Volyň

Čirá esence nacionalismu a lidské zhovadilosti. Aneb co se stane, když tupému davu indoktrinujete do mysli myšlenku, že je něco víc než jeho soused, jiné národnosti, vyznání nebo barvy kůže a že právě ti ostatní mohou za jeho zkurvený život. A že by se u nás nemohlo stát? Stačí zajít do nějaké té hospody nižší cenové skupiny a parafrázovat Švejka: "Dejte si 10 piv, pustťe si Olivii Žižkovou a uvidíte co budete říkat (dělat)." (16.09.2018)

Příběh to žádný nemá. Po nudném začátku, který má vytvořit pohodu, se postupně dopracujem ke gradujícímu násilí ve jménu ... bůhvíčeho. Neznám skutečnost a ani se mi to nechce hledat, Volyň, Jugoslávie, Afrika ... smutné, co člověk člověku je schopen udělat, aniž by měl skutečný důvod. (02.12.2020)

Dějiny nelze změnit. Na to je krátký i ten nejefektněji natočený film, ať už se snaží šokovat lidským masem nebo explicitním násilím. Prožité utrpení tu zůstává jako memento s námi. Proč tedy existují historické filmy? Resp. proč by měly vznikat? Aby nám umožnily zprostředkovat vizi minulosti, zpřítomnit ji skrze obrazy, představit tak mnohdy bolestnou minulost očima naší přítomnosti. Odstup umožňuje pochopení. Film Volyň činí jen velmi málo z výše uvedeného. Chce vrátit hlas zavražděným, nechce pochopit, ale znovu (marně) rozvrhnout dobro a zlo. Nedivil bych se, kdyby po shlédnutí filmu lidé vzali srpy, kosy a vidle, a vydali se na Ukrajinu páchat „spravedlnost“ ve jménu odplaty. Ale takhle vyrovnávání s traumatickou minulostí fakt nefunguje, proto tento filmový obraz volyňských událostí NEPATŘÍ DO 21. STOLETÍ, protože jen rozdmýchává nacionální resentimenty, již tak živené některými polskými politiky. Není třeba propadat hysterii a zakazovat tento film, jak se to dělo na Ukrajině – sám se dostatečně usvědčuje z jednostrannosti, proto jej kritizují i ti rozumnější z polských historiků. Protože Ti ví, že na Volyni přestalo dobro a zlo existovat, a Poláci (a už vůbec ne Němci, jak film naznačuje) zde proto nemohli představovat pouze stranu dobra, Ukrajinci zla – byli to konkrétní lidé, kdo se provinil, bez ohledu na národnost. Udělat z Ukrajinců nelidské zrůdy pro pochopení složitosti zdejších dějin ničím v současnosti neprospěje. Takže ano, úkolem historických filmů je pochopit složitost minulosti a přičinit se na tom, aby se neopakovala. Wojciech Smarzowski (snad z nevědomosti) činí svým filmem přesný opak. Chce, abychom nepochopili a historii opakovali, se všemi důsledky… (20.05.2021)

Pokud jste žili ve východní Evropě v 1. polovině 20. století, tak jste měli dost reálnou šanci, že se té druhé poloviny nedožijete. A pokud jste polobarbaři se zvyky jako usekávání copů sekerou nebo tradicí boje s cepy na blízko, pak se můžete těšit na znásilňování, vypalování, rozsekávání a ubodávání, a to vše zaživa! Nejprve přijde zákon v podobě sadistických vrahů z NKVD, kteří přece jen šíří revoluci. Poté přijdou smrtilebci, sloužící fanatickému Führerovi, kteří zase vyčistí oblast od všech podlidí (tedy skoro všech zde žijících). A na závěr to nejlepší - ukrajinští nacionalisté, kteří vám znásilní matku, rozsekají dítě a vás osobně oblaží pořádným strečinkem s pomocí páru koní. Pro slabé žaludky tento film určitě není, ale jako ukázka toho, že jako lidé se oproti zvířatům vymykáme nejen inteligencí (i když ne všichni), tak také krutostí a neuvěřitelnou schopností týrat a mučit příslušníky svého druhu, své sousedy a soukmenovce. A kdo si myslí, že v současnosti není nic takového možné a žijeme v nejlepší době, ten by se měl více začít zajímat o historii a zamyslet se nad tím, že autority je třeba zpochybňovat a inteligence davu klesá s druhou mocninou jeho velikosti. (29.09.2021)

Mrazivo chladný pach spálenej zeme. To ponúka režisér Wojciech Smarzowski divákovi vo filme, ktorý ho zavedie do oblasti Volyne na konci tridsiatych a začiatku štyridsiatych rokov 20. storočia - do oblasti, kde spolu žijú Poliaci, Ukrajinci a Židia. Na tomto mieste to medzi jednotlivými národnosťami vrelo ešte pred vypuknutím druhej svetovej vojny, s jej začiatkom sa však v ľuďoch začína prebúdzať to najhoršie zlo. Smarzowskeho film v sebe zachytáva najmä skutky páchané ukrajinskými banderovcami voči poľskému civilnému obyvateľstvu, vďaka čomu nejde o typický snímok z obdobia druhej svetovej vojny. Všíma si totižto len jej úzku časť - časovo a miestne ohraničenú kapitolu, čo však v žiadnom prípade nijak neuberá na jeho historickej dôležitosti. Práve naopak. Tento film z roku 2016 je dôležitým mementom - pripomienkou beštiálnych udalostí, keď sused zaprel suseda do tej miery, až ho nakoniec dokázal zavraždiť. Snímok je svojím spôsobom rozdelený na akési kapitoly - časové úseky - sledujúce udalosti zo života mladej Zosie Glowackej (Michalina Łabacz), čím sa na mieste núka porovnanie s kultovým sovietskym filmom Иди и смотри. Zároveň sa toto porovnanie núka aj v prípade naturalistických, ba až drastických scén. Na nich Smarzowski stavia podstatnú časť svojho filmu. Nie však preto, že by chcel diváka nasilu šokovať, ale preto, lebo bez nich by nebolo možné čo najautentickejšie zobraziť zlo, ktoré sa v oblasti Volyne skutočne odohrávalo. V diele s minutážou dve a pol hodiny ho tvorcovia postupne gradujú až do takej miery, ktorú nemusí citlivý divák zvládnuť sledovať. Film je zároveň aj akousi sondou do bezcharakternosti človeka, pokrivených či žiadnych chrbtových kostí a ukážkou prezliekania kabátov. Keď sa trochu odkloníme od príbehu, výborná je pestrá paleta hercov, ako aj výprava do blízkeho, no v podstate tak vzdialeného (a najmä komplikovaného) kraja. Wołyń ani zďaleka nie je typickým filmom z obdobia druhej svetovej vojny. V menšom meradle však zobrazuje obrovské zverstvá skrz naturalistické obrazy, ktoré majú silu divákovi zaliezť poriadne hlboko pod kožu a ešte hlbšie do mysle. Určite nejde o dielo pre každého, kto pri ňom však vydrží do konca, bude môcť skonštatovať, že ide o výborný film o hrozných veciach. Smarzowskemu sa podarilo vytvoriť silný počin, na ktorý by sa nemalo zabudnúť. Rovnako ako by sa nemalo zabudnúť na volyňskú genocídu. (16.11.2021)

Je to hodně drsné. Začátek se mi líbil moc, myslel jsem, že úvodní zápletka se potáhne celým filmem. Ale ouha. Věci se změní velice rychle. Sugestivní masakr. Jediná věc, která mi vadila, že jsem chvílemi nevěděl, kdo je kdo. Škoda. Seznamování s postavami mohlo být delší. Řezačka v druhé části filmu je asi účelová. Válka a její zvěrstva obnažena v celé "kráse". (17.04.2017)

Nikdy mi nebylo z filmu fyzicky špatně. A z lidí. Nikdy mi nebylo tak špatně z lidí. Dávám plný počet, ale už nikdy ten film nechci vidět. (15.05.2017)

Jsou filmy, které jednou z nutnosti v půlce zapauzujete a pak tak dlouho odkládáte pokračování, až je nakonec nedokoukáte. Filmařsky povedené, ale protože jsem tušil, že už mě čekají jen drastické scény, vzdal jsem to. (21.05.2017)

100% (03.09.2017)

Těžko komentovat ... Prvních 20min máte naučnou poučku, jak v roce 1939 vypadá tradiční východo-evropská svatba. Poté místo aut lítají na koních a řežou se tam rákoskama a následný zbytek snímku se už Rusáci, Poláci, Ukrajinci a Němci řežou na malém kousku mapy způsobem, který nejspíš v tehdejších dobách by se dal charakterizovat jako normální. Většina lidí si při zamyšlení nad 2. světovou vybaví okupaci, vojáky, tanky, bomby, rasisty/židy, tábory a hromady mrtvých ... kupodivu tu Němci jsou vlastně jako ty nejpohodovější. Nicmén co jsou lidi schopni napáchat jen kvůli tomu, že někdo žije tady a někdo tam - to je neskutečné. (08.09.2017)

40% - komentář 20ti slovy: Začátek zbytečný, další hodina míň zbytečná a posledních 40 minut "životní peklo". "Dynamický" střih mi nesedl a často jsem se v ději ztrácel. (22.12.2017)

Du blejt... (04.01.2018)

Skutočný príbeh z 2. svetovej vojny, z úplne iného súdku. Nemecká a poľská kinematografia je schopná priniesť snímky, ktoré nie sú nijak prikrášlené a toto je jeden z nich. Volyň sa na nič nehrá a hodnoverne ukazuje, čo sa skutočne dialo. Takto surový film som už dávno nevidela a pri niektorých scénach je ťažké uveriť, že ľudia boli niečoho takého schopní. Poliaci znovu ukázali, že zobrazenie vojnových udalostí im ide skutočne bravúrne. (30.08.2018)

Skvěle natočený film o nesmírné lidské tragédii, jaká se odehrávala za 2. světové války na Volyni, ale nejen tam a nejen za 2. světové války. Nutí k hlubokému a znepokojivému zamyšlení, kam až může vést vypjatý nacionalismus a jak snadno se dá rozdmýchat národnostní, etnická či nábožensky motivovaná nenávist a k páchání jakých neuvěřitelných zvěrstev může dovést jinak původně „slušné“ lidi. V době vzrůstajícího nacionalismu a politicky pěstované nenávisti k jiným národům a etnikům i v dnešní civilizované Evropě je film mrazivě aktuální – ukazuje, jak tenká může být hranice mezi dobrem a zlem a jak lehce se dá vyvolat davová psychóza vedoucí až k brutálně nelidským zločinům, kdy se běžní lidé stávají zavrženíhodnou krutou a zcela bezcitnou chátrou. Bylo mi předem jasné, že nebude snadné shlédnout takový film, ale nelze před něčím takovým ani zavírat oči. Ani ty nejbrutálnější scény, a že jimi v závěru snímek nešetří, však nejsou pojaty samoúčelně a podtrhují jeho sílu a naléhavost. V rychlých střizích se jen občas člověk ztrácí v reáliích – snímek mohl být trošku méně roztěkaný, i když to na druhou stranu podtrhuje chaotičnost tehdejší doby. Oceňuji také, že snímek není jednostranně zaměřený a vyhnul se tak lacině propagandistickému duchu, ke kterým podobné filmy jinak často sklouzávají – zlo a dobro zde není politicky černobílé. (24.01.2019)

Krutý, věrohodný. (10.02.2019)

,,A řekl by sis méně, kdybych byl Polák?“ ,,Řekl bych si o víc.“ S Volyní je to hrozně těžké, ale neřekl bych nemožné. Toto téma je jako látka pro film nesmírnou výzvou z několika důvodů. Jednak je to obrovská koncentrace násilí mezi do té doby v klidu žijícími lidmi. Druhý problém je národnostní a náboženský. Sice je tomu již více než sedmdesát let, ale tyto kategorie jsou stále živé, aktuální a hlavně se na nich zakládají novodobé státy, jak Polska, tak Ukrajiny. Čili těžko se dá předpokládat, že diváci se na tuto látku budou dívat s podobně neutrálním zaujetím jako na třeba čínský film ze starověku. Nicméně zpět k filmu. Tomu se podařilo uchopit toto téma snad tím nejnešťastnějším způsobem, jakým to šlo. Poměrně velké množství postav nechává bez dialogů, i hlavní hrdinka za celou dobu sotva párkrát promluví. Velmi těžko jsem se pak dokázal vžívat do jejich situace, když jsem je v podstatě neznal a netušil, co si o tom vlastně myslí. Jak film postupuje, dostávají se na řadu výlevy zběsilého násilí, které je opravdu nechutné, ale kamera před tím nezavírá čočku. Nicméně s ohledem na to, že postavy se vynořují a zase mizí, aniž bychom tušili, co tam dělají, tak zmíněné násilí působí hrozně samoúčelně a zbytečně. Ano, tenkrát sice toto násilí proběhlo, ale filmové zpracování má mít nějaký dramatický oblouk, ale to zde zcela chybělo. Kdyby se radši tvůrci soustředili na ukázání příčin tohoto násilí, udělali by lépe. V této souvislosti jsem si vzpoměl na film Mississippi burning, který jsem nedávno viděl, jak v něm herečka Francis McDormandová prohlašuje, jak těžké je žít v rasismu, když je nenávist kolem člověka už od mala. Stejné to podle mého názoru bylo i tenkrát v oblasti Volyně. (24.02.2019)

ako presvedčenému panslávovi mi vždy vadila slovanská nesvornosť...je ale nad slnko jasné, že kliny do slovanskej vzájomnosti vrážali a vrážajú tí, ktorí smrdeli a smrdia strachom pred možnou slovanskou hegemóniou...a tak Poliak nenávidí Ukrajinca, Ukrajinec zas Poliaka a obaja nenávidia Rusa...historia magistra vitae est a preto vítam tento poľský filmový počin, odhaľujúci temnú stránku ukrajinského fanatizmu, kde nacionalizmus znamená šovinizmus...najvýstižnejší komentár: Daddko (30.05.2019)

Samotnej film me zas tolik neoslovil. Stopaz je zbytecne dlouha, v prvnich dvou hodinach byla spousta hluhych mist. Zpocatku jsem mel i problem v orientaci mezi narodnostmi. Nadruhou stranu se mi moc libilo vykresleni venkovskeho zivota, oportunistickych charakteru a hlavne posledni pul hodina. Extremni krutost, ktera neni pro kazdeho. Cumel jsem jak pero z gauce. Vlastne spis nez film hodnotim dobovou realii, absurdnost konfliktu a nenavisti. Je naprosto neuveritelny, ze jeste pred 80 lety v Evrope se dely naprosto barbarske zlociny bez spetky lidskosti. Peklo. Jak nekdo muze upalit male dite jen kvuli tomu, ze ma jinou narodnost? A nedelo se to jen ve Volyni a Halici, nutno zminit treba Belorusko nebo Chorvatsko. Kontext nacionalnich tendenci, narodnostnich konfltiku zakorenenych stovky let a nabozenskeho extremismu delala z lidi naprosta zvirata. Chapu, ze proste Ukrajince Polaci srali, musime se na to koukat optikou 19. a prvni pol 20. stoleti. Oba dva narody zazily v historii velky sracky a vyjebavky, a bylo pochopitelny, ze toho nekteri uz meli plny zuby ... ale tohle, fakt strasny. Kazdopadne vsechna cest lidem, kteri to zvladli prezit a zanechali si v sobe humannost. Z jedny strany skopcaci, z druhy bolsevici a doma jeste narodnostni bitky. Tezka doba. Jo a Bandera je zlocinec, zadnej hrdina. (06.03.2021)

Drsný film ... (07.04.2021)

Film Volyň je to nejděsivější psycho, jaké jsem kdy viděl. Nějak se ale zdráhám hodnotit. Přesto, že na mě působí jako velice kvalitní film. Tak odporná zvěrstva, jaká jsou ve filmu vyobrazena, může ospravedlnit jedině fakt, že se to skutečně stalo. A já nejsem historik ani pamětník. Mám ale osobně pocit, že film Volyň je takovým koncentrátem těch nejhorších hrůz, které se bohužel skutečně staly. Ovšem na území celé Volyně v průběhu několika let a ne během tří masakrů ve třech vesnicích. Ale jak říkám: Nejsem historik, ani pamětník, takže těžko soudit. Ovšem minimálně jako oprávněnou pomstu poláků na Ukrajině, kde zločiny Banderovců stále popírají a dokonce jim staví pomníky, film beru. P.S.: Po dodatečném osobním dovzdělání bohužel musím konstatovat, že realita byla pravděpodobně ještě brutálnější, než ve filmu. Opravdu skutečné peklo, nad kterým zůstává rozum stát. (22.10.2021)