, navíc do něj režisér J. Herz vnesl i svůj hororový nádech. V hlavní roli Štěpánky, ženy z bohaté rodiny, dosti emancipované, se zálibou v extravagantních kloboucích a divadelnictví, se představila I. Janžurová a jejího manžela, rozmařilého bývalého vojenského důstojníka s nebezpečnou nemocí, cynického zhýralce, agresivního a amorálního opilce Pavla Malinu ztvárnil mistr P. Čepek. Zde je potřeba poznamenat, že oba hlavní představitelé předvedli neobyčejné herecké výkony, zejména pan Čepek dokázal svým dechberoucím uměním, proč je řazen k nejlepším českým hercům. Velmi působivě je zobrazen kontrast mezi Štěpánčiným bohatstvím a komfortem v domě jejích rodičů (O. Sklenčka, M. Rosůlková) a zablácenou bídou s duševně nemocným manželem na venkovském statku Malinových. Musím uznat, že paní Janžurové to v dramatu velmi slušelo, což chápu jako jistý rozpor s románem, neboť tam byla Štěpa vykreslena jako nepříliš atraktivní postarší dáma. Nejzajímavější částí snímku je velmi sugestivně natočený postupný fyzický i psychický rozpad důstojníkovy osobnosti, jenž je v důsledku své nemravné minulosti postižen tehdy nevyléčitelným syfilisem. Závěrečný záběr na bezvládné tělo a bezduchou lidskou trosku v sanatoriu byl vyvrcholením vývoje této smrtelné choroby. V malé roli divadelního kolegy můžeme sledovat mladého K. Černocha, starého otce Malinu hrál V. Jedenáctík, pracovitého bratra nakažlivou chorobu skrývajícího ničemy přerovský rodák K. Chromík a jejich služku E. Steimarová. Vzhledem k nevšedním hereckým výkonům, působivosti Havlíčkova tragického psychologického příběhu a režisérově umu mohu konstatovat, že vzniklo nadmíru povedené dílo, jež se může zařadit mezi další skvělé filmy natočené podle Havlíčkových románů jako Neviditelný, Prokletí domu Hajnů, Ta třetí či Helimadoe. (12.08.2016)

Hutná depka, ale perfektně natočená a zahraná. Asi nejsilnější role Ivy Janžurové hned po Kočáru do Vídně. (20.11.2017)

Psychologický horror o neštěstí jedné nezávislé holky, která v životě chtěla jen být normální a svá. Což se jí v duchu Herzových filmů asi sotva mohlo povést. Janžurová válí a ač ji nijak zvlášť nemusím, tady je prostě super. Čepek byl démon a v Petrolejových lampách to potvrzuje se vším všudy. Hodně temná a hustá záležitost ... (18.11.2018)

kromě petra čepka nic, co by mě nějak zaujalo, pomalé, bez zvratů (tedy krom úplného závěru, ale to bylo prostě málo). nevím. kdyby to čepek nezahrál tak božsky, tak by to asi do zlatého fondu české kinematografie nepatřilo... 70% (22.08.2006)

výborné herecké výkony, opravdu! (19.11.2006)

Je zde oproti knize značný posun v postavě Štěpky. V Havlíčkově románu je to opravdu ošklivá dívka, tlusťoučká a vypasená. A její halasnost je způsobena právě snahou překřičet slovy vlastní neatraktivnost. O Ivě Janžurové - ač pro mnohé nemusí být zrovna kráskou první velikosti - nelze říci, že je ošklivá. Je potrhlá, je u ní patrná velká touha po lásce. Herzova Štěpka je ženštější, uštěpačnější ale přesto sympatičtější než silácká a humpolácká Štěpka Havlíčkova. Osudy obou dvou jsou tragické. Ale tragika je rovněž jiná. Tragika postavy, již ztvárňuje Iva Janžurová je ryze ženská a tudíž napovrchu zranitelnější a její slzy jsou patrné i pro její okolí. Havlíčkova Štěpánka bojuje se svým nepříznivým osudem býčí silou. Nechce naříkat, potlačí slzy, zahodí hořkou minulost, která ji snad někde hluboko uvnitř tlačí, ale napovrch se neprotlačí. Bojuje proti životu prací, v níž nachází svoji spásu. Jinak je ve filmu tematizována i Štěpčina touha po dítěti. Pro románovou Štěpku je to jen obrovská a marná touha. Pro filmovou hrdinku je vlastně toto osmyslnění jejího života téměř na dosah v podobě Pavlova nemanželského dítěte z dob jeho kadetských let. Iva Janžurová se coby Štěpka s dítětem setkává ve vlaku, poeticky si s ním hraje, leč nikdy se nedozví, že je to vlastně dítě jejího manžela. Přemýšlím stále o tom, jestli se mi takový závěr líbí, či nikoli. Je možná trochu moc idylický, byť ta idyla nekončí happyendem... Jakýmsi nesplněným snem, který rámcuje Štěpčin život... Ale přiznávám, že mě to vlastně dojalo. Možná právě to dojetí činí mou nerozhodnost při soudu tohoto motivu... (10.03.2008)

Tak mimořádně depresivní film jsem snad ještě neviděl, vynikající Čepek, nevím, jestli bych románovou předlohu vůbec rozdýchal ... (15.03.2009)

Jako znalec stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka nemohu udělit vyšší hodnocení než 3,5*. Herzův film zcela opomíjí Štěpino dětsví a dospívání, které tvořily zhruba třetinu, ne-li polovinu, knihy. Většina herců navíc typově neodpovídá svým literárním předobrazům a vyjímkou není ani Iva Janžurová, jíž byla svěřena hlavní role. Petr Čepek tu je však zcela na svém místě a jeho kreace patří k těm, na něž se dlouho s úžasem vzpomíná. Škoda jen, že nemohu říct totéž i o samotném filmu... (30.04.2009)

Přesně tak jsem si ho představovala! Vynikající adaptece vynikající knihy. (04.05.2009)

Nezapomenutelný Petr Čepek v typicky ponuré Herzovské atmosféře. (16.07.2009)

Tento fil byl pro mě prvním setkáním s Jurajem Herzem mimo jeho pohádkové opusy (dá-li se to tak říci) Deváté srdce a Panna a netvor. Možná, že je vysoké hodnocení částečně ovlivněno i dobou, kdy jsem film viděl, tedy na počátku osmdesátých let, ovšem nemyslím, že by šlo o nějakou zásadní okolnost. Knižní předlouhu dodnes pokládám za nezfilmovatelnou, přičemž jsem si vědom toho, že Herz tento můj předpoklad dávno vyvrátil svým skvostným zpracováním. Lepší už byl jen Spalovač mrtvol, ten je ovšem naprosto geniální, takže Petrolejové lampy se nemají zač stydět. (04.02.2010)

Dost zajímavý film. Mně se dokonce v hlavní roli líbila Janžurová ještě více než Čepek. Normálně ji dost nesnáším, hlavně v komických rolích, ale byla tu moc příjemná. Dokonce se mi občas zdála i vyloženě hezká. Hrála to netrapně, a přesto výstižně. Velmi příjemné překvapení. I Čepek byl samozřejmě velmi dobrý, ale nepřišlo mi to až zas tak výrazné. Kostýmy byly až na výjimky velmi povedené, některé scény byly jako z Monetova obrazu. Mělo to typické pro Herze nemluvené pasáže s napínavou hudbou, a bylo to dost šikovně natočené. Samozřejmě scény s promenádou byli hodně pěkné. Pro mě to bylo zajímavé, a příjemné překvapení. (08.02.2014)

Excelentní výkon Petra Čepka a Ivy Janžurové. Procházka skákavého lajtnanta po promenádě, je prostě výkon, na který se nezapomíná. Četl jsem také knihu, ale film je bezkonkurenčně lepší. Dokonce bych lampy řadil na vrchol české kinematografie. Dávám pět, ale dal bych klidně šest, kdyby to šlo :-) (23.05.2014)

Spíše než samotná zápletka se syfilidou, byť je podána mistrovsky, mne ohromilo autentické zobrazení secesní doby se silnou kritičností vůči maloměšťákům. Skvěle byly využity zhudebněné Gellnerovy básně, přičemž scéna se zpívající matkou hlavní hrdinky (výborná Marie Rosůlková) mi připadala z celého filmu nejsilnější. Herecké výkony jsou všechny perfektní, za zmínku stojí operní pěvec Vladimír Jedenáctík v syrové roli důstojníkova otce a Štěpina strýce. (04.05.2019)

Měly to ženy po dlouhá staletí opravdu těžké. Kdo jiný se do hlavních rolí hodil tak skvěle než zrovna Iva Janžurová. I když je skvělá herečka, žádná krasavice to nikdy nebyla a ztvárněný příběh jí tak o moc víc věřím. Petr Čepek ve své filmografii předvedl mnohokrát, že to byl vynikající herec a toto je jen dalším důkazem. Film je víc smutný než opravdu vypjaté drama a dostal mě třeba i ve chvíli, kdy si Štěpa hrála ve vlaku s dítětem. Ta její nenaplněná touha byla více než bolestná. Takových scén silných jako hovězí vývar zde nebylo zase tolik, ale když přišly, tak je oba herci provedli geniálně. (09.08.2023)

Vynikající zfilmování psychologického románu Jaroslav Havlíčka. Knihu jsem nečetl ale film je excelentní- dusný,těžký,depresivní. Skoro celý film stojí na naprosto vynikajícím výkonu Čepka. Ten se shostil role nemocného mládence, který je nakažen syfilitidou. Ze začátku ještě moc neukazuje ( samozřejmě hraje skvěle celý film). Myslím ve srovnání se zhruba druhou polovinou. Tam totiž sledujeme extremní psychický a fyzický rozpad osobnosti tohoto mladíka a v souvislosti s tím naopak vylézá na povrch neuvěřitelná síla Štěpy (Ivy Janžurové) a to hlavně ve scéně průchodu Kolonádou. Tyto průchody jsou tam dva a na kontrastu těchto dvou scén lze právě tento rozpad sledovat. A to nejenom rozpad osobnosti ale i sociálních hodnot, snů a chtíčů. Psychická (ale i fyzická) síla nějakou dobu tento rozpad udržuje v přijatelné míře ale ne na dlouho. Vše se chílí k naprosto depresivnímu konci a nelze tomu zabránit. Přece ale svítá naděje..... (18.09.2006)

Čepek a Janžurová v životních rolích a navíc v životní formě (23.07.2008)

Film lepší než kniha, natož excelentní kniha! (06.03.2009)