Ostré předměty

Já neměla pocit, že je to nějak zbytečně natahované. Každý díl byl něčím zajímavý a flashbacky pomohly zamotávat hlavu i rozmotávat příběh. Je pravda, že by na některé detaily mohl být kladen větší důraz a mohlo být malinko víc průběžně vysvětlováno finále, ale celkový dojem mi to nekazí. Po Temném případu a Sedmilhářkách další skvělá volba HBO. Ponurá a mrazivá atmosféra, pochroumané postavy a skvělé herecké obsazení. Na jednu stranu detektivka, ale více psychologické drama. (02.09.2018)

Ostré předměty mohly být stejná pecka jako Sedmilhářky (J.-M. Vallée) nebo Zmizelá (G. Flynn), kdyby nebyly tak šíleně natažené. Klidně bych podepsal vše dobré, co se o téhle minisérii píše a říká (skvělé herecké výkony, působivá pochmurná atmosféra jižanského maloměsta, jistá režie, dobře zpracovaná témata důsledků traumatického dětství, sebepoškozování atd.), ale tahle story na téměř osmihodinovou stopáž prostě není dostatečně košatá (přičemž dějově i tematicky bohatší Sedmilhářky se dokázaly perfektně vměstnat do "pouhých" sedmi epizod!). Jsem přesvědčen, že pokud to měla být minisérie, tak čtyřdílná, maximálně pětidílná. Nejraději bych však tuhle látku viděl zpracovanou v klasické filmové podobě (viz Zmizelá). Je mi to hrozně líto, ale Ostré předměty jsou z výše uvedených důvodů pro mě zatím největší letošní seriálové zklamání (přestože úplný konec byl skvělý, skutečně silný a překvapivý, a tudíž celkový dojem nakonec nezanedbatelně pozvedl). 70 % (28.08.2018)

Ostré předměty se ve všech svých částech pyšní až tak moc osobitou atmosférou a vizionářskou režií, že skoro nezbyde prostor pro jakýkoliv drsnější thriller. Vyšetřování (které se klidně dalo trochu pojmout stylem ala Temný případ) se tím pádem kvůli sklonům spíše k hutnému dramatu odsouvá do pozadí, a pracuje se hlavně s psychologií charakterů na úkor mrazivého napětí (jak tomu bylo v knize). Vallée mi tím akorát dokazuje, že je mistrem spíš krutých dramat než strhujících příběhů, ale nevadí mi to. Všechny ty hravé flashbacky, houbičkový vizuál a cit pro (ne)nápadné osvětlující detaily jsou totiž super. (26.10.2018)

O jizvách, které si sebou neseme. ___ Klady: Amy Adams už dlouho klepe na mou hereckou topku, tady fakticky ukazuje proč (nedivím se nominaci na Zlatý glóbus), nemohu jinak než nazvat její herecký výkon bezchybným, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen taky výborné (navzdory tomu - nebo možná právě proto? - že bych postavám, jež ztvárnily nejradši zakroutil krkem; vážně, nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký seriálový charakter iritoval tolik jako ten Adořin), Jean-Marc Vallée má bezpochyby svůj osobitý a snadno rozpoznatelný styl (subjektivistického klipovitého střídaní časových rovin), který "našrouboval" na látky, v nichž bolestivá minulost zraňuju i po letech, kterážto volba dává naprostý smysl (a pokud tu někde bude něco mlít o manýrismu, tak ho pošlete za mnou, a já už mu to vysvětlím!). Na druhé straně: Vallée už zkrátka adaptoval lépe (Sedmilhářky), ostatně i Gillian Flynn - měřil-li by se úspěch pouze prodejem, jedna z královen thrilleru pro ženy - už dostala lepší adaptaci (Zmizelá). Musím taky přiznat, že si nejsem jist, zda si takhle minisérie obhájí svých bezmála 8 hodin, mám dojem, že byla-li by zkrácena na polovinu, příběh by se nerozpadl (těch příběhových zákrut tam prostě tolik není, zdálo se mi, že v určitých v momentech převládla emociální tortura hlavní hrdinky). Ale i tak se jedná o seriál, který má - minimálně pro zmíněné herecké výkony a stylistické ozvláštnění - cenu vidět. 70 % (19.02.2024)

Přednosti tohoto silného počinu tematizujícího tabu poškozujících a zhoubných vlivů ve výchově, v charakterovém dědictví v rodových liniích a v zahuštěných vztazích zdaleka nejen na jižanském americkém maloměstě, ale v každém prostoru, na němž jsou lidé odsouzeni spolu žít v nelidských sociálních podmínkách, v mocenském područí pod nezdravým tlakem a bez zdravých alternativ, vysoko převažují nad jeho nedostatky. Tím hlavním je především zbytečné zrychlení ve finiši, pro něž se dostatečně nevysvětlí celá řada indicií, motivů, palčivých otázek a tušení, a do pozadí jsou tak potlačeny mnohé nepříjemné souvislosti, mizerné osudy a nepěkné role řady postav, skrze něž by naznačené předivo destruktivních sil, působících mnohosměrně a ničících všechny účastníky existujících vztahů, těžko dělitelné na agresory a oběti, vyvstalo ještě přesvědčivěji ve své ničivé důsažnosti, v ilustrování faktu, že z té sítě není možné uniknout, a to ani s přivolanou pomocí, ať už systému nebo druhých lidí zvenčí, že některá poškození jsou trvalá a žijí svým životem, a člověk v jejich vleku v nejlepším případě toliko přežívá (you don't live, you survive) a může se snažit snad jen nemít vlastní děti, na které by to určitě přenesl, a především žádné nevychovávat, nemít příležitost mít nad někým moc. Ale protože je jasné, že se v hlavní lince příběhu neuděje žádný happyend, že noční můra naopak pokračuje v ještě horší verzi, než jsme si až do poslední chvíle mysleli, je zároveň legitimní předpokládat, že i všechny naše ostatní dohady souvislostí jsou přinejlepším nedostatečné a realita postav prostě je a i nadále bude mnohem horší než ta nejhorší tušení. A že zlo plodící zlo má mnohem děsuplnější důsledky, než jsme schopni si přiznat a dohlédnout, a utěšování se rozhodně není na místě, i když asi ani nemůže valně uškodit. Takže nakonec vlastně z jednoho - toho nejzdravějšího - úhlu pohledu dává smysl nad tím vším, co nám zůstalo utajeno, nevyjasněno, radši mávnout rukou a dobře, že se to tu nedovykreslí. Přesto se ale tempo vyprávění nemuselo ke konci tak citelně uspěchat - protažení do deseti dílů, zvolna vše završujících, by bylo vyváženější, i kdyby se už žádná další fakta neodhalila. *** PLUS: Konečně někdo tematizuje poslouchání hudby jako vstup do náhražkového časoprostoru, dávkovače falešně uklidňujících emocí, kam lze podnikat zhoubné úniky z odpovědnosti být přítomen, vnímat souvislosti a adekvátně na ně emočně i racionálně reagovat, úniky do nevědomí o tom, co se kolem nás i nám skutečně děje, poslouchání hudby jako odpojování se, na němž si lidé pěstují těžkou závislost. Dík! *~ (01.01.2020)