Ostré předměty

Město, které jen neochotně vítá zpět jednoho ze svých, ohavná vražda se spoustou drobků, kterým se jen s nadsázkou dá říkat stopy a v neposlední řadě prapodivná vlastní rodina, kam by se jeden vracel opravdu jen kdyby nebylo zbytí. Všechny tři složky, tedy prostředí, případ i osobní poloha fungují dobře, díky Valléeho nepříjemně sugestivní režii plné mrazivých prostřihů doléhá každá nepříjemná chvilka měrou vrchovatou. Jen to nefunguje dohromady. Protnutí obou zásadních rovin ospravedlňuje předchozí pozvolné tempo a nenechá na nikom nit suchou, ale pocitu vykonstruovanosti se i přes drtivý finální dopad zbavit nemůžu. Což je škoda, protože ony tři hvězdy v hodnocení by ze mě samy o sobě dostaly i jen vlasy Amy Adams. (30.06.2020)

Přednosti tohoto silného počinu tematizujícího tabu poškozujících a zhoubných vlivů ve výchově, v charakterovém dědictví v rodových liniích a v zahuštěných vztazích zdaleka nejen na jižanském americkém maloměstě, ale v každém prostoru, na němž jsou lidé odsouzeni spolu žít v nelidských sociálních podmínkách, v mocenském područí pod nezdravým tlakem a bez zdravých alternativ, vysoko převažují nad jeho nedostatky. Tím hlavním je především zbytečné zrychlení ve finiši, pro něž se dostatečně nevysvětlí celá řada indicií, motivů, palčivých otázek a tušení, a do pozadí jsou tak potlačeny mnohé nepříjemné souvislosti, mizerné osudy a nepěkné role řady postav, skrze něž by naznačené předivo destruktivních sil, působících mnohosměrně a ničících všechny účastníky existujících vztahů, těžko dělitelné na agresory a oběti, vyvstalo ještě přesvědčivěji ve své ničivé důsažnosti, v ilustrování faktu, že z té sítě není možné uniknout, a to ani s přivolanou pomocí, ať už systému nebo druhých lidí zvenčí, že některá poškození jsou trvalá a žijí svým životem, a člověk v jejich vleku v nejlepším případě toliko přežívá (you don't live, you survive) a může se snažit snad jen nemít vlastní děti, na které by to určitě přenesl, a především žádné nevychovávat, nemít příležitost mít nad někým moc. Ale protože je jasné, že se v hlavní lince příběhu neuděje žádný happyend, že noční můra naopak pokračuje v ještě horší verzi, než jsme si až do poslední chvíle mysleli, je zároveň legitimní předpokládat, že i všechny naše ostatní dohady souvislostí jsou přinejlepším nedostatečné a realita postav prostě je a i nadále bude mnohem horší než ta nejhorší tušení. A že zlo plodící zlo má mnohem děsuplnější důsledky, než jsme schopni si přiznat a dohlédnout, a utěšování se rozhodně není na místě, i když asi ani nemůže valně uškodit. Takže nakonec vlastně z jednoho - toho nejzdravějšího - úhlu pohledu dává smysl nad tím vším, co nám zůstalo utajeno, nevyjasněno, radši mávnout rukou a dobře, že se to tu nedovykreslí. Přesto se ale tempo vyprávění nemuselo ke konci tak citelně uspěchat - protažení do deseti dílů, zvolna vše završujících, by bylo vyváženější, i kdyby se už žádná další fakta neodhalila. *** PLUS: Konečně někdo tematizuje poslouchání hudby jako vstup do náhražkového časoprostoru, dávkovače falešně uklidňujících emocí, kam lze podnikat zhoubné úniky z odpovědnosti být přítomen, vnímat souvislosti a adekvátně na ně emočně i racionálně reagovat, úniky do nevědomí o tom, co se kolem nás i nám skutečně děje, poslouchání hudby jako odpojování se, na němž si lidé pěstují těžkou závislost. Dík! *~ (01.01.2020)

Už sa mi niekoľko rokov nestalo, že by som sa takto namotal na seriál. Tá silná potreba vidieť hneď ďalší diel v poradí a ten hlas v hlave, ktorý vyslovuje želanie, aby záver ten ojedinelý pocit neskazil. Amy Adams (Camille), miláčik oscarových nominácií, mi nikdy nejako zásadne na strunu nezabrnkala, ale tu zabodovala na 100%. Skvelými spoluhráčkami jej boli Patricia Clarkson (Adora) a predovšetkým Eliza Scanlen (Amma). Čím odôvodniť, okrem herečiek, 5* hodnotenie? Ostré předměty by som prirovnal k seriálu Temný případ (1. séria). Aj tu sa vyšetrujú kruté zločiny, sú tu vplyvy minulosti (flashbacky robené štýlom dlhšieho žmurknutia výborne podporujú atmosféru), veľké množstvo možností a s nimi súvisiacich nejasností, veľa náznakov naberajúcich na význame, podivné vzťahy. Ostré předmety však navyše ponúkajú až drtivé interakcie medzi jednotlivými obyvateľmi Wind Gap a predovšetkým príbeh, ktorý svojim rozuzlením podtrhol celkovú podmanivú atmosféru, neustáleho chlastania a ubližovania si, nevytrhnuteľným puncom 5* kvality. Radím medzi najlepšie seriály aké som kedy videl. (30.08.2019)

až na úplný závěr, který stylisticky trochu zrazuje téma tím, že to celé ladí do zábavné mindfuckové anekdoty, výborná adaptace literární předlohy; Jean-Marc Vallée ukázal už v Sedmilhářkách, že má jistý talent, tam to ale celé zkazil závěrem - v tomto případě naštěstí ne tak úplně, možná také díky Gillian Flynn (12.01.2019)

Dejovo absolútne nevýrazna, extrémne pomalá, čisto na klebetách postavená vyšetrovačka, ktorá nevedno prečo nudí, i baví zároveň. Počas celej doby žiadny mimoriadny zvrat, žiadne tempo, žiadna akcia, žiadne vraždy, žiadny náznak poznania identity vraha, žiadne pokusy diváka zmiasť rôznymi formami - skrátka žiadna snaha tvorcov mimoriadne zaujať klasickým spôsobom krimináliek. Lenže “Ostré predmety” aj tak bavia, a to najmä z dôvodu “normálnosti” ktorá doslova mláti hlavu diváka o stenu. Dávno som nevidel niečo tak “obyčajné”. A to rozuzlenie? No sánka dolu .. (03.03.2021)