Voskové muzeum 2: Ztraceni v čase

Opruz galaktických rozměrů. Zatímco na jedničce se znatelně podepsal zub času, tohle bylo slabší už i v těch devadesátkách. Pořád jsem si ale vzpomínal matně na několik scén a doufal, že to bude slabší alespoň v únosných mezích. No bohužel hrozná pičárna to je. Začněme obsazením. Hlavní hrdina zůstal stejný, ale tu krásnou, sladkou holčinu z jedničky vyměnili za totální tlamu. Děj, jak název mylně zmiňuje, není o cestování časem, ale cestováním do filmů, takže tu máme řadu odkazů a narážek na známé horory. Zdá se to v pohodě, ale jednak je to příšerně zrežírované (dokonce i ta scéna s Brucem Cambellem, na kterou jsem se těšil, vyznívala hrozně nevtipně), a jednak to vůbec nedává smysl. No ono to všeobecně vůbec nedává smysl. Ruka z "jedničky" zabije chlapa. Soud obviní dva hlavní hrdiny a ti, aby se očistili před soudem, jdou skrze nějaký strojek cestovat do minulosti a shánět tak důkaz pro svoji obhajobu. Tedy právě onu ruku. Avšak tím, že skutečně necestují minulostí a skáčou do filmů, je to celé, no, jak to říct, prostě výše zmiňovaná pičárna. Asi v polovině filmu děj skočí do středověku a zde nastal okamžik, kdy jsem poprvé u sledování filmu cítil, jak obrůstám mechem a lišejníkem. Každá minuta trvala tak tři hodiny. Neuvěřitelně roztáhnutý S_O_P_E_L. Říkám si fajn, překlikám do konce a vlepím tomu jednu hvězdičku. Pak jsem si vzpoměl, že je tam v závěru nějaká pár minutová scénka se zombies, tak že to třeba ještě zvedne hodnocení. No nebyla to pár minutová scéna, ale pár vteřinová a zase nesmyslná scéna z filmu, tentokrát z Romerova Úsvitu mrtvých. Do toho ještě Godzilla a už jsem, naprosto vyčerpán, dokoukal poslední minuty, že už tam fakt fláknu tu jednu hvězdu a bič a pryč. To jsem ještě nevěděl, že přijde "finish him" v podobě závěrečných titulek, což byl rapový videoklip, kde hlavní hrdinové odcházejí od soudu za doprovodu nějakého rapera a hrozně se u toho sračkoidně kroutí a policajti a soudci tancujou... Fuj, úplně vopruz vopruzáckej hnusnej fialovej. (25.12.2023)

Stejně trapné jako jednička, jen více zábavnější. Spíše než horror je to dobrodružná fantasy komedie s mnoha odkazy ke slavným horrorovým příběhům a jiným filmům (snad si stihnete všimnout odkazu např. na Jasona nebo Dobyvatelé ztracené archy) a mihnutím několika herců z horrorových filmů s Bruce Campbellem v čele (zde hodně komická role) a takřka vteřinovým výstupem ještě mladičké a šukézní Drew Barrymore (stylově v posteli hraběte Orloka z Nosferatu). Nezáživná nuda (neúnosně dlouhá část odehrávající se zřejmě v Artušovské Anglii, jež se naštěstí v závěru zvrhne v lehce zábavnou humornou smršť) se střídá s povedenými vtípky. Jmenovat všechny filmy z nichž film čerpá, v nichž se odehrává a na které odkazuje by zabralo hodně místa a připravilo vás alespoň o nějakou zábavu. Možná by se šikl moderní lehce parodicky laděný remake, ten by mohl mít úspěch a zaujmout více, než tahle slátanina, jež si však zaslouží trošičku uznání alespoň za to, že pobaví více než její předchůdkyně. 1,5* Více na mém blogu: www.hororovykabinetdreraserheada.blog.cz. (28.02.2011)

Kvalitativní sešup nejméně o dvě třídy. Hickox překvapivě ustoupil od hororu a přednost dává hlavně humoru. A i ten po většinu času smrdí sterilitou. Přeskakování v časových rovinách je tentokrát nudné a v druhé půli dokonce otravné a bez nápadu, protože tu velkou část filmu zabírá trapné šermování. Nejlepším okamžikem budiž účast Bruce Campbella, který exceluje v pěkně ztvárněné parodii na klasickou duchařinu The Haunting. Ve zdejší mučednické roličce tu božský Ash s rozdrásaným hrudníkem snáší jednu bolest za druhou v podobě soli, octa a dřevěné podlahy. Jeho odpověď však pobaví: "Vždyť je to jen maso!" (24.04.2017)

Druhé dobrodružství začíná přesně tam, kde první díl končí, tedy těsně po zničení voskového muzea se Mark a Sára vracejí každý do svých domovů a nová cesta po hororových končinách může začít. Béčkovost z filmu přímo vyzařuje a oproti jedničce se přidal plyn na humornějších situacích a vtipech. Dvojka se skoro celá odehrává v jiných světech, nejdéle se však drží v jakémsi pseudostředověku - to je fakt úlet a neméně ulítlá je i hudba v této části. O veškeré masky se opět postaral mistr ve svém oboru Bob Keen. Výborná je i rolička "Ashe" v černobílé duchařské části. Anthony Hickox opět boduje (nejen jako režisér, ale i zde si střihl menší roli, pobočníka krále Anglie) a oba díly Waxworku spolu s Hellraiserem III patří k jeho nejlepším režisérským zářezům. (13.11.2016)

Po čtyřech letech se fanoušci prvního dílu dočkali pokračování, které se nese poněkud odlišnějším duchu, než tomu bylo minule. I zde sledujeme jakousi variaci na hororovou komedii, plnou suchého černého humoru, ale tentokrát do toho všeho tvůrci přimíchali ještě pořádnou dávku fantasy, což ve finále filmu docela uškodilo. No vlastně jak se to vezme, protože ani jednička nebyla zrovna cool. Tedy alespoň pro mou osobu. I tentokrát jsem tak musel doslova přetrpět další dávku nudných a místy až trapných scén, při kterých jsem se ani moc nezasmál. Přesto musím uznat, že i zde se čas od času objevilo něco, co upoutalo mou pozornost. Na úkor smíchu však vzala za své kvalita speciálních efektů a nešlo si nevšimnout nepříliš vábivé gumovitosti masek. Někomu to možná nevadí, ale já bych přece jenom už v roce natočení očekával něco navíc. To samé se dá říci i o místy až teatrálních hereckých výkonech, které se alespoň místy pokusili trochu vylepšit známé tváře. Waxwork 2 by se měl brát s nutnou nadsázkou, ale z trochy srandy se bohužel nedají dělat zázraky. U někoho to možná zabere a určitě ne každý bude souhlasit s mým hodnocením, ale já jsem z toho moc odvařený nebyl. Popravdě jsem se většinu času nudil a víckrát si to už asi nepustím. (24.10.2011)