Krátký film o lásce

Dříve než se my, původně slušní a citliví hoši, proměníme v sarkastické plemenné hřebce, tak si musíme prožít tu nejhorší zkušenost v životě - první jednostrannou lásku. Neomylně přitom Amorovým šípem míjíme nepříliš chytře vybrané srdce, bez základních loveckých dovedností netakticky nabízíme upřímnost a za tu jsme hbitě potrestáni. A asi proto, že Kieslowski točil film v době, kdy se mi plašily hormony a v panelové chloubě moderní výstavby, kde k jejich plašení docházelo, tak se mi to i dost líbilo. (04.11.2011)

Už před dvaceti lety, když jsem tento snímek viděla prvně, jsem byla okouzlena. Není moc filmů, na které se s potěšením podívám znovu. Tento jemný, citlivý, poetický příběh, kde se málo mluví a většina emocí je vyjádřena pouze obrazem, mne připoutal znovu k obrazovce. Skromná výprava a dokonalé herecké umění, jednoduchost a pravdivost jsou hlavními devizami tohoto snímku. Znovu se mi to moc líbilo. (11.12.2015)

Menší studie interaktivního voyeurství a jednosměrné lásky - mladý a nezkušený klučina má své Okno do dvora a se zatajeným dechem odhaluje taje půvabné zkušené ženy. V detailech film funguje dobře, Kieslowski ví, jak vykreslit momentální vnitřní pocity postav a najít špetku poetiky i v nepříjemně ušmudlaném předměstí. Přesto jako celek toho Krátký film o lásce nenabízí mnoho, je zdlouhavý, místy nudný a nejhorší je, že hlavní postava působí jako hloupý, zakomplexovaný ňouma znemožňující sympatizování, nebo dokonce indentifikaci... Moc jsem to neprožíval. 5/10 (29.06.2009)

Film přesouvající formální motiv snímku Okno do dvora z klasické narace do art cinema narace tematizuje samotné voyeuristické sledování na několika rovinách - vizuální, audiální a bezprostřední, přičemž nezůstává jen u žánrového využití, ale po důkladné ritualizaci celého mladíkova sledování celý koncept komplikuje jeho prozrazením druhé straně. Z jednostranného Hitchcockova konceptu „pozorovat a nebýt pozorován“ tak postupně přechází do mnohem problematičtější formy „pozorovat; být pozorován; toužit být pozorován“, kdy se komunikační model s mluvčím, který oslovuje hypotetického adresáta, jenž na druhé straně vůbec nemusí být (snaha ženy kontaktovat chlapce prostřednictvím dosavadních „kanálů“). Formální systém navíc celý model ještě komplikuje postavou chlapcovy bytné, která poté, co se pasivní „jen pozorující“ hrdina stane „aktivním pozorovaným“, přejímá roli voyeura - pasivního pozorovatele, který je ve struktuře nezbytný, protože konvenuje s pozicí nás jako diváků filmu. (22.04.2007)

Polský pokus o romanci, stejně starý jako já, evokuje samozřejmě Hitchcockovo Okno do dvora, nicméně místo celkem malebného a živoucího amerického dvorku jsme zde pozorovateli šedých paneláků socialistického Polska a pošty, která je stejně příšerná jako ta česká. Mladičký, leč těžce úchylný a voyeuristický incel se zde platonicky zamiluje do o patnáct let starší "MILFKy" vizáže západoněmecké modelky s výrazně promiskuitními a ezoterickými sklony a příznačným jménem (Maria?) Magdalena. Člověku je mladého Tomka s jeho nevinnou mládeneckou a ťuňťovskou girmasou místy skoro až líto, dokud si neuvědomí, že jde o obyčejného stalkera, který by dnes vyfasoval soudní příkaz o nepřibližování se. Nicméně kdo jsme my, abychom rozuměli ženské psyché; celá situace se zkomplikuje a vír iracionality nesoucí se mnohdy ve jménu láska se točí dál. Ani zdaleka to nezacloumalo mými emocemi jako předchozí Kieslowského snímek Krátký film o zabíjení a konec byl trochu zbytečně natažený, ale divák se zde rád stane, stejně jako všechny hlavní postavy filmu, sám voyeurem a čeká, co se stane. (20.03.2022)