Aguirre, hněv Boží

Ve chvíli, kdy se Klaus Kinski podívá upřeně do kamery a prohlásí: "Když bude Aguirre chtít, aby ptáci padali mrtví ze stromů, tak ptáci budou padat mrtví ze stromů." moji osobu tak zlomila, že jsem nebyl schopen slova ještě půlhodiny po finální scéně. Jeden z nejvíce naturalistických filmů, které jsem kdy viděl. Nadfilm. (28.08.2020)

Plavba objevitelů - dobyvatelů řekou jihoamerického pralesa. Vidina obrovského bohatství pohání jejich odhodlání plout dál a dál, okolní prales prohlašují za svůj majetek, za součást jejich samozvaného císařství a nějak si nevšímají, že nemají co jíst, plují neznámo kam a jejich řady kosí nepřátelsky naladění indiáni, kteří číhají po celé cestě. Úžasná role Klause Kinského - pro tyhle role se narodil. (25.03.2008)

Apocalypse Now 1560. Mystická, surrealistická a hypnotická vize putování za nedosažitelným cílem, pro který je potřeba obětovat vše, až k úplnému sebezničení. Ta hrstka mužů byla mrtvá ještě než vyrazila na cestu. Postupem času se touha přežít změnila v umanuté odhodlání posunout místo své smrti ještě kousek po proudu řeky. Aguirre žije z jejich utrpení a strachu, a čím je situace výpravy beznadějnější, tím hlubší je jeho šílenství. Vrátit se není kam. On popluje dál, i kdyby tahle řeka byla bez konce. (19.01.2015)

Herzog nám naservíroval během hodiny a půl až hypnotizující obraz marnosti, nezkrotné síly a odhodlání dosáhnout cíle, ať to stojí, co to stojí. Důkaz, jak může vlastní vůle člověka rozmačkat v náruči šílenství. (08.03.2009)

Hergot.¬         Kvalitu tohoto snímku vidím ze jména v sugestivním podání hlavní postavy Lopeho de Aguirre hrané hercem Klausem Kinskim a bratra Gaspara zahraného hercem Del Negrem; dále v prostředí, v němž bylo natáčeno, kterým byla jihoamerická divočina.¬                 Hlavní zápor snímku vidím v nepromyšlené, roztříštěné dramaturgii režiséra a scénáristy v jedné osobě, Němce pana Wernera Herzoga; umělec ten nedokázal řádně využíti dějovou linku vedoucí ke konečnému vyústění a poselství snímku. Celý způsob natočení je podřízen tlaku nevyrovnaných emocí na úkor rozumového vedení, takže vznikl poněkud chaotický paskvil, geniální torzo. Tehdy třicetiletý umělec nebyl schopen zvládnouti látku tak náročnou, jakou je cesta člověka za bohatstvím a mocí.¬                 Výsledek tedy je na rozpačité pokrčení rameny a rozhodně ne na potlesk Herzogových ctitelů. (19.04.2019)

Opět jedno doplnění mého filmového vzdělání díky britskému semináři :-) a musím říct, že masivní! Cesta Španělů do pekla džungle za vidinou Eldorada. Pološílený Aguirre, s geniální démonickou vizáží Kinského, tíživý hudební doprovod a bezútěšný konec. Při úvodu před promítáním bylo řečeno, že film byl točen anglicky a poté nadabován do němčiny (Kinski musel být při dabingu nahrazen - údajně proto, že byl moc drahý), ale schválně jsem se na to soustředil a řekl bych, že k postsynchronu sice došlo, ale na původní německé znění... 100% (02.12.2007)

Vlastně jediné co mi na Aguirre, the Wrath of God vadí jsou ty šílené deutsche postsynchrony, španělský konkvistadoři mluvící německy je bizárek. Jinak bez výtek a líbí se mi i humory, kterýma je občas drama prošpikováno. (25.01.2021)

Werner Herzog studuje téma posedlosti s extrémním smyslem pro surrealitu, což v zásadě podporuje myšlenku, že ti, kteří propadnou zuřivé posedlosti, jsou odkázáni existovat ve snovém stavu šílenství. Různé formy posedlosti jsou nedílnou součástí mnoha filmů Herzoga, a je úplně jedno, zda jde o nesmyslné hledání bájného zlatého města nebo spalující touhu dopravit do srdce peruánské džungle operní árie Enrica Carusa. Nečekané události a tvrdé podmínky obklopují Herzogovy postavy a rozdmýchávají jejich vnitřní fanatismus, ale nikdy předtím ani potom už režisér nedokázal vytvořit tak éterickou atmosféru, jakou předvádí jeho první skutečné mistrovské dílo. Aguirre, hněv Boží nám ukazuje přívětivou i drsnou moc přírody, která tímto ambivalentním postojem často trestá naše maniakální ambice, kdy si skrze pomýlenou perspektivu myslíme, že přírodu můžeme kdykoliv pokořit. Více. (25.03.2023)

Napamatuji se, že bych kdy viděl podobný film. Excelentně "zvrhlý" Klaus Kinski a uhrančivá atmosféra filmu, která přes až dokumentaristickou režii a minimalistickou hudbu zaručují vpravdě hypnotizující zážitek. Víc takových filmů, prosím. (10.09.2008)

Werner má rád divočinu. Ale zas bych tento film nepovažoval za nějak šílený apod. Herzog má rád expresivní herectví, příběhy jenž své hrdiny dovedou na hranici bytí a nebytí. Film má skvělou kameru, Kinski je posedlý mocí a slávou, takže z něj jde úplně strach, hudba tomu všemu dodává lehce nervózní tik a pak je tu pár wtf momentů (hláškující umírající apod.). Celý film je zajímavý a často i v dobrém slova smyslu zábavný, žel Werner tehdy moc neuměl akci (útok indiánů, létící šípy) a úplně mu to nejde s tempem. Ač má filmpouhých 90 minut, občas se pěkně táhne. Střihač nebyl občas příliš soustředěný takže to občas diváka kopne. Ale stále jde o silný a atmosférický film, který ale ani zdaleka není dokonalý. Španělé chtějí indiány ukryté zlato, chtějí ho hodně, ale Aguirre víc, ten ho chce za každou cenu a tu za něj spolu se svými muži taky zaplatí... 70% (19.03.2010)

„Erinnert ihr euch an Hernando Cortez?“ Vizuálna stránka tohto filmu mala ovplyvniť Coppolu pri točení Apocalypse Now. Krásna príroda nasnímaná pútavou kamerou, ktorá vytvára snovú atmosféru. V prvých minútach sa opájame sa pralesom a hlbokým blatom, kde viazne okrem výpravy aj dej filmu. Zahodenie klasickej rozprávačskej štruktúry s členením na 5 častí však nemusí byť na škodu, pokiaľ sa predkladá postupné odkrývanie šialenosti postáv, ich zlých vlastností, naturalistického pojatia a búranie štvrtej steny s kvapkou čierneho humoru. Obsah filmu zasa láka pokladom juhoamerických Indiánov za doby dobývania ich svetadielu Španielmi. Herzog je veľmi cynický. Pri novom rozdelení úloh veliteľom výpravy Pizzarom nám ukazuje ich rozpačité, či nahnevané prijatie a „gavaliera“ v žerúcej nálade. Postavy vyše prvých 20 minút nevnímame jednotlivo, ale viac ako skupinu. Splav je dobrodružný a udalosť ďalšieho rána vyvoláva znepokojenie a napätie. Táto udalosť roztáča ďalšie, ako tá prvá, kedy sa povážlivo míňali zásoby. Po nej ukáže Aguirre svoj pravý charakter, ktorý sa odhaľuje spolu s charakterom jeho služobníka Perucha do nevídaných rozmerov krutých manipulácií. Z formálnej stránky sa dá pousmiať nad špinavými brneniami a prilbami, ale čistými šatami nechránenými brnením, pričom všetky kusy odevu sú na rovnakých ľuďoch. Prilby a brnenia sa dali aj vyleštiť aj handrou, kým šaty by sa museli prať a to tvorcovia nechceli. Sme v štyridsiatej ôsmej minúte prvej hodiny a ja si uvedomujem, že je to síce vizuálne krásne hýriacimi farbami, ale chýba mi tam akcia, totiž napínavé súboje na meče. Dialógy a monológy ostávajú nedokončené a utnuté na vrchole, kedy vytvárajú napätie, ktoré sem tam vyostruje a otupuje hudba od Popol Vuh. Pokiaľ tento film neberieme veľmi ako dobrodružný film, ale viac ako znepokojivý film, môžeme byť viac ako spokojní.„Jetzt sind wir die Unruhestifter los und brauchen einen Führer.“ –„La la la la. Mütterchen, meine Haare. Zwei um zwei trägt sie der Wind mir davon.“ „...zehn.“ „Die langen Pfeile kommen in Mode.“ –„Das is kein Pfeil.“ (17.01.2021)

Za celkove podivny pocit z tohoto filmu pridavam i patou hvezdu. Divna hudba, divna kamera, podivni herci. Libilo se mi to. Ma to pomale tempo a cele to pusobi trosku jako halucinace. Uprimne, Apokalypsa to neni, ale z techto "dzunglo-dobyvatelskych" filmu patri k tem nejazajimavejsim, ktere jsem zatim videl. (02.04.2024)

Vážení přátelé...Na tenhle film jsem byl natěšený - "hraběte" Kinského mám fakt rád, i přesto,že jsem viděl jenom minimum jeho filmů. Začátek je opravdu ohromující - záběr na dlouhatánský průvod lidí, slézající po hřebenu hory, do toho úžasná muzika...Potom neuvěřitelné scény na voru v šílených peřejích, že si člověk říká - jak tohle kurva natáčeli? Jenže pak přijde útlum a plytká nuda, která mě osobně až do konce filmu bohužel neopustila. Jen tak mimochodem, tento film mi připomenul pár filmů, které jsem viděl už před Aguirrem, ale natočené byly až po něm: nejprve 1492:Dobytí ráje a Misie (tím dobýváním a rozšiřováním svatého jména mezi "barbary"), Apokalipsu (tou zdlouhavou cestou po řece), Apokalipto (zajímavé, že Apokaliptu byla vyčítána absence příběhu, nicméně ve srovnání s Aguirrem je Apokalipto hotový román!) a nakonec film Kanibalové (těmi lidožrouty samozřejmě). Pro mě velkým mínus u tohoto filmu byla ta rozvleklá nuda, kde se hodinu filmu téměř nic neděje a člověk už dobředu tuší, že žádná velká pointa už nepřijde - protože tahle Mišn imposible zkrátka jako cesta do nikam ani jinak zkončit nemůže. Klaus je samozřejmě výbornej, ale tu nudu sám prostě neutáhne. No a španělé mluvící německy působí taky dost divně. A když vezmu v úvahu fakt, že druhá polovina už opravdu ujíždí hodně směrem k Bé filmům, tak víc než 3* prostě dát nemůžu. I když Herzog se hodně snaží o umělecký dojem, áčkový film se mu z toho vykřesat bohužel opravdu nepovedlo. A je to velká škoda. Ale za skouknutí Aguirre rozhodně stojí - především kvůli "hraběti"... (21.11.2007)

Při sledování této bizardní plavby jsem si chvílemi připadal jako v Coppolově Apokalypse. Atmosféra je dost podobná. Stačí vyměnit Amazonii za Vietnam a 16. století za 20. Šílený obličej Klause Kinskeho mi utkví v paměti ještě hodně dlouho. (16.07.2010)

nesmírně mě bavilo sledovat tenhle experiment. vydali se hledat bájné El Dorado a spletli si to s piknikem. vzali tam ženy a plahočili se tím nejhorším terénem, vedení šílencem, který jim sliboval bohatství... jediné, čeho se jim však dostalo byla smrt. ta rozvleklost příběhu je ubíjející, nikoliv však nudná... a mezi vším tím se tam najednou objeví Kinski a začne kopat otroky do zadku (teď jsem se vrátil na začátek filmu). Aguirre má bez debaty nejlepší ohoz ze všech v celým filmu, dlouhý blonďatý vlasy, potměšilou až výbušnou povahu, křivý záda... nebo alespoň pořád chodí děsně zkřivenej, skoro pokaždé na něj narazíme až když je uprostřed nějaké činnosti, celou dobu netušíte, co to vlastně pořád kuje a co udělá v příští minutě a razí si tak cestu mezi vrcholné záporáky posledních let (Joker – Heath Ledger, Anton Chigurh – Javier Bardem) s tím rozdílem, že v tomto případě je Oscar spíše výsměchem, než uznáním – tak veliký je Klaus Kinski! zajímalo by mě, jak by si s touhle látkou poradil Kubrick. přecijen je to německy těžkopádné a chladné... ale zase to má herce všech herců. v závěru jsem skoro věřil, že Aguirre zfanatizuje i ty opice. každopádně, s ohledem na podmínky při natáčení, je poslední záběr dechberoucí. -Já jsem hněv boží. Země, po které kráčim, mě vidí a třese se! za Kinského, který je reinkarnací démona (v jednom videu na youtube je vtipně postřehnutá podobnost mezi ním a Hitlerem), dávám hodnocení nejvyšší. lunatik všech lunatiků. tahle technika vyprávění a budování... no Herzogovi se povedlo něco neskutečnýho (když to srovnám s jeho nynější tvorbou). 4 a 2/3 (17.03.2011)

O pár století později to s člověkem a přírodou není o moc jiné. Scéna s koněm se mi vryla hodně hluboko, ostatně asi jako každý druhý záběr a celá nálada Díla. (31.08.2011)

Nevyužitá příležitost. Postavy jsou vykresleny naprosto sterilně a jejich osud je divákovi lhostejný. Kostýmy též nepotěší – vojáci mají zrezlé helmy a šaty jako nové. Děj je podaný jako rekonstrukce skutečných událostí, ale jak jsem se dočetl, byla skutečnost jiná. Blonďatý Němec blouznící o čisté rase a incestu v roli španělského conquistadora dává filmu na frak. 3,5/5 (20.10.2013)

Další z mých gymnaziálních artových kino zážitků. V tomhle filmu jsem naplno objevil Klause Kinského a musím říct, že kdybych měl hodnotit nejvýraznější herecké výkony, které jsem kdy viděl, tenhle bude jistě patřit do top ten. Jeho výrazové prostředky jsou neskutečné a ta posedlost v jeho očích dokáže naprosto učarovat, nebo možná vyděsit. Příběh je vcelku jednoduchý, hledání bájného pokladu v amazonských pralesích. Nicméně na něm ani tak nezáleží. Tím hlavním je neskutečně hutná atmosféra snímku a až fanaticky posedlá hlavní postava - konkvistador Aguirre, který se nezastaví před ničím. Všem filmovým fajnšmekrům mohu jen doporučit. (26.04.2018)

Špaňelský voják na konci filmu si prohlíží motýla a má ostříhané nehty, useknutá hlava řekne "deset" a jeden z dobrodruhů po zásahu před smrtí poznamená, že dlouhé šípy přicházejí do módy. Přes tohle všechno Aguirre není komedie, ale až děsivě autentické psychodrama se šíleným Klausem Kinski v hlavní a zárověň poslední roli. Když manželka oběšeného šlechtice odcházela do džungle, krve by se ve mně nedořezal. (10.01.2009)

Děsivé, příliš děsivé. Ďábel hledající ráj. Ďábel pozorující a pozorovaný. Moc zla najednou. (09.05.2011)